Zrůdy

Tod Browning ako rozprávač exceluje. Presným psychologickým štetcom nám predstavuje handicapované bytosti ako ľudí, ktorí dokážu ľúbiť, túžiť, snívať i žiarliť. A v ich stavaní do konfliktu so zdravými ľuďmi, ktorí sú tu tými pravými “freaks”, rozprávačsky víťazí. Ale to sú iba kúsky zo skladačky, ktorá ako celok predsa len nemá plnohodnotný filmový dopad na diváka, túžiaceho aj po niečom viac, než iba vidieť dovtedy nevidené (napríklad bezrukého, beznohého mrzáka zapaľujúc si cigaretu). Zápletka je pomerne banálna, s ľahkým resumé. A okrem nutného uznania Browningovej odvahy natočiť niečo také v 30. rokoch dvadsiateho storočia, zanecháva iba neobvyklú skúsenosť a námet na krátku diskusiu. Preto nedávam najvyššie hodnotenie. (20.04.2003)

Kouzelně bizarní bizarnost. A po více jak šestasedmdesáti letech snad ještě více než v době vzniku. Tady je tolik nápadů a originality, že je jí až pro tak krátkou stopáž škoda. Spousta toho pak vyznívá do ztracena. Výsledku mnoho nenapomáhá ani problém, který potopil o rok dříve již Draculu. A to Browningova statická nenápaditá režie. (04.04.2008)

Velice obskurní film, vyrobený u studia MGM. Taková malá zajímavost ve filmu vystupovali opravdu znetvoření lidé a různé hříčky přírody např: bezruký a beznohý muž z britské Guyany, který si ve filmu balí a zapaluje cigarety jen pomocí svých úst, princ Randian-oživlý trup, Olga Rodericková-vousatá žena, Martha Morrisová-bezruká kráska, Pete Robinson-živoucí kostrači či Joseph/Josephine-napůl muž napůl žena aj. hříčky přírody. A proto na sebe zásah cenzury nedal dlouho čekat. Viz. např. kontroverzní námět filmu v podobě propagace křiklavých sloganů: "Může normální žena skutečně milovat trpaslíka"? "Či mohou mít spolu siamská dvojčata pohlavní styk"? "Nebo jakého pohlaví je vůbec člověk který je zpola muž a zpola žena"? Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Za všechny skutečné postavy ať už za siamská dvojčata Daisy a Violet, živé lidské torzo Randion, normální půvabnou akrobatku Cleo (Olga Baclan) či za jejího milence Hercula (Harry Victor), dobrý scénář a samozřejmě za téměř hororovou atmosféru, dávám nakonec nejvyšší hodnocení. (18.07.2007)

Dnes "Zrůdy" jako snímek nepůsobí nijak nechutně, ale svou atmosféru si zachovali stejně jako s velkou otázkou, kterou si divák pokládá od začátku, "Jak vypadá ta kráska tam dole v té ohradě...". Skutečné zrůdy dodávají filmu neopakovatelnou atmosféru, která je nesrovnatelná s triky nebo maskami. Postavy vám nenahánějí vysloveně hrůzu, ale je na nich něco jiného, jemně děsivého až mrazivého. Rovina s otázkou kdo je ve skutečnosti zrůda, zda ti co tak vypadají, nebo ti co takový jsou uvnitř, je pro každého velmi čitelná a snímek tak naplňuje jednoduchostí a přehledností až do posledního okamžiku, kdy divák pohlédne na největší zrůdu celého snímku...a bývala tak krásná. (17.04.2008)

We accept you, one of us! Gooble Gobble! Banální melodrama se šťastným koncem a morálním ponaučením ční nad ostatními melodramaty své doby obsazením skutečných „zrůd“, čili lidí, kterým příroda něco ubrala, ba naopak nadělila navíc. Ti režisérovi neslouží jenom jako zdroj děsu (to především v poslední a výtečné hororové třetině), ale rovněž jako živé důkazy o nesmyslnosti slučování lidské duše a zevnějšku. Na obyčejných každodenních úkonech nám Tod Browning názorně předvádí, že ta zvláštní stvoření mají stejné touhy, přání a sny jako normální lidé. Zde paradoxně lidé až na čestné výjimky mravně zkažení, což bylo v třicátých letech 20. století, zvlášť pro puritánskou americkou společnost, nadmíru pobuřující. Možná právě neustále zkracování z původních 90 minut do přijatelnější podoby způsobilo občasnou zbrklost a zkratkovitost (mít finální msta o pár minut více, ještě se klepu hrůzou). Vůbec by mi nevadilo strávit v (alespoň zpočátku) přátelském společenství těch… těch lidí, to je to správné slovo, ještě pár desítek minut. 75% Zajímavé komentáře: POMO, dzej dzej, 5150 (02.04.2008)