Zrůdy

Ve své době hodně odvážný film, u kterého si vlastně neumím představit, že by si ho někdo troufl a dokázal s takto autentickým obsazením, bez triků, natočit i dnes. Z dnešního pohledu již Tod Browning není zdaleka jediným režisérem, který si naplnil svůj film hromadou postižených postav, příp. hercemi s nějakou tou odchylkou (za všechny zmiňme Herzoga a jeho „Trpaslíky“ :o)), ale takto pestré panoptikum lidských tvorů s nejrůznějšími druhy fyzických anomálií a postižení se jen tak nevidí... výjimečně fyzicky normální muž v cirkuse zase vtipně koktá! ...a pohled spolu s prostředím, dějem filmu i jeho podáním je to často nesmírně zajímavý. Jednou až groteskně milý, když vidíme zručně skákajícího muže bez nohou po rukou po schodech s veselým nadhledem a projevem, jednou lehce dojemný u dívání se na řádění šťastné sešlosti „divných tvorů“ na louce, jindy naopak zamrazí, třeba u plazícího se člověka bez rukou i nohou (což bylo na pohled až nepříjemné) i nad samotnou myšlenkou o lidském pohrdání odlišností a netolerancí vedoucí až k nenávisti a špatným úmyslům. Možná, že horror v běžném současném vnímání už dnes Zrůdy moc nepřinesou, za mě ale skvěle reprezentují nejen dobu vzniku, ale hlavně ještě o něco starší epochu, která před rozvojem horrorového žánru ve filmu přinášela „děsivé senzace“ často jinými způsoby, třeba v podobě pouťových atrakcí, jež také rámují tento film. Hlavní herečka, za jejíž postavou se nakonec skrývá ta skutečná zrůda, je místy svým afektem až nesnesitelná, ale mimo to účinek z filmu je pro mě i v roce 2024 podnětný, poutavý, pořád originální, hodinová stopáž ve vztahu k jednoduché zápletce akorátní a poslední třetina hodně napínavá! [80%] (15.05.2024)

Zrůdy nejsou klasickým hororem z éry počátku zvukového filmu - jsou totiž něčím mnohem víc. Filmařsky netradiční, sebevědomě převyprávěná kritika zkaženého lidství, kde geneticky zdraví jedinci odcházejí v pozici skutečných zrůd, nese nejen chvályhodnou a brilantně znázorněnou myšlenku, ale především se opírá, nutno dodat bez bázně a hany, o natolik bizarní motivy ohledně přirozeností a životních zásad fyzicky či duševně znetvořených lidských bytostí, až to z filmu dělá daleko důležitější a především psychologicky hodnotnější podívanou než jakýkoli jiný žánrový snímek té doby. Věrohodně načrtnutá a myšlenkově dráždivá lekce z psychologie pro pokročilé, která sice v dnešní době nemá filmovým fanouškům opakovaně co říci a zaujme už výhradně svým šokujícím castingem, ale napoprvé by jí měl každý pozorně naslouchat... 85% (19.08.2015)

Nejen ve své době, ale i kdyby se něco takového natočilo nyní, tak by většina Freaks odsuzovala, nebo k tomu měla odpor. Já patřím do té části publika, která na takové věci nehledí. No, popravdě dějová linka je velmi prostá, to ale nemění nic na tom, že tento snímek přeci jen něco v sobě má a proto jsem přidal čtvrtou hvězdu. (23.03.2014)

Chamtivosť sa nevypláca... Jednoduchý príbeh plný bizarných postavičiek, situácií a dialógov, len škoda, že v originálnom znení tomu bolo slabo rozumieť (titulky nevyhnutnosť), väčšina postáv tu buď koktá, šušle, prípadne má nejakú ďalšiu rečovú vadu. Tiež by ma neurazila väčšia dĺžka dejovej linky a samotný príbeh by som ešte doplnil o nejaký nápad, aby to nebolo tak zúfalo priamočiare. Lepší priemer. 65/100 (12.01.2017)

Přijde mi docela dost vtipný, že Browning po té své vehementní snaze vysvětlovat divákovi, kdo jsou pravé zrůdy, stejně neodolal a zjevu účinkujících využil v závěru pro nejimpresivnější scénu filmu. Ale mě by to taky svádělo. Rád bych nějaký directors cut, ale toho se asi nedočkám. Sestříhání totiž filmu velmi ubírá, spousta scén na sebe nenavazuje, navíc se skoro celý film odehrává na jednom místě, takže až do svatební hostiny jsem měl pocit, že se všechno děje v jeden den. Siamský dvojčata jsou megasympatický a s ženomužem jsou to moje oblíbený zrůdičky. Vlastně bych si přál, aby aktéři Freaks měli celou vlastní sérii, ve který by zachraňovali svět před stále novými záporáky z řad nadlidí. Nejdřív by vykosily armádu formelínů a pak by rozjeli svoje super zrůdí schopnosti, aby se vypořádali s hlavním hezounem, který na ně bude útočit břitkým humorem a distingovaným chováním. A až by ho na konci každého dílů naši hrdinové zabili a snědli, tak by torzo chlapa, balící si nosem cigáro řeklo vtip. Nějakej dobrej. Třeba jak jde ta rodina rajčat... (19.04.2012)