Minuta věčnosti

Námět sliboval zajímavě pojaté drama, také jsem byl zvědavý, jak si Jiří Langmajer, kterého znám výhradně z komedií různých kvalit, povede v dramatické poloze. Zpočátku mě zaujalo krásné severské prostředí, což se nakonec ukázalo jako jediná věc, která tak nějak stojí za zmínku. Příběh je od samého začátku strašně průhledný, o nějakém napětí nemůže být vůbec řeč, závěrečné rozuzlení vyzní díky značné předvídatelnosti úplně do prázdna. Děj je šíleně nudný, tempo extrémně pomalé, žádný šokující zvrat na diváka nečeká, lehkou atmosféru utváří snad jen to prostředí, jinak taktéž žádná sláva. Dialogy, na kterých je celý založený, jsou vesměs nezajímavé, nudné a občas působí dost mimo. Langmajer svou roli zvládl asi nejlépe, na Babišovou jsem si musel postupně zvykat, její přednes mi upřímně moc nesedl. Co se týká kamery, tak nejvíc se asi povedly záběry na přírodu a prostředí, zbytek působil dost lacině a nepřitažlivě. Je to sice v podstatě taková zbytečnost, ale na jedno shlédnutí ujde. 3/10. (08.01.2022)

Na český film z Islandu jsem se těšil, bohužel to vypadá, že film vznikl hlavně proto, aby se parta tvůrců a kamarádů mohla podívat zadarmo na Island (co zadarmo, většinou za to ještě dostali plat!) a natočit u toho něco jednoduchého, aby se neřeklo. Nasvědčuje tomu i to, že je dějiště pro příběh zcela nedůležité, postavy vůbec nekomentují, kde jsou, a kdyby se Langmajer procházel po Brdech, vyšlo by to úplně nastejno. Dle stručných titulků tipuji, že na Islandu byli: 2 herci, režisér, kameraman, 2 zvukaři, vedoucí produkce, pilot dronu, 2 asistenti režie, 2 osvětlovači, klapka, maskérka, 4 řidiči, kuchař. Pokud necháme Island Islandem, je to vlastně docela fajn divadelní hra s celkem uvěřitelnými postavami a hezkou shyamalanovskou pointou. A protože jsem zřejmě jediný uživatel CSFD, který zná skupinu Kalle, tak musím vypíchnout, že mne potěšilo, že ve filmu jsou písničky skupiny Kalle. (01.02.2022)

komorních filmů o tom jak se k sobě snaží najít cestu rodič s dítětem v českých končinách zase tolik nevzniká, takže v tomhle směru nemám s Minutou věčnosti vůbec žádný problém. Trochu horší je nicméně to, že se Havlík snaží svůj film nějak ozvláštnit, takže od samého začátku visí ve vzduchu podezření, že ne všechno je tak jak na první pohled vypadá (komu by to nedošlo po prostém přečtení synopse, tak ten ještě dostane "podezřelé" prostřihy do nemocnice). Film tak tak celou dobu míří k rádoby šokující a zároveň snad nejvíc provařené pointě, aby ale v samém závěru uhnul a přinesl schrodingerův závěr, u kterého si vůbec nejsem jistý jak ho chápat. Upřímně bych byl raději, kdyby Havlík zůstal u banální konverzačky v nádherných exteriérech a nesnažil se o nic navíc. Pokud si každopádně někdo za tenhle film zaslouží pochvalu a dovolenou na Islandu během covidu využil na maximu, tak je to kameraman Václav Tlapák, díky kterému se na Minutu věčnosti moc hezky dívá...50% (05.04.2023)

[FEBIOFEST] Vlastně na české poměry dosti vystupující film. Tvůrci ho dokonce proklamovali jako netradiční, což se nakonec ukázalo hlavně spíše v rámci scénáře. Ten totiž je těžko identifikovatelní ve fundamentálních věcech jako třeba body obratu a podobně. Skoro se zdá, že film si jede nějakou svoji flow a v těchto více hlubších filmařských věcech se někdo někde asi zapomněl. Nic to nemění na tom, že film dosti vystupuje už jenom v tom, že se odehrává ve velice líbivé lokaci a je to celé nějaký jeden velký jinotaj. Jsou zde především věci, které vykukují jako hudba mezinárodních rozměrů, ale poté také dialogové přešlapy, kdy scénář trochu zní jako divadelní hra, někdy zní, že do role dcery měla být v rámci chování spíše obsazena desetiletá holčička, která dokáže být během filmu dost upřímně otravná, což mrzí protože Babišová není špatná herečka. Taky je nutno říct, že když už někdy už po padesáté slyšíme kolovrat ohledně toho, že táta je bručoun, tak Langmajer je schopen to zahrát do autu, až je z toho vtip. To v celku fungovalo, ale není to bohužel vždycky a strašně to filmu ubližuje. Taky si šlo někdy více pohrát s prolnutím Islandu a reality v rámci monologů a hlášek, ale to jsem hnidopich. Film zajímavý, Havlík neustále nabízí něco nového a snaží se projít do jiné a zajímavější zóny z českých zajetých kolejí. A to jsem schopen respektovat. Asi nebude průkopníkem nového českého filmu, ale alespoň bude ten, kdo někoho inspiroval a odstartoval to. (27.09.2021)

Film je krásně nasnímaný a Jiří Langmajer hraje dobře, což je u něj tradiční, když mu to scénář povolí. Tady však scénář nefunguje, často se tu opakuji stejné výrazy, Martina Babišová má text z třetiny vyplněný plevelnými slůvky a samotný dialog je vlastně je vymýšlení vzpomínek, které pro dej nemají téměř význam. Nápad filmu je dobrý, stejně jako to, že po půlce si nemůžeme být jistí, zda jde skutečně o žánr, který jsme si mysleli, že sledujeme. Nakonec však scenáristé výměnknou a zvolí to nejjednodušší, bohužel i s horší variantou toho, jak to s Lucií dopadne. Aby film fungoval, musel by být postaven na filozofických otázkách a ty řešit, bohužel však neustále posloucháme pouze: vzpomínáš jak...? A k životním otázkám se vůbec nedostaneme. A vážně mě to mrzí. (13.01.2022)