Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1947 jsou v beskydských horách stále ještě patrné stopy po válce. Desetiletý chlapec například pravidelně pase krávy na louce vedle zničeného německého tanku. Chlapec nemá tatínka a jeho matka slouží u sedláka. Proto se o malého pasáčka stará většinou jeho děda. Kluk nechodí do školy, je zvyklý jen pást krávy a v zimě štípat dříví. Jednoho večera potká v lese dvě tajemné postavy. Myslí si, že je to král skřítků se svým písařem, protože právě takovou pohádku mu vyprávěl děda. Ve skutečnosti jsou to však banderovci, kteří si s místním starostou domlouvají přechod svého oddílu a rabování ve vesnici... Baladický snímek natočil na motivy románu Ladislava Fukse František Vláčil v roce 1983. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (69)

triatlet 

všechny recenze uživatele

Fuksovu předlohu převedl do scénáře Jiří Křižan, možná i proto mi některé scény připomínaly film Je třeba zabít Sekala. Herectví dětského představitele Vlastimila Drbala je velice přesvědčivé - včetně moravského dialektu. Zajímavé prolínání bezútěšné poválečné doby s klukovskými představami. Scény pasáčka s mamienkou (Libuše Geprtová) či staříčkem (Josef Kemr) patří k nejsilnějším. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Tak tohle je Vláčil ve své nejlepší formě. Dobrodružství malého chlapce těsně po válce, průchod banderovců přes Beskydy jeho dětskýma očima. Poezie a politika. Famózní Vlastimil Drbal je "pastéřem", jak by řekl on. Poctivě udělaný film, kde téměř nezazní "pražština" a mluví se místně. Zážitek z obrazu, jednotlivých postav (Kemr, Prachař, Schmitzer). Kdo umí, ten umí, klobouk dolů pane režisére! 100% ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Knihy Ladislava Fuchse jsou jsou dosud nevyčerpaným zdrojem filmařské inspirace. Soudobému trendu byl odpovídal jak Pan Theodor Mundstock, tak Myši Natálie Mooshabrové. Jenom Vláčilové už tu nejsou. V "dolinách" to takhle chodilo, žádná sociálka. Alespoň - jak film napovídá - vyrostl z pasáčka řádn člověk, tak jako z jeho předchůdce. Už nemohoucí (Kemr) a dosud nemohoucí (Drbal) tu vytvořili prostředí skutečně živé. - Filmy z těchto let jsou hrozně zahuhlané; pomohly sluchátka. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Bylo by fatální chybou hovořit o Vláčilovi pouze jako o fenomenálním tvůrci velkoformátových historických pláten, neboť jeho tvorba sestává i z komorním a zdánlivě méně vyznamných obrazů lidského života. Jedním z nich je i PASÁČEK, téměř dokumentárně pojatá valašská balada, odehrávající se v nanejvýš tragické době poválečné obnovy a výstavby československého státu, na nějž stále citelněji doléhala vlna socializace. Děj je odvyprávěn pohledem malého chlapce, bezvýznamného otroka všech, který jediného spojence nachází v dědečkovi, jehož prášilovským historkám o kouzelných skřítcích podléhá s dětskou naivitou a touhou vrátit sobě a udřené matce ztracenou radost ze života. Snová fantasie se prolíná se syrově naturalistickým přístupem, jež dokresluje pečlivě zachovaný půdorys oblastního nářečí. Pozoruhodný a jakoby spontánní výkon předvedl v titulní juniorské roli malý Vlastimil Drbal, vysokou laťku hereckého umění zde ovšem nasazuje silně nedoceněný, vynikající Ilja Prachař a Josef Kemr v další variantě lidového mudrlanta s otevřeným srdcem. Nepodceňoval bych ani výraznou Libuši Geprtovou, ačkoli se u ní do jisté míry počala nebezpečně vytvářet škatulka "viktorkového" typu. Celkově bych tento Vláčilův lyrický film nepodceňoval a už vůbec nepřirovnával k nezdařeným výtvorům jeho rozpolcené osobnosti, protože se v mnoha ohledech jedná o jeden z vůbec nejlepších celovečerních počinů dramaturgicky mdlých osmdesátých let. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Drsný příběh malého chlapce, který vyrůstá s dědečkem v beskydských kopcích. Kromě jasně kladných hrdinů (Schmitzer, Kemr) a zloduchů (Prachař) tu stojí rozporuplná postava matky v podání Libuše Geprtové. Matka se chová k chlapci nevlídně, je patrné, že má těžký život a je nešťasná. Jako starostlivá matka se projeví, když se chlapec ocitne v ohrožení života. S mateřstvím jakoby se v ní probudila opět i dcera. Podle předlohy Ladislava Fukse napsal scénář JIří Fried, Jiří Křižan se krásně trefil do huby místním horalům přesnými dialogy. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (4)

  • Když se natáčely postsynchrony, hledal Vláčil vhodného dabéra z oblasti Valašska, který by namluvil postavu pasáčka autentickým nářečím. Z vytipovaných dětí Vláčilovi nakonec nikdo nevyhovoval, a tak se rozhodl natočit dialogy s jeho hereckým představitelem Vlastimilem Drbalem. Výsledek je dokonalý. (peplir)

Reklama

Reklama