Režie:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Rob SimonsenHrají:
Brendan Fraser, Sadie Sink, Hong Chau, Ty Simpkins, Samantha Morton, Sathya Sridharan, Huck MilnerObsahy(2)
Lidé jsou úžasní. Tento nakažlivý optimismus je superschopností Charlieho. Vidí v lidech jen dobro a v nás tak probouzí empatii. Téměř tří set kilový osamělý učitel, ztvárněný miláčkem publika Brendanem Fraserem, se snaží najít cestu zpět ke své dceři Ellie (Sadie Sink). Pod tíhou vlastních traumat se jen složitě vyrovnává s minulostí, uzavřel se ve svém bytě, stresové situace řeší přejídáním, ale na půdorysu svého třípokojového bytu je majákem dobra pro sebe i své okolí. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (440)
Víra, selhání, otázky viny či sexuality, přijetí sebe samého… Hollywood prostě comebacky miluje. Zatažené rolety, propocený gauč, pizza za dveřmi, černé okénko při on-line kurzech. Svou jedinou kamarádku (a zároveň zdravotní sestru) neposlechne. Vymlouvá se na zdravotní pojištění. Oba si ovšem uvědomují, že další kyblík kuřecích křidélek v kombinaci s obří nadváhou na hranici tří set kil může být Charlieho poslední. V sebedestruktivní životní etapě chce vysokoškolský lektor jediné: napravit jedno ze svých klíčových selhání. Už dávno totiž z Charlieho života vypadla (nyní) dospívající dcera Ellie plná nenávisti. Nasupená puberťačka je v jeho očích (jen) poraněné mládě, které potřebuje zachránit a ukázat své lidské kvality. A nebude jediná. V jeho samotářském tmavém kutlochu se vystřídá víc takových duší. Nicméně právě dialogy s dcerou jsou afektované a místy neautentické. Přepálené emoce, které se z nich měly vytěžit, na mě nepůsobily. A asi mi to celé vadilo víc než tlačení na city, za mě byla totiž hranice patosu pořád docela snesitelná. Darren Aronofsky znovu pracuje s tématy sebedestrukce či odcizení (a opět nechybí motiv náboženství) a následně i s jistou formou vykoupení. Samozřejmě se mluví a mluvit bude zejména o Brendanu Fraserovi, který splynul s rolí a s vrstvou tuku (maskéři velký palec nahoru) natolik, že o autentičnosti postavy nikdo pochybovat nebude. Ty jeho oči, to jeho zdůrazňování kladů, ty jeho grimasy při bolestech na hrudi… naopak oscarovou nominaci pro Hong Chau úplně nechápu. Aronofského kousky Requiem za sen, Wrestler či Černá labuť byly víc vtahující, komplexnější a dospělejší. Přesto mi tohle vypocené drama sedlo. ()
Bylo to senzačně a značně sádelnaté, tukově ponuré, sacharidy nabité a kaloricky zmatené. Vystihuje to taková ta zdlouhavá chvilka, když vám v povzdálí, cestou z vesnické diskotéky, zvrací kamarád do pole a vy nevíte, co s nabytým časem, nebo jestli už samotný večer nebyl ztráta času. Zíráte do kukuřice a přemýšlíte, že kdekoliv jinde by bylo líp. Fraser byl vskutku nechutný, za což si Oskárka jistě zasloužil. Nebo už na něj přišla řada? Čert ví, jak to v tom HolémÚdu chodí, žeano. Pajduláka už tam dostane kdejaký idiot, stačí mít nejistý gender a nelogický názor na svět, popřípadě zahrát idiota nebo jinak opovržení hodnou osobnost a nijak nevybočit z mantinelů scénáristy. Dnešní svět a tupá degenerace zhltne vše. Otylé buzeranty v hlavních rolích i anorektické čůzy, lapené v reflektorech módních požadavků. Nicméně, toto byl lehce nadstandardní výkon jinak podprůměrného komika z devadesátek, který, když člověk vynechá veškerá tupá klišé, zaslouží pozornost. Nemyslím, že bych si to pustil vícekrát. Jsem ale toho názoru, že pozornost si zaslouží. 75% ()
