Táto, sežeň štěně!

Skvělá komedie rozpjatá mezi dospělou satirou a dětským filmem s neodolatelně vtipným Miroslavem Horníčkem. Vlastní reportážní, „klípková“ stavba filmu, která však nepozbývá soudržnosti, umožnila nahlédnout základní příběh z více perspektiv, a tak jej podložit různorodým humorem, od toho sebeironického intelektuálního či žurnalistického po ten dětský. Snímek v mnohém nadčasový. (23.06.2009)

Film Táto, sežeň štěně! je jemná rodinná komedie. S kultivovaným nadhledem, nekomplikovanou zápletkou a s upřímnou radostí ze života. Lehce výchovný tón je střídán rozdíly generačních pohledů. Ze všeho září optimistická nálada a bezprostředně si užívá letního horského slunce. S odstupem času nepůsobí zápletka stejně silným a záživným dojmem, jako rarita doby a nostalgická vzpomínka na starodávnou černobílou televizi je film příjemným zpestřením a odpočinkem v moderní uspěchané době. Příběh zdobí laskavost a citlivě zábavný nadhled. Občas pokárá, někdy výchovně káže a často se hlasitě a upřímně směje. Působí na mládež hrou a roztaženou náručí pochopení. Hlavní postavou příběhu je poctivý redaktor Hlavsa (velmi dobrý Miroslav Horníček), který svědomitě pracuje a tolerantně vychovává. Jeho hra na sílu rozpoutává intenzivnější výchovný políček snaživého humoristy. A děti mohou rozpoznávat psí plemena. Hlavní ženskou postavou je babička (dobrá Jiřina Šejbalová), která s nedůvěrou pohlíží na extravagantní pokrok vnoučat i rozporuplné výchovné snahy jejich otce. Nejvýraznější dětskou postavou je Hlavsův zvídavý a zkoumající syn Franta (velmi zajímavý Zdeněk Deyl), pozadu nezůstává jeho mladší neposedný bráška Milan (zajímavý Rudolf Řepík) a jejich starší a zdánlivě rozumnější sestra Olga (příjemná Zuzana Ondrouchová). Z dalších rolí: Hlavsův náročnější nadřízený a šéfredaktor novin (příjemný Jaroslav Marvan), dobrácký venkovský soused Holina (zajímavý Čestmír Řanda st.), jeho ochotný syn Honza (sympatický Karel Smyczek), rozhořčený dobromyslný hajný Jakoubek (příjemný Vlastimil Brodský), či vesnický praporčík VB Karel (Milan Neděla). Je to lehká rodinná komedie s nadhledem i zajímavým pokusem kontrastů. I když se na filmu již projevil vliv času, jde o stále dostačující nenáročnou zábavu. (15.03.2017)

Nejkrásnější okamžik v životě jsem zažil během sledování komedie Táto, sežeň stěně. Dodnes si ho naprosto přesně vybavuji. Je mi 10 let, sedím v obyváku, mamka vedle mě a plete svetr. "Mami, když nemůžu mít bratříčka, tak aspoň takovýho malýho pejska. Slibuju, že ho budu každej den venčit, že se o něj budu starat." - "Ale to by tě za chvíli omrzelo. neměl bys na to čas." - "Ale mamí! Slibuju, že se o něj budu starat." - "No škoda, já myslela, že nám budeš pomáhat s tvým novým bratříčkem..." Tak to byl okamžik, kdy jsem se dozvěděl, že se mi splnil 10 let starý sen. (24.11.2008)

Je to film, který by hravě mohl mít nadčasový charakter. Děti chtějí psy i dnes a k chalupám rozhodně. Film mi ale nejvíc připomíná Na samotě u lesa dějově po pár letech, když děda Komárek odešel do nebe. Ten nejmenší špunt navíc zase připomíná toho nejmenšího v Ať žijí duchové. Vůbec nejvtipnější je ale babička Jiřina Šejbalová. Hlavně v redakci, ale i po přečtení inzerátu se snímek vydává cestou grotesky. Závěrečná píseň ale je chytlavá. A Miroslav Horníček coby ničemu se nedivící, ale přesto chápavý otec je také okouzlující. (30.12.2019)

Komedie pro celou rodinu názorně ukazuje, jak se v šedesátých letech minulého století obtížně za vzkvétajícího socialismu shánělo štěně. Malý capart si usmyslí psa a jeho horlivý tatínek využije všech dostupných prostředků, jak svému synkovi udělat radost. Obvolává Zverex (to je poměrně památná scéna) nebo reaguje na inzeráty s prodejem psů, případně je ve hře ještě pohraniční stráž. Tu má pro změnu "očekovanou" malý klučina, který neváhá roztomilé štěně odcizit, a pak se pod rouškou odhalení velmi autenticky strachuje. Několik scén je zapamatovatelných zásluhou Miroslava Horníčka, který roli tatínka zvládl uvěřitelně a mile. Komedie není příliš zatížena dobou anebo se tomu úspěšně vyhýbá. Neznamená to však, že by i bez nízké politické angažovanosti zvládla vše na jedničku. Především se film motá v kruhu a zdaleka není tak zábavný, jak by chtěl být. Je na něm znát, že opravdu vznikl v době, která je ve své naivitě poměrně prostinká. K problémům se přistupuje, mnoho jich ve filmu není, s lehkostí a z filmu je cítit neutuchající elán, který v kontextu s dnešní dobou vyznívá hodně archaicky. Nejinak je to s celým pojetím filmu. Archaičnost v každém záběru s dějovou roztahaností téhož navíc. Nutno připočíst i chabou vizuální stránku s poctivě vybledlými barvami a pofidérním zvukem, zralým na remaster. Film má v podstatě nulové vyústění, které vlastně končí chlapcovou radostí, že po úsilí všech si může konečně domů odvést svého psa. Zesnulý Milan Vošmik natočil celou řadu filmů pro děti, z nichž tenhle patří k těm nejznámějším. Režijní přístup s celkem neprotěžovaným Horníčkem nebyly nejhorší atributy filmu, ale u dětského diváka to jako celek dnes obstojí horko těžko. Ten zaručeně sáhne po moderním, technicky zdatném a hlavně nesrovnatelně atraktivnějším animáku. 40% (28.05.2014)