Ono

Doppelgänger ptáče dál doskáče.. Kombinace body horroru a rodinného dramatu, při kterém to první zaujme neopeřeným výtvorem animatronického topmodeláře Gustava Hoegena a to druhé zasazením do prostředí jak z učebnice Soderberghovy chladné sterility. Motiv rodičů upřednostňujících umělý perfekcionalismus často přes sociální sítě před někdy nedokonalými, ale zato pravými city mimo záznam a jejich dětí, které hledají způsob, jak se s tím vypořádat, se tím táhne jako tenká nit a přiznávám se, že jsem očekával mnohem abstraktnější konec, než to, co se z toho vylíhlo.. (15.06.2022)

Bizarní příběh z Finska (ano, Finové jsou fakt divní) o skvělé rodině, jejíž matka se přes svůj blog stará o to, aby o ní věděl celý dosažitelný svět. Úsměv! Na film se dá dívat dvěma způsoby - fantaskní příběh o dívce, co si opatří bytost, když už nemůže mít žádného zvířecího mazlíčka a na kamarádky nemá čas, nebo jako na alegorii, kdy onen tvor je jen temným já mladé dívčiny. Mně je vcelku jedno, co tím chtěl básník říci, anžto se mi líbí obě možnosti. Dokonalá rodina má samozřejmě pod nablýskanou šlupkou hnilobu a rozklad. Jedna z nejděsivějších scén je ta, kdy matka otevřeně říká Tinje o svém milenci, jak je šťastná, že konečně může někoho milovat a že se spolu k němu vydají na víkend. Samozřejmě dojde i na hororové scénky, byť napadení kamarádky je ponecháno na fantazii diváka, který uvidí až výsledek. Pokud by se někdo pozastavil nad svérázným krmením bytosti, pak si stačí vzpomenout, jak ptáci krmí svá mláďata... Pro vikingy měl havran nebývalý význam, nevím však, zda i pro Finy. Předpokládám, že když část Finska bývala v sepětí se Švédskem, tak to mají možná podobně. U vikingů ale zabít havrana znamenalo jistou smrt (byli to poslové Odina). Velice zdařilá je triková stránka spolu s maskami. Tu pátou hvězdu dávám za skvělý konec. (13.06.2022)

Dokonalá fínska rodinka: Neverná manželka, posadnutá gymnastickými úspechmi svojej dcéry a svojim blogom o šťastnej rodine, fotrík zúfalec, rozmaznaný synáčik, ktorého by som nakopal už po úvodných minútach, prerastená prepelica živiaca sa ľudskými zvratkami, prípadne sem tam odhryzne psovi hlavu, aby sa nepovedalo, a dcérenka outsiderka, ktorá sa o ten zázrak stará, aby mala aspoň nejakú „kamarátku“. Milenec s deckom bol asi jediný, kto sa vo filme choval ako tak racionálne. Na nedostatok originality sa rozhodne divák sťažovať nemôže, niečo tak divné a súčasne absurdné tu už dlho nebolo. Dokonca sa príbeh rozvinie úplne fantazmagorickým smerom, ale kreativite sa medze nekladú a počet súčasných kvalitných body hororov by sa dal narátať na prstoch jednej ruky. Takže - výborné masky, zopár nechutností s trochou toho slizu, solídne herecké výkony (matka by to u mňa vyhrala), napínavá koncovka a veľké uznanie režisérke za dostatok bizarných nápadov. Takéto horory beriem všetkými desiatimi. (02.05.2022)

Začnu zápory. Nepatřím mezi příznivce dětských herců (a hereček, abych byl genderově vyvážený) a člověko-krysolet mě svým vzhledem a pohyby taky dvakrát nepřesvědčil, takže jsem se poměrně rychle smířil s tím, že jsem si s tímto snímkem naběhl. O to příjemnější bylo mé překvapení, když se z filmu vyklubalo velmi slušné psychologické drama s hororovými prvky. Finové mi opět dokázali, proč patří mezi mé oblíbené evropské tvůrce, když dokázali, přiznejme si že z ne úplně ideálního tématu, vypiplat atmosférickou záležitost, jež nepostrádala napětí, naléhavost ani kritiku dnešních insta rodičů. Největším překvapením pro mě byl každopádně debut třináctileté Siiri Solalinna, která téměř nezmizela z obrazu a byla ve svých rolích sakra dobrá. Pochválit musím i režisérku snímku Hannu Bergholm, která ignorovala současné trendy, vykašlala se na feministickou agitku i angažování Afrofinů a natočila záležitost, jež mi svým depresivním vyzněním způsobila radost a slušný divácký zážitek. / Poučení: Když zvedneš oči od mobilu, uvidíš všude kolem život. A smrt. (18.10.2022)

Až na tu nesympatickou rodinku, které jsem přál, ať jim ten pták vyklove oči, to šlo. Alespoň ten její milenec, byl normální, pohodovej chlap. Bizarní určitě, originální taky, pár chutných momentů, ale mám s těmi čistě severskými Horory už dlouhodobě problém a nemůžu jim přijít prostě na chuť. Ten jejich styl, povaha, ta atmosféra, nevím. Každopádně, Pahanhautoja je celkem úlet a asi se vyplatí na to podívat. (74. hodnocení) (05.06.2022)