Advent

Situácia mladej matky s malým synčekom je po smrti otca zúfalá. Kývne tak na nadbiehanie postaršieho sedliaka zo samoty a vydá sa za neho. Namiesto zlepšenia životnej situácie a usporiadania si vzťahu ju čaká neustále ponižovanie a psychické týranie. Mužova lakomosť v kombinácii s hororovo vyzerajúcou slúžkou by dali zabrať hoc aj náhodnému návštevníkovi, nie stálej obyvateľke podivného domu. Sugestívny námet, silné, krásne kolorované spracovanie. (13.03.2017)

Snímek, který se absolutně vymyká veškerému standardu 50. let. Tohle že bylo natočeno v padesátých letech?! Neuvěřitelné. Po blábolech Zítra se bude tančit všude a Rudá záře nad Kladnem natočil Vladimír Vlček drama, které by si zasloužilo mnohem větší pozornost, než je mu dnes věnováno. Jen škoda, že to nebylo točeno na černobílý materiál, zážitek by byl mnohem intenzivnější. P.S.: Marie Vášová nahání strach. (20.12.2009)

Když ptáčka lapají, sladce mu zpívají...vše zavinila krátká filmová role pana Lackoviče, který stihl udělat dítě a pak si ho našla smrt v lese. Zanechává po sobě opuštěnou ženu s malým kloučkem, který jako každý normální kluk hledá kamaráda a přítele na hraní. V bláhové naději ,Františka, jeho maminka nachází útěchu u starého vdovce, kde se však za žádnou cenu nemůže setkat s chápajícím mužem pro sebe a kamarádem pro svého syna. Navíc, když na statku žije další žena, která si myslí na vdovcův majetek, nejspíš i na jeho lásku a cítí veliké nebezpečí ze strany nové partnerky vdovce. Režisér Vladimír Vlček svým příběhem velmi citlivě ukázal nebezpečí takové vztahu, který nakonec končí osvobození Františky a Metoděje z velkého utrpení. (05.09.2016)

Advent. A máme tu advent. A další nepodařený sňatek, ze kterého by měly plynout pro oba manžele jen samé výhody. On, který se považuje za statného a krásného a nijak ještě starého, by si ještě chtěl užít mladého ženského těla. Ona, která ještě mladá rozhodně je, má navíc synka, pro kterého chce hodného otce a materiální zabezpečení. To, co nám divákům připadá od samého začátku podezřelé, se rychle naplňuje. Františka není milující manželkou, a navíc se domnívá, že pilnou prácí na statku se to dá vykompenzovat. Jura jí to a jejímu synovi oplácí hrubostí, která roste po každém nepodařeném pokusu o smíření a navození alespoň trochu sympatie (kdy už ne lásky) plného vztahu. A tak pomalu kloužeme do oné smutné koncovky "kdo z koho". Pozn. 1: Od počátku se tu ale objevuje dramatický prvek, který celé dění povyšuje na méně předvídanou a tedy vyšší úroveň, a který se zřejmě i odrazil i při vysokém hodnocení tohoto filmu - Rozína, které jde o všechno a která nemá smysl pro žádné kompromisy. Pozn. 2: Mezi románovým a filmovým pojetím se rozevírají především jazykové nůžky. Nejde o to, do jaké míry zvládli "valašštinu" Glazarová nebo Vlček, ale o vypravěčský styl, kterým je pro Glazarovou moderna, a u Vlčka již socialistický realismus. (Příklad z románu: "Je tady příběh s kuličkami. Je příběh s deštivou pastvou a stokorunou. Je příběh dvora, chleba podlahy, příběh s kotětem a se stvrzenkou. Příběhy se tyčí, oproštěny od příčinných souvislostí, a širá plochá mapa jimi ožívá" - některé příběhy známe i z filmu). Ve srovnání s knihou b bylo třeba korigovat "filmový" charakter Podešvy ve smyslu oportunistické manipulace s na něm závisejícími bytostmi, ale nechme to zatím jako "leží běží". Pozn. 3: Zatímco film se zabývá osudem Františky, v knize se Františka zabývá osudem Metodovým: "Metúde, Metúde, už na tebe s metlú de", jde v ní spíš o tragedii jednoho dětství; než o "Modli se a pracuj bez únavy, Bůh ti dopřeje věnec slávy." NinadeL ***** lituje, že se tehdy, po Adventu a Vlčích jamách, nenatočily další filmy podle Marie Glazarové. Natočme Chudou přadlenu teď, už jsme jako daňoví poplatníci zaplatili dost za všemožné zbytečné balistické projekty. (22.12.2018)

Samotná sociální balada Jarmily Glazarové je silnou předlohou, kterou se podařilo Vladimíru Vlčkovi zdařile zasadit do prostředí Beskyd. Příběh odráží venkovký život a především úděl žen. Trošku mi na filmu vadila barevnost. Příběh sám o sobě je ponurý. Příjemné byly scény, v nichž se filmaři soustředili na zobrazení lidových tradic; herci zaslouží pochvalu za používání nářečí. Nejsilnější jsou scény, v nichž Metúdek touží odejít z nehostinného prostředí domů. (20.12.2009)