Noční host

V čase, kdy na scéně nebobtná jedinácek „pan Grundig“ z Gablonz, ztrácí tohle psychologické drama o oživení traumat a nepopsaných listech rychle na své hustotě. Vinen je samozřejmě Rudolf Hrušínský.. Dobré je, že když už to i kvůli podivným dvojexpozicím nehodlá jet na plno na poli dramatu, najde se prostor na nuance odlehčení. „Více píce!“ (07.05.2021)

Psychologické drama podle divadelní hry Ludvíka Aškenazyho "Host" (1959) upoutá především na svou dobu novými filmovými postupy - zejména pak děleným obrazem v retrospektivních scénách. Nosné téma nacismu a jeho poválečného prorůstání do "očištěných" oblastí po 45 letech ztratilo něco ze své intenzity, některé ze scén však připomenou mistrovská díla podobného ražení - Lumetova Zastavárníka, Munkovu Pasažérku či Polanského Smrt a dívku (jejíž děj se ale nevztahuje k druhé světové válce). Takřka maximum se Vávrovi podařilo vytěžit z atmosféry deštivého večera, během něhož naruší útulnost hostince návštěva sebevědomého árijce Hupperta. Domáckost provinčního zařízení kontrastuje se světáckým povýšenectvím nezvaného hosta, bezstarostnost místních zákazníků stojí v opozici vůči vzrůstající (a takřka hmatatelné) nervozitě vedoucího Emila Kalouse. Zajímavé (i když postradatelné) rozšíření se nabízí v postavě naivní Evy, která zde prochází svou prozatím nejdůležitější životní lekcí. Citlivě budovaná atmosféra se však místy pere s bodrými narážkami štamgasta Remundy (Martin Růžek). V roli Emilovy matky vystupuje herečka Světla Amortová (1911 - 1985), která hrála i ve Vávrových filmech Proti všem či Policejní hodina, který vznikl ke 40. výročí založení KSČ. (18.11.2005)

Vyborny scenar. Vavra a jeho rezie je vynikajici snad v kazdem filmu. Skvele nastinena temna atmosfera pocas celeho filmu, dialogy, ktere davaji smysl. Herecky koncert tria Hrusinsky - Vala - Ruzek cely film jeste podtrhuje. Vysokou latku herectvi drzi i Hlavacova v roli potrhle pubertacky. Skoda jen slabsi casti mezi vystrelem a vyslechem ke konci filmu. I tak nechavam plny pocet hvezdicek, tento film s klidnym svedomim doporucuji. (06.02.2011)

Kvalitně natočená i zahraná politická agitka. 1)  Dialogy by dobře odpovídaly filmu natočenému o deset let dříve. V roce 1961 už jsou kapku za hranou, ale nemohu jim upřít zajímavost. Mou pozornost upoutaly. Divadelní hru spoluscenáristy Ludvíka Aškenazyho jsem nečetl a nemohu tudíž srovnat._____ 2)  29. dubna 1961 v 19.00 v motorestu u silnice z Prahy do Benešova nikdo není. Venku prší a občas projede nějaké auto. Vhodný čas pro horor anebo pro mudrování o životě. Parádní atmosféru 50letý režisér Otakar Vávra navodil, ale poté nevyužil. Nicméně určité napětí po celou dobu tam bylo._____ 3)  Výbornému hereckému obsazení vévodí 41letý Rudolf Hrušínský (německý podnikatel Huppert původem z Jablonce)._____ Kvalitní výkon odvádí i 35letý Jiří Vala (hostinský Kalous), 43letý Martin Růžek (opilec Remunda, který posléze porozuhodně vystřízliví, asi aby mohl hrát roli toho rozumného) i 23letá Jana Hlaváčová (hloupá studentka Jana), jejíž postava mi přijde poněkud nadbytečná._____ Malou roličku přidělil režisér i budoucímu emigrantu do Rakouska, 24letému Jiřímu Štíbrovi (zamilovaný hoch)._____ 27letý budoucí major Zeman je teprve praporčíkem, tedy po sovětsku staršinou, jmenuje se Vítek Hrabal a stavuje se v motorestu na Pomo (pomerančovou, i když spíše mrkvovou limonádu)._____  4)  Zaujaly mě dobové ceny. Pokoj pro Němce stál 12 Kčs. Oprava Mercedesu, vykonaná mechanikem doslova na koleně u motorestu, přišla na 92,60 Kčs s potvrzenkou anebo na 20 Kčs bez ní. (07.11.2023)

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že ten příběh jede dva plány, a že ten druhý je důležitější, než ten okatější. I když, v dnešní době by možná nebylo od věci si německý pocit nadřazenosti opět připomenout, zvlášť by to pomohlo těm, kteří pomateně začínají div ne tvrdit, že Němci nás osvobodili od nacistů... Ten druhý plán je ale pro mne o hodně zajímavější. Týká se toho, kdy můžeme říct, že jsme šťastni. Zde je klíčová scéna, kdy Jana říká, kdy byla opravdu šťastná. Třeba když si šla v noci zaplavat. Což mladý vrchní nedokáže hned pochopit, ptá se, co pak?, ale ono není žádné pak. Protože on sám hledá po tom, co prožil, svůj kus štěstí. Aby teď najednou zjistil, že stačí málo - někomu stačí dělat v hospodě, jaká byla ta jeho, kde se celý příběh odehrává (což samo mne taky potěšilo, moc filmů odehrávajících se komplet v hospodě nenajdete), a někomu stačí ke štěstí chvíle s dětmi, jinému projít se po poli, jen si to uvědomit a nehledat pořád dál a zbytečně se neptat, co pak? Jinak ano, souhlasím s výtkou, že Němec je zde představen silně negativně a agresivně a jistá pokoutní a pomalejší odhalování jeho skutečného smýšlení by byla zajímavější, ale tady šlo o to postavit k sobě dva kontrasty. Nešlo o to, kdo je lepší nebo horší, ale jestli skutečně má někdo právo rozhodovat, které jsou ty slabší stonky, odřezávat je a vyhazovat, a jestli třeba i některý z těch stonků nakonec v sobě neukáže jistou houževnatou životaschopnost. ... Btw, jde o film, kdy ještě bylo možno říct o cikánech, že se jim nechce dělat. (Ale i tahle úvaha o životě ze dne na den má souvislost s tím druhým plánem filmu.) (16.02.2019)