Za zvuků hudby

Apfelstrudel, alpské scenérie, roztomilé úsměvy dobře vychovaných dětí a koňská dávka pozitivní energie. Rozum se bouří, haleká cosi o nasládlém kýči, ale není vyslyšen, neboť Julie Andrews je tak neodolatelně bláznivá a Christoper Plummer tak mužný a děti tak rozkošné a štrúdl tak dobrý. Cyničtější divák bude mít jistě problém tolik koncentrované laskavosti a něhy rozdýchat. I já jsem ke své škodě rozdýchával a bojoval s ironií a vyhrál - snad i proto, že jsem se na film díval sám a neměl se před kým zardívat. Nechal jsem se nad čtyřmi kousky skutečného jablkového závinu pozitivně nabít a totéž doporučuji i vám. (31.07.2006)

Má to jasný rukopis amerických filmov 60. rokov - sladkoboľne romantickú atmosféru, keď muži boli chlapmi na svojom mieste a ženy boli láskavé a milujúce. Tento muzikál je naozaj nabitý veľkou pozitívnou energiou (prvý raz v živote sa mi páčila pieseň z muzikálu - Do, re, mi ..), ale bohužiaľ v starom obale (mníška zamilovaná do vdovca, 7 detí - nech diváčky jasajú a kapitán s jasnými protinacistickými postojmi), to už bolo priveľa, 3,5 hviezdy 71%. (06.03.2009)

Ten film je naivní, až to není pěkné. Kromě písniček v něm zestárlo všechno. Strašlivě nucený humor, lepkavě melodramatický námět (s tristně nevyužitým časoprostorovým kontextem), dvě krajně nevěrohodné romantické zápletky (šestnáctileté dívce bylo v době natáčení 23). Kromě vztahů se v první polovině příběhu sice nic jiného neřeší, přesto jde o tu zábavnější část filmu. V té druhé a temnější by se něco řešit mělo, ale nakažlivě optimistický duch snímku, žádající si libovolně násilné převedení všeho negativního do něčeho pozitivního, tomu brání. Schizoidní výsledek obsahuje slušný campový potenciál: zpívající jeptišky, blbí nacisti, dětičky skotačící po alpských pastvinách a tančící kamzíci (nebo co to v tom šíleném jódlovacím loutkovém představení bylo). Není tedy pravda, že jsem se nebavil, jenom rozhodně ne na těch správných místech. Když rozmazlení fracci začali s vyhlídkou pár-hodinového půstu hladově skučet, zatímco v Německu byly pár let předtím schváleny Norimberské zákony, představoval jsem si pro pobavení totéž optikou Monty Pythonů. Nešlo jinak. Film si ve své bezelstnosti neuvědomuje, jak nevhodně blízko má v některých momentech podkuřování nacistické ideologii. Neustále je oslavována otčina, třeba kýčovitými záběry krajiny – v duchu německých nacionalistických blut und boden filmů. Krásná, blonďatá a modrooká dítka je třeba srovnat do latě hravou formou, která ale slouží témuž cíli jako dřívější militantní výchova. Svou individualitu holátka vyjadřují poslušným sborovým zpěvem. Ke starším muzikálům a k muzikálům obecně patří trocha přihlouplosti, jež na oplátku vyžaduje shovívavost hudby a tanců chtivého diváka, ale pokud je jediným smyslem takového muzikálu být sladce neškodným, třebaže by svými implicitními významy mohl zároveň napáchat škod až až, těžko se mu neposmívat. Příště si pustím jenom rozkošnější první polovinu. Nikoli ale před Vánