Reklama

Reklama

Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (210)

Šakal 

všechny recenze uživatele

Dovolte mi vás pozvat na zápas (super) těžké váhy, nesoucí název, (ne)korektní inteligentní (a)politická satira. Na jedné straně ringu stojí nepřemožitelný (verbální) šampión J. Cagney („možná budete první zemí, co dostanou člověka na měsíc, ale pokud bude chtít Coca Colu, bude si jí muset (od nás) koupit“), na straně druhé- veřejný nepřítel č.1, fašismus, resp. kapitalismus, resp. komunismus resp. (charakterově vypodobnění) typičtí zástupci jednotlivých mocenských národů ( Rus, Američan, Němec) v mistrné karikující drobnokresbě. Místo a čas konání: poválečný Berlín, těsně před rozdělením, tj.obehnáním (ne)slavnou berlínskou zdí. Soudcovat bude nelítostný (avšak nestranný) B. Wilder. Průběh zápasu resp. verdikt: po úvodním (zahřívacím) kole, ve všech následujících (sarkasmem, důvtipem, ostrovtipem, přesahem, nadhledem) jednoznačně na body vítězí resp. k.o. tvrdě zasazuje, nezastavitelný J. Cagney resp. B. Wilder. Pětadevadesát nestárnoucích, s dobou (věkem) zrajících procent. ()

GilEstel 

všechny recenze uživatele

Ředitel firmy Coca Cola pro západní Berlín k soudruhům ze Sovětského svazu: "V roce 58 jste se pokusili vyrobit vlastní verzi Coca Coly. Tzv. Kreml kolu. Nedalo se to pít. Ani v Albánii to nechtěli. Ničili tím hmyz." Telefonát do centrály v Alabamě: "Co si myslíte o té smlouvě s Ruskem? Napoleon tam neprošel, Hitler neprošel, ale Coca Cola má šanci." ___ Takových dialogů obsahuje film celou řadu. Tenhle film je smrští humoru, který na vás udeří takovou silou, takovou kadencí, že 2 hodiny jen zíráte v němém úžasu. Přijít s něčím takovým v době berlínské krize, byl od Wildera opravdový majstrštyk. Na nejžhavější půdě na světě, v Berlíně, kde se střetly dva nejmocnější politické světonázory 20. století v jednom jediném městě. Jak odvážné a smělé. Skvělá politická satira na Studenou válku. Škoda jen, že z východního Němce Ota (Buchholz) udělali až příliš velkého pitomce. Zato Cagney je tu k nezastavení. Žene tempo stále vpřed jak rozjetá lokomotiva, kterou nemůže vykolejit ani Chruščov, ani těhotná dceruška továrníkova. 78% ()

Reklama

Falko 

všechny recenze uživatele

Tak ja neviem, ale kazdym filmom Billyho Wildera zacinam mat tohto Pana rezisera stale radsej, pretoze toto je uz siesty film, ktory som od neho videl a opät som bol nadseny. Humorom sa tu vobec nesetri, to neustale gestapacke Shlemmerove spravanie, komunisticky neurotik Horst Buchholz alebo kapitalisticky riaditel pobocky Coca Coly sa postarali o zabavu, na ktoru dlho nezabudnem, preto musim pochvalit kvalitny scenar Billyho Wildera, ktory si to vtedy urcite vychutnaval a sam sa na tom zabaval. Studena vojna bola v tom obdobi nebezpecna a o to viac sa mi to pacilo, ze to reziser dokazal podat takymto humornym sposobom... 21.01.2010 ______ James Cagney - (C.R. MacNamara) +++ Arlene Francis - (Phyllis MacNamara) +++ Horst Buchholz - (Otto Ludwig Piffl) +++ Pamela Tiffin - (Scarlett Hazeltine) +++ Howard St. John - (Wendell P. Hazeltine) +++ Hanns Lothar - (Schlemmer) +++ Karl Lieffen - (Fritz) +++ Til Kiwe - (Reportér) +++ Produkcia: Billy Wilder +++ Hudba: André Previn +++ ()

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

"And if it's a warm night we go lie on the roof and watch the Sputniks go by." ■ Úžasná komedie s kulometným textem, který při anglických titulcích ani nestíhám, ťakže budu muset vidět znova. Mám jedinou výhradu a to k Horstu Buchholzovi. Zdá se to jen mě nebo doopravdy ve svých úvodních výstupech postavu východoněmeckého komunisty silně přehrával? Přehrávání mi nevadí, pokud tak činí všichni - on však výrazně trčel v ansáblu, který byl jinak sladěný a dokonalý. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

I přes dabing studia Bär a Libora Terše v hlavní a zcela dominující roli výborná komedie. Překvapivě politicky kousavá a vzhledem k době vzniku nesmírně aktuální. Pokud byste si někdy chtěli dělat legraci ze zapálených komunistů (například svých prarodičů), pusťte jim tenhle film. Sice nic nepochopí, ale vy se alespoň od srdce zasmějete. ()

Galerie (46)

Zajímavosti (7)

  • S ohľadom na fínsko-sovietske vzťahy bola snímka v rokoch 1962 až 1986 zakázaná Fínskou radou pre klasifikáciu filmov. (Ampi)
  • V úvodu filmu projíždí Braniborskou bránou legrační tříkolové auto, připomínající lunární vozítko. Jedná se o vůz Messerschmitt KR200. Letecká společnost Messerschmitt měla zákaz výroby letadel, a tak se vrhla na malá auta. Autíčko mělo obsah 191 ccm s jednoválcovým dvoutaktním motorem. Maximální rychlost byla 90 km/h a nosnost 230 kg. Vyrábělo se v letech 1955–1964 a vyrobeno jich bylo přibližně 40 tisíc kusů. (sator)

Reklama

Reklama