Co se týče sentimentu a plačtivosti, tak to tu Darren Aronofsky žene až do absurdních otáček, a ačkoliv nemám pocit, že by to někdy sklouzávalo až do sfér citového vydírání, umím si představit, že celá řada diváků s tímhle bude mít velký problém. Já se přes to dokázal přenést, a to hlavně díky takřka hypnotickému výkonu hlavního představitele. Jo, pokud na tomto filmu něco je nutné opravdu vyzdvihnout a pamatovat si ho pro to, je to hlavně Brendan Fraser. Ten to zkrátka táhne na svých faldech, seč mu srdce a cévy stačí, a celý film stojí na jeho hereckém výkonu. Potěšilo mě taky, že Aronofsky zde sáhl po trochu civilnější, komornější a přímočařejší látce a nebyl tentokrát tak přehnaně pretenciózní, jak má ve zvyku. S tou slzodojností mohl přeci jen trochu ubrat, přesto za mě to rozhodně je na morbidně tlustý palec nahoru. [Vancouver International Film Festival 2022] ()
Celé to stojí na výkone Brendana Frasera. A ten je famózny. Zvyšok filmu je iba ok. Občas zbytočne natiahnutý, občas sa príliš okato snaží dojiť slzy (záverečná scéna je kruto cez čiaru). Vo výsledku to však aj tak stále všetko končí pri hlavnom hrdinovi, ktorý zachraňuje mnoho problematických aspektov filmu. Okrem Pi za mňa najslabší Aronofsky. Ale v rámci (veľmi) komorných drám stále nadpriemer 7/10 ()
Mám radost pokaždé, když mě dění v nějaké komoře vtáhne tak dokonale, až zapomenu, že jde jen o film. A zdejšímu tvůrčímu kolektivu se to povedlo takovým způsobem, že mi výsledný dojem nepokazily ani titulky vygenerované Google Překladačem. Brendana Frasera mám zaškatulkovaného jako komediálního herce, ale tady mě přesvědčil o tom, že by si za svůj výkon nějakou tu cenu zasloužil. Oscar je v mých očích notně politicky profláklou soškou, ale pokud z ní má mít někdo radost, ať je to Brendan Fraser. Milovníci akčnější podívané, by se u snímku asi nebavili, já jsem se ale do příběhu opravdu ponořil a užil jsem si úhlavního pomalého sebevraha i všechny vedlejší, podvyživené postavy. Velmi mě bavila postavou sice menší, ale duchem třímetrová Liz a v roli mrchoidní Ellie se blýskla Sadie Sink. I přes hlubokomyslné sondy se film neroztekl v nudné filosofování nad pomíjivostí lidského života, tvůrci ho naopak skvěle okořenili pizza večerem, jež se zvrhl ve večer pana Creosota, a já jsem valil oči. Nemohl jsem si nevšimnout evoluce, která se nevyhnula ani Heimlichovu chvatu a jsem rád, že si tvůrci našli prostor i pro občasné záblesky jemného humoru. / "Ještě jednou řekneš promiň a vrazím do tebe nůž!" "Moje orgány chrání šedesáticentimetrová vrstva tuku, čeho myslíš, že dosáhneš?" / Poučení: Pokud se rozhodneš pro sebevraždu, uvědom si, že jsou některé metody časově a finančně náročné. 5*- ()
Galerie (26)
Zajímavosti (19)
- Prvý digitálne natočený film Darrena Aronofského. (Arsenal83)
- Darren Aronofsky řekl, že obsazení tohoto filmu mu trvalo deset let. Především role Charlieho byla největší výzvou, a to dokud neuviděl trailer k brazilskému filmu Svět drog (2006) s Brendanem Fraserem, kde to „cvaklo“ a později ho přimělo k obsazení Frasera do hlavní role. (Struhy)
- Online výučba sa nakoniec stala aktuálnou v kontexte pandémie Covid-19, ale film sa odohráva v roku 2016, teda pred pandémiou. (Arsenal83)
Reklama