Třináctá komnata

Hodnocení na čsfd má jeden z typických průběhů, pilový, Znamená to, že není lehké se s ním vyrovnat, a nakonec je třeba zaujmout stanovisko typu ANO nebo NE... Z Vávrova filmu jsem neměl dobrý pocit. Především dialogy, jak dětí, tak dospělých, mě dost ubíjely, ale nejen mluva, ale i gesta a pohyby, barevné redukce obrazu a další, již méně postřehnutelné "experimenty". A tak si myslím, že autor tento krok mimo své vyšlapané cesty příliš nezvládl. (21.07.2016)

„Já z ní něco udělám. Ona vidí jen něco. Naučím ji, aby viděla víc, než ostatní.“ Tento film jsem měl hodně rád v době mého vrcholného dospívání, vždy mě fascinoval svou atmosférou a tajuplným dějem, v němž neomezená dětská fantazie ve své zdánlivé nevinnosti přechází až do nebezpečného střetu s temnými sílami... „v tuto chvíli už to nejsem já, už je to OSUD...“ Skoro jsem se bál na tento film po několika letech podívat znovu s tím, že už na mě po v konkurenci světové žánrové tvorby tolik nezapůsobí a půjdu s hodnocením níž, ale vůbec jsem nezůstal zklamán, podíval jsem se s radostí i dvakrát velmi brzy po sobě a já prostě na tom filmu nenacházím chybu! Snad ještě víc, než dřív, teď pro mě vynikl jedinečný styl Otakara Vávry, který zde mysteriózní námět z Neffova románu zpracoval s nebývale precizní psychologií dětských i dospělých postav, nechal v doprovodu drobných surreálních výjevů s pochody fantazirující mysle nahlédnout do světa fantazie bujného Kosti, stejně jako jindy v působivém hrobovém tichu odeznít silné drama tajemné exotické postavy Černého Petra a k tomu až neuvěřitelně detailně vyladil každý jeden záběr po vizuální stránce. Střídá se tu sice hodně filtrů a odstínů, ale všechny mají svůj smysl a každá místnost nebo nálada zde mají svou vlastní barvu. *** Zdaleka ne všechny filmy Otakara Vávry na mě udělaly pozitivní dojem, ale z několika důvodů si ho hodně cením a mj., že obohatil čs. kinematografii o výjimečné filmy v rámci žánrů v tehdejší domácí tvorbě nezvyklých jako horror (Kladivo na čarodějnice), sci-fi (Krakatit) nebo v tomto případě mysteriózní film... s velmi pěknou kulisou prvorepublikové Prahy v nezvykle temnějším hávu i chytlavou ústřední písničkou. Rozumím, že moc divákům asi nesedne, pro dětské publikum je totiž hodně temný a pro dospělého diváka je v něm možná až moc zaostřeno na ty dětské postavy, ale já si podobné filmy vymykající se z běžné tvorby často užívám a tenhle mi i poněkolikáté přinesl zážitek... skoro mám pocit, jakoby Vávra točil tu Třináctou komnatu přímo pro mě... a pokaždé mě těší, když do ní můžu jako vděčný návštěvník opětovně nahlédnout. [100%] (14.12.2021)

"Stalo se to, protože jsem to chtěl? Nebo chtěli oni něco jiného? " Nebýt sportovce a několika dalších, tak je film bez jakéhokoli rozumného vysvětlení. Oficiální text je až nepochopitelně mimo. Krom popisu režisérovi práce, která je skutečně excelentní. Vávra se v mých očích po Romanci nádherně rozvlnil podruhé, spojil síly s Vladimírem Neffem, a nabízí výborný, počáteční humor, perfektní drámo, nečekané tajemno (doprovázeno děsivým šepotem), něco té skvostné psychológie a nakonec naprosto nekompromisní horor. Bez přehánění se tak skvělý závěr filmu dá nazvat. Experimentální, pro Vávru dost nezvyklá režie a Srnkovo výborná hudba, podtrhují veškerou popsanou atmosféru. Dětská dvojice Kosťa a Blanka svým vnímáním světa, završené hrou na osud, dokáží bez jakýchkoli problémů konkurovat dialogům excelentního Růžka, Fialové a polské posily pana Krzysztofa Chamiece, který dolaďuje vše. Na závěr do toho pan Vávra hodí ještě špetku detektivního koření, a máme tady film, který hodnotilo zatím 122 uživatelů, a který jen čeká, až ho objeví skuteční znalci československého filmu, jen do toho. Pro mě skutečně výjimečný námět i zpracování. (18.08.2013)

Od Trinástej komnaty som očakával niečo v štýle Hollandovej Tajomnej záhrady a nakoniec ma čakalo niečo v štýle Saurovho Domu uprostred Madridu. Ale to by nebol Vávra, ak by naservíroval film o deťoch a bol by pre deti. Sny sa miešajú s realitou, náhle sa mení scénu za scénou farebná štylizácia a často sa rozprávanie na dlhšiu dobu presúva od detských hrdinov k ich rodičom a ich problémom. Deti sú však stále svedkami všetkého, čo sa vo filme odohraje. Je trochu škoda, že z filmu cítiť literárnosť, má však mnoho vecí, ktoré tento nedostatok vyvažujú. (20.01.2016)

Otakar Vávra sa nechal inšpirovať novou čekoslovenskou vlnou a natočil Trinástu komnatu. Film o deťoch, nie pre deti. Výborná práca kamerového mága Juraja Šajmoviča, jemná mágia perelínajúca sa celým filmom a výborné herecké výkony oboch detských filmových hrdinov. K tomu experimentovanie s čiernou, bielou, farebnou snímkou a hra s rôznymi filtrami. Dosť neznáme a málo uvádzané dielo. 4**** (30.05.2016)