Piknik na Hanging Rock

Obrazově čarokrásné, hudebně podmanivé a přestože dějově absolutně prázdné, díky Weirově umu, sebejistým držením několika témat (detektivka, horor, láska mezi ženami), atmosféricky neskutečně strhující a emocionálně našlapané dílo, jež dokazuje režisérovu genialitu, která na opačném straně naší planety (prozatím) nemá konkurenci. (26.11.2006)

Ono to má hutnou mystickou atmosféru... Ta by se sakra dala krájet! A ty obrazy? Skály, jenž žhnou podivným světlem, připomínají skřivené lidské tváře... Podivný šramot... Člověka až mrazí, neustále hledá nějaké logické východisko, něco, čeho by se jeho rozum mohl zachytit. A pak ono prohlášení, že jde o film podle skutečných událostí! Což je ale i největší slabinou filmu. Stačí trochu zapátrat a divák zjistí, že si z nás režisér dělá šoufky. Piknik totiž NENÍ natočet podle skutečných událostí, je to prachbídná fikce + jak mnozí zmiňují, druhá polovina filmu za tou první lehce zaostává. (22.04.2010)

Zajímavě pojatý snímek, který se na první pohled tváří jako austenovské drama, ale ve skutečnosti je to kostýmní mysteriózní drama, které ale nepřinese to, po čem budete toužit - odpovědi. Co si budeme povídat, já jsem člověk, který odpovědi chce, a když je nedostane - alespoň nějaké - je zklamaný. V tomhle případě jsem zklamaný byl. (15.10.2015)

První polovina, která je perfektní ve všech směrech, mě namlsala jako už dlouho nic, ale co se to k čertu dělo v té druhé? Měl jsem pocit, že se řeší všechno kromě toho, co mě zajímá. Kam až se lze ve skalách dostat? Kde všude policie pátrala? Co dělali chlapci po "nálezu"? Jaké byly teorie vyšetřovatelů? Vážně jsem naivně nečekal, že mi Weir hned začne servírovat nějaká vysvětlení na stříbrném podnose, ale problémy nesympatické ředitelky s tichou holkou ze sirotčince a k tomu jedna indicie každých deset minut jako bonus? Pro mě dost nezajímavé a nezachránila to ani ta tuna symboliky. Nakonec tedy slabší čtyři, ale hlavně za ty neuvěřitelně pohlcující scény ve skalách. (24.08.2008)

Filmová magie. A konečně s blu-ray projekcí jsem si tenhle podmanivý zážitek mohl plně vychutnat. V době, kdy se australská kinematografie plně nadechovala a z hlediska mezinárodního uznání byla ještě v plenkách, přišel talentovaný Peter Weir s filmem, který uchvacuje obrazovou krásou, ruku v ruce s nádhernou hudbou (Mozart, Beethoven, Čajkovskij, Bach a neskutečně podmanivý flétnový motiv George Zamfira) a zejména svojí neskutečnou ATMOSFÉROU. Ta někdy dosahuje až hororových prvků a nepotřebuje k tomu bubáky, či podobné hororové propriety. Prostě stačí jedna veliká záhada a atmosférické čarování s obrazem a hudbou. V Austrálii se to má s tímhle filmem podobně jako s Vláčilovou Marketou Lazarovou u nás. Také vyhrává všemožné ankety kritiků o nejlepší australský film všech dob. A myslím, že plným právem. (09.05.2011)