Evropa

Režijně výborné, do morku kostí mrazivé veledílo od prvních sekund. Způsob, jakým si Trier hraje se světlem, kamerou, vypravěčem, hudbou, oslovuje diváka, motiv ubíhajících kolejí, barvy, kontrast, rutina, láska, nespravedlnost, nedoceněnost, netolerance, využívání, bolest, smysl života. Pro mě první Trierovina, nicméně po tomto zážitku rozhodně ne na dlouhou dobu poslední. You want to wake up to free yourself of the image of Europa but it is not possible. (28.09.2008)

Lars von Trier rozehrává svojí atmosférickou hru na kočku, myš a loutku v neuvěřitelně temném období a také tomu podřizuje samotný film. Svérázná "laterna magika" implementovaná do filmu, barevností šetřící za účelem syrové atmosféry, kde barvy vyplouvají na povrch jen ve chvílích významných, dodává filmu experimentální ráz, jenž jde ruku v ruce s absurditou doby. Forma tedy jednoduše geniální. Do této doby vysílá démonický vypravěčův hlas diváka coby mladého člověka plného nezkažených ideálů aby pomohl rozervanému národu vybudovat novou zem. Než se však stačí rozkoukat je vržen do tohoto světa plného odcizení, oboustranné nenávisti a válku přeživšího násilí aniž by byl předem varován kdo je hodný, kdo je zlý a kdo je ošklivý. Kolotoč událostí spolu s odtažitostí strýčka se ukládá v čistém mladém těle s lehkostí parní mašiny společnosti Zentropa. Začíná boj s časem, s prostým lidským rozumem a s absurdní dobou kde nikdo není, nebyl a nikdy nebude vítězem. (06.03.2008)

Místo explicitního pohledu na válku jako takovou zvolil Lars von Trier spíše společensko-psychologický film, ve kterém velmi dobře vystihl bezvýchodnost poválečné situace v Německu. I když je hlavní příběh bezesporu napínavý a v některých momentech dokonce strhující, je zároveň zajímavé sledovat, jak válku a její důsledky (především v oblasti mezilidských vztahů) hodnotí vedlejší postavy. Určitě nejde o nejlepší Larsovo dílo, ale kvůli výborné práci s obrazem, několika silnějším momentům a pohlcujícímu účinku ve vypravěčských vsuvkách má své nesmazatelné místo v Trierově filmografii. (16.01.2011)

Je to skvělé, promyšlené, originální a silné. Jen jsem nepochopil (a bylo to i podle mě zbytečné) prolínání barevné a černobílé. Snad nejgeniálnější je scéna, kdy leopold souloží s Kate na vláčcích a pod nimi si Hartmann podřezává žíly, pak přijdou dolu, klepou na něj a zpod dveří začne vytékat červená voda, takových skvělých scén je tam spousta. Trier si podle mě celou svoji kariéru klade schválně nějaké překážky a snaží se je pokořit, v tomto případě se mu to skvěle podařilo. (04.02.2007)

První jsem váhala, jaké hodnocení dát. Prvně jsem to odhadovala na 5, ale nakonec jsem si to nechala uležet v hlavě a skončilo to na 4. Proč? Protože byli místa, kdy jsem si říkala, jak už to vlastně dlouho jede. Je fakt, že jsem byla nadšena provedením, miluji režii Triera, ale hrozně mi to srazil Ernst. Jeho opravdu nesnáším, je to tak nesympatický herec, až je mi blivno (utrpení při Riget). 4 za celé provedení filmu, mínus za herce a za někdy slabé chvilky. (19.07.2010)