Reklama

Reklama

Minuta věčnosti

Špičkový kardiochirurg Petr (Jiří Langmajer) je velmi uzavřený a introvertní muž. Jeho jednadvacetiletá dcera Lucie (Martina Babišová) má vrozenou srdeční vadu a Petr se ji rozhodne operovat sám při plánované operaci. Po operaci se společně vydají na dobrodružnou výpravu na nádherný severský ostrov. Tady mají dost času, aby k sobě opět našli cestu, protože Lucie se s ním už moc nestýká a stále ji trápí, že její matku opustil. Petr musí během dobrodružné výpravy přijít na spoustu věcí, které mu unikly a neustále je nucen odpovídat své dceři na všetečné otázky. Petr si uvědomuje, že mu Lucie chybí, že by měl některé věci ve svém životě změnit a naučit se nebýt tak velkým egoistou jakým je. Jednoho dne však Lucie náhle uprostřed divoké přírody zkolabuje. Petr si náhle není jistý, jestli neudělal někde chybu. Navíc má pocit, že je uprostřed nekonečné přírody ztracený a začne se mu stírat rozdíl mezi realitou a fikcí. Opravdu se plánovaná operace podařila? Opravdu Petr vyrazil s Lucií na dalekou výpravu? Není to všechno jen výplod jeho fantazie, která s ním hraje podivnou hru? Ocitá se v situaci, ve které poprvé v životě není jejím pánem, a musí podstoupit tvrdou zkoušku a souboj se svým svědomím a vědomím, aby přišel na to, co se doopravdy přihodilo, a jak se ocitl tam, kde je. (CinemArt)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (12)

Slepejsek 

všechny recenze uživatele

Na svoji délku se film neskutečně vleče. Mohou za to jeho první dvě třetiny, kdy nám ukazuje putování otce a dcery krajinou. Přitom vedou jalové řeči, navíc zoufale nezáživně podané, takže divák skoro klimbá. Až závěrečná třetina se to snaží ZLOMIT dějovým ZLOMEM. Ten ale diváka spíš jenom zmate, protože najednou ho nutí přemýšlet, co se vlastně děje. Dělo? Bude dít? (Ve finále kolik diváků, tolik interpretací.) Na jednu stranu bohužel, protože se tak vytratí to podstatné (rodinné vztahy), na druhou stranu bohudík, protože divák přehlédne pateticky banální vyvrcholení. Velkým mínusem filmu je kamera, která nedokáže prodat exoticky okouzlující islandskou krajinu. Ta tu má jaksi vyšisované barvy, často se rozplizne v záběru proti slunci anebo zatemňujícím soumraku, který hru barev zredukuje na pouhé temné obrysy. Před úplným propadnutím drží film Langoš - ovšem ani on není všemocný. Babiška mu moc nepomáhá - ale není to vina herečky, to scénáristé napsali její postavu tak nešťastně, že místy nelze uvěřit, že to má být 21-letá studentka... ()

kajas 

všechny recenze uživatele

Když jsem se o natáčení tohohle snímku dozvěděla a četla režisérovo vyprávění o "staromilském thrilleru", získala jsem skoro dojem, že na mě v kině čeká survival podívaná, kdy hlavní hrdinové spadnou s letadlem a v divočině je napadne obří medvěd nebo jiné nebezpečné zvíře. Dočkala jsem se ale komorního dramatu, které má sice necelých 90 minut, ale ve výsledku se v něm stane jen velmi málo. Díky překrásné islandské krajině se na film hezky dívá, to ano. Je také osvěžující vidět po delší době Langmajera v dramatické úloze. Havlík by ale spíš měl zůstat u komedií. ()

Reklama

Royaldell 

všechny recenze uživatele

Mám smíšené pocity. Na jednu stranu mě uchvátily záběry nádherného Islandu, na druhou stranu mě však absolutně nezaujaly dialogy mezi otcem a dcerou a to mám tyhle upovídané filmy celkem ráda. Líbil se mi Langmajer, nelíbila se mi (herecky) Babišová. Ten konec se dal očekávat, ovšem je to takové trošku zvláštní.. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Nápad na film Minuta věčnosti Rudolf Havlík vymyslel během pandemie, malý štáb se ve finále vydal natáčet film na Island, který byl jediným dostupným místem v rámci pandemie. Právě nádherný Island je společně s Jiřím Langmajerem a Martinou Babišovou třetím hlavním hrdinou filmu, přičemž kameraman Václav Tlapák v divákovi rychle vzbudí zájem Island osobně navštívit. Minuta věčnosti je skutečně plná krásných záběrů a je tou nejlepší reklamou, kterou jde Islandu vytvořit. Vyrovná se ovšem obrazové stránce obsah? Samotný režisér Rudolf Havlík film označuje jako “staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci”. Je tomu ovšem skutečně tak? V průběhu je vlastně cítit jistá snaha o psychologickou hru s divákem. Háček je ovšem v tom, že jsou pravidla hry možná až příliš očividné. I když člověk bude ignorovat fakt, že samotný Langmajer hlavní pointu v podstatě dávno vyzradil v rozhovoru, ani vědomost tohoto faktu ve finále moc divákovi problém dělat nebude. Dvě třetiny v podstatě sází na dialog mezi postavami Langmajera a Babišové, kteří jako otec a dcera diskutují o vzájemném vztahu, minulosti, případné budoucnosti a osobních problémech. V téhle rovině to celé funguje především i proto, že jsou Langmajer a Babišová ve svých rolí opravdu dobří. Langmajer po delší době hraje něco jiného než bohéma, který neustále svádí ženy a tahle vážnější poloha mu skutečně sedí. Babišová zase dokazuje, že je neskutečně talentovaným českým hereckým objevem a mohla by v nadcházejících letech ještě rozhodně předvést zajímavé věci. Těmi dialogy Minuta věčnosti nestrhne (především dialogy dcery, které se snaží být až příliš pubertální a působí jako přesně dialogy mladé postavy, které psal 40-letý muž), přesto ovšem i díky Langmajerovi a Babišové víceméně fungují. Pak právě dojde na úkaz těch ambic, kdy se film snaží přijít se “šokujícím zvratem” a předvést schizofrenní atmosféru. Jenže to tak úplně nefunguje. Především i díky tomu, že se dá dopředu tak trochu vědět, kterým směrem se to přesně vydá. Stopáž, která nepřesáhne 80 minut poté naštěstí znamená, že si film nemůže dovolit stát na místě. Na druhou stranu se ovšem definitivně ukazuje, že samotný námět je vlastně přeci jen tak trochu jednoduchý i přes lehkou snahu hrát si s divákem. A pak přijde finále, které dokáže tak trochu překvapit. Zároveň tím ovšem vyplyne spousty otázek k předem vyřčeným dialogům a co ty dialogy vlastně měli znamenat. Řemeslně zvládnutý film tak ve finále nejvíce zklame svým obsahem. Hlavním lákadlem pro diváky bude právě prostředí Islandu a kvůli němu za to vidět film stojí. Společně s ním poté stojí za pozornost i další dvě hvězdy filmu Langmajer a Babišová. Ti jsou ve svých rolích opravdu dobří. Minuta věčnosti jinak není kdovíjak funkčním thrillerem a je v podstatě snadno rozlousknutelný, přesto ovšem za vidění určitě stojí. I proto, že většina českých filmů se jen tak na Islandu netočí a minimálně sledovat ten jistý pokus o ambice je určitě zajímavé..... ()

vyfuk 

všechny recenze uživatele

[FEBIOFEST] Vlastně na české poměry dosti vystupující film. Tvůrci ho dokonce proklamovali jako netradiční, což se nakonec ukázalo hlavně spíše v rámci scénáře. Ten totiž je těžko identifikovatelní ve fundamentálních věcech jako třeba body obratu a podobně. Skoro se zdá, že film si jede nějakou svoji flow a v těchto více hlubších filmařských věcech se někdo někde asi zapomněl. Nic to nemění na tom, že film dosti vystupuje už jenom v tom, že se odehrává ve velice líbivé lokaci a je to celé nějaký jeden velký jinotaj. Jsou zde především věci, které vykukují jako hudba mezinárodních rozměrů, ale poté také dialogové přešlapy, kdy scénář trochu zní jako divadelní hra, někdy zní, že do role dcery měla být v rámci chování spíše obsazena desetiletá holčička, která dokáže být během filmu dost upřímně otravná, což mrzí protože Babišová není špatná herečka. Taky je nutno říct, že když už někdy už po padesáté slyšíme kolovrat ohledně toho, že táta je bručoun, tak Langmajer je schopen to zahrát do autu, až je z toho vtip. To v celku fungovalo, ale není to bohužel vždycky a strašně to filmu ubližuje. Taky si šlo někdy více pohrát s prolnutím Islandu a reality v rámci monologů a hlášek, ale to jsem hnidopich. Film zajímavý, Havlík neustále nabízí něco nového a snaží se projít do jiné a zajímavější zóny z českých zajetých kolejí. A to jsem schopen respektovat. Asi nebude průkopníkem nového českého filmu, ale alespoň bude ten, kdo někoho inspiroval a odstartoval to. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (7)

  • Režisér Rudolf Havlík o filmu: „Minuta věčnosti je staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci. Společně s kameramanem Václavem Tlapákem jsme si předem jasně vymezili obrazový a pracovní prostor tak, abychom mohli vyprávět nádhernými obrazy a zároveň se soustředit plně na herce a dát jim prostor.“ (SONY_)
  • Island byl jako lokace pro natáčení zvolen i proto, že v době koronavirové pandemie to bylo jediné místo, kam se mohlo odcestovat. (vyfuk)
  • Titulní píseň „100 Years“ složila kapela November 2nd. (SONY_)

Reklama

Reklama