Velryba

Každý máme v sobě kus citlivky i cynika, ve mě, v životě i u tohoto filmu, zvítězil ten první. Vztahové situace, které se mohou stát každému a klišé přece používáme všichni, nesmí jich být moc, což v tomto snímku nehrozí. Fraser je výbornej (a pohříchu vždy byl) a Aronofsky po čase netočí zmatené metafory či zbytečné dekonstrukce mýtů, ale příběh o lidech z masa a kostí, a to doslova. U mě dobrý. 70%. (16.05.2023)

Vyvážený mix komorní psychologie a dojímavého sentimentu. Vtahující především hlavní postavou jakou kinematografie nezažila, která výzorem šokuje a její nitro nás baví studovat. Vynikající Brendan Fraser s neskutečným make-upem a perfektně mu sekundující filmová dcera Sadie Sink. Jejich setkání vřou nevyřčenými emocemi, hněvem za zranění na jedné straně a lítostí na druhé. Ano, Fraserova postava se sebelituje až příliš a jeho objev důležitosti úpřimnosti v životě je úsměvný, ale i tak zůstává The Whale hezkým a citlivým filmem, nepostrádající umělecký vklad autora. (04.03.2023)

Tak přesně tohle se vám, kluci, přihodí, když budete prcat chlapy a furt dokola číst tu Melvillovu přeceňovanou kudlankovsko - narkoleptickou sračku! Poslední vepřový týden Brandoráda Prasera je jedním z mála filmů houbičkového artisty Darrena, u jehož sledování neobrostete esotericko - psychodeliktickým mechem, a ani nemáte nutkavou potřebu v pravidelných intervalech zvracet pseudoyntelechtuálně nestravitelné kusy Schopenhauera nebo poťouchlé zbytky biblických metafor. Přisuzuji to zejména tomu, že mu autor vcelku solidní divadelní hry i scénáře nedal prostor příliš fetovat a projevovat obvyklou metadonovou „tvůrčí kreaturivitu“, a především veskrze dokonalé a až uhrančivě odpudivé kreaci samotného, dnes už i civilního keporkaka, Prasera, jehož jsem vždy považoval za skvělého kašpara, a je věčná škoda, že nezvládl přechod a vyžral se z mumijního fešáckého lumena skoro na porážkovou váhu hrdiny tohoto kusu. Ale aspoň na něj nemuseli patlat moc silikonu a role na tělo se pro něj zjevně pořád najde. Až mi bylo líto, že to pro podtržení té obskurní chrochtavé atmosféry nenatočili v 5D a projekce nepřenášela i otřesy sténajícího sedacího nábytku a pachy žluklého potu a tříselných mykóz. Jelikož neurazí ani samotný psychologicky solidně propracovaný příběh moderně náhle zbuznělého intelektuála, jehož religiózně rozpolcený klystýr pošel na anorexii, a on se na protest rozhodl užrat xmrti, přičemž kvůli neutuchajícímu životnímu optimismu nevidí, že je jeho homozanedbávaná dcera odporná charakterová mrdka, uberu pouze 1,5004243582 hvězdy za předchozí Darrenův audiovizuální terorismus a docela spokojeně se odeberu na posezení sežrat nějaký ten maxikyblík z Kentucky. (03.03.2023)

To, že film režíruje Darren Aronofsky, může už kdekoho připravit na fakt, že zde se dočkáte ryzího lidského martýria. Náročný film na emoce, ale od začátku ho nelze sledovat jinak, než s čirým zaujetím. Brendan Fraser tu totiž vypadá tak, že byste ho skoro nepoznali. Navíc tu hraje jako Bůh (nebo jako Ďábel, záleží z jakého úhlu na to koukáte), což byste od něj prostě také jen tak nečekali. Velryba je ukázkový film. Připomíná, že filmy tu jsou pro nás od toho, aby z nás vycucli emoce. A když to dokážou, máte o zážitek postaráno. (09.03.2023)

10/10. Nesmírně intimní záležitost, kterou v sobě chcete uchovat, zpracovat ji a odnést si z ní jen to nejlepší. Z jedné strany zničující a bolavé… z té druhé pak plné naděje a lidské radosti. Velryba je minimalistická pojetím, avšak skrz tlukot srdce enormní svým obsahem. Těch závěrečných pět minut, kdy vše vygraduje v jednu nesmírně památnou konverzaci plnou bolesti a pochopení je pro mě osobně asi nejsilnější scénou, jakou jsem měl možnost ve fikčním příběhu kdy prožít. Tahle Velryba je právem Moby Dickem mezi zážitky a za tuhle upřímnost a kopanec do života... Charliemu hluboce děkuji! A prosím, dejte tomu Fraserovi Oskara. Předvedl něco nepopsatelného. (22.02.2023)