Táto, sežeň štěně!

Je to film, který by hravě mohl mít nadčasový charakter. Děti chtějí psy i dnes a k chalupám rozhodně. Film mi ale nejvíc připomíná Na samotě u lesa dějově po pár letech, když děda Komárek odešel do nebe. Ten nejmenší špunt navíc zase připomíná toho nejmenšího v Ať žijí duchové. Vůbec nejvtipnější je ale babička Jiřina Šejbalová. Hlavně v redakci, ale i po přečtení inzerátu se snímek vydává cestou grotesky. Závěrečná píseň ale je chytlavá. A Miroslav Horníček coby ničemu se nedivící, ale přesto chápavý otec je také okouzlující. (30.12.2019)

Film vyloženě pro děti, které milujou štěňata. Ale to jsou tak roztomilá zvířátka, že by se o tom dal natočit daleko lepší film. Zklamal mě i pan Miroslav HORNÍČEK, který se tam vyskytoval velice sporadicky a o vtipných bonmotech (které by normální smrtelník od něj očekával) ani slechu-dechu. Paní ŠEJBALOVÁ tam pronesla všeho všudy 6 vět, až se člověk diví, proč taková hvězda tuto roli vzala. Podívám-li se na režiséra, tak musím konstatovat, že pan Milan VOŠMIK tento film pro naše děti skutečně "vošmik". Mám film ve své filmotéce a moje vnoučata (ač jsou už vyššího věku) se prázdnotě myšlenky tohoto filmu velice podivila. Celá moje rodina máme pejsky, takže vím o čem mluvím. Nerada, ale nelze jinak pouze 2*. (26.09.2007)

Názory na hodnocení tohoto milého, hřejivého úsměvně komediálního filmu předčasně zesnulého talentovaného režiséra Milana Vošmíka odrážejí až pronikavě převrat v estetických názorech mezi starší a mladší generací. Zdá se navíc, že se jedná o gap, který je podmíněn i ideově a politicky. Je případné a pochopitelné, že pro mladší populační ročníky jednostranně podjatá výuka vnáší do vnímání poúnorového čtyřicetiletí černobílý jednostranný tón. Jen nesnadno se v takovém ovzduší naznačuje, že i tehdy kvetl normální život normálních lidí a že dokoce existovala celá dlouhá období nadějí a pocitů šťastně žitých šťastných životů. To všechno film, v němž Horníček ztělesnil ve vlastně nomenklaturní rodině typického představitele té doby sdílejícího právě popsané naděje a jistoty, obsahuje. Přitom se vylévá - jak to často v podobných případech bývá - dítě s vaničkou. Půvabná konfrontace dětského slohu nejstarší dcery - ve 13 letech dívky v tomto věku opravdu stále byly cítěním i mentalitou dětmi - a sugestivních sarkasticky sebeshazovačných reportáží horníčkovského redaktora MLADÉ FRONTY pak nezalouženě zaniká stejně tak jako představitel nejmladšího člena filmové rodiny. Žánrově film nesporně navazuje na HONZÍKOVU CESTU a svou metodou patřil již v době svého vzniku k starší, tradičnější vrstvě tehdejší dramatické tvorby pro děti a mládež. Ani za těchto okolností se mi nezdá, že by byl natolik anachronní a nepodařený, jak uvádějí někteří hodnotitelé tohoto fóra ve svých komentářích. Jsou-li na pochybnostech o věcnosti mých vývodů, nechť tuto veselou, odpočinkovou a přitom tak svěží veselohru srovnají s průměrem srovnatelné filmové výroby směřované k mladším generacím, v polistopadovém období. Záhy zjistí, že doma člověk skutečně není prorokem. (22.03.2008)

Film Táto, sežeň štěně! je jemná rodinná komedie. S kultivovaným nadhledem, nekomplikovanou zápletkou a s upřímnou radostí ze života. Lehce výchovný tón je střídán rozdíly generačních pohledů. Ze všeho září optimistická nálada a bezprostředně si užívá letního horského slunce. S odstupem času nepůsobí zápletka stejně silným a záživným dojmem, jako rarita doby a nostalgická vzpomínka na starodávnou černobílou televizi je film příjemným zpestřením a odpočinkem v moderní uspěchané době. Příběh zdobí laskavost a citlivě zábavný nadhled. Občas pokárá, někdy výchovně káže a často se hlasitě a upřímně směje. Působí na mládež hrou a roztaženou náručí pochopení. Hlavní postavou příběhu je poctivý redaktor Hlavsa (velmi dobrý Miroslav Horníček), který svědomitě pracuje a tolerantně vychovává. Jeho hra na sílu rozpoutává intenzivnější výchovný políček snaživého humoristy. A děti mohou rozpoznávat psí plemena. Hlavní ženskou postavou je babička (dobrá Jiřina Šejbalová), která s nedůvěrou pohlíží na extravagantní pokrok vnoučat i rozporuplné výchovné snahy jejich otce. Nejvýraznější dětskou postavou je Hlavsův zvídavý a zkoumající syn Franta (velmi zajímavý Zdeněk Deyl), pozadu nezůstává jeho mladší neposedný bráška Milan (zajímavý Rudolf Řepík) a jejich starší a zdánlivě rozumnější sestra Olga (příjemná Zuzana Ondrouchová). Z dalších rolí: Hlavsův náročnější nadřízený a šéfredaktor novin (příjemný Jaroslav Marvan), dobrácký venkovský soused Holina (zajímavý Čestmír Řanda st.), jeho ochotný syn Honza (sympatický Karel Smyczek), rozhořčený dobromyslný hajný Jakoubek (příjemný Vlastimil Brodský), či vesnický praporčík VB Karel (Milan Neděla). Je to lehká rodinná komedie s nadhledem i zajímavým pokusem kontrastů. I když se na filmu již projevil vliv času, jde o stále dostačující nenáročnou zábavu. (15.03.2017)

Námět Jana Rysky obohatili o své příhody se čtyřnožci i Milan Vošmik a Miroslav Horníček. A ve finále se nejedná o žádného nereprezentativního bastarda, ale o úsměvnou komedii ("Tatínek a maminka se o nás starají, z čehož nejvíce babička."), která není zbytečně natahovaná, dokáže vystihnout práci v redakci, navodit venkovskou pohodu a nadsázkou přiblížit touhu všech malých i velkých pejskařů. "Kotě je kotě a pes je pes." (02.03.2010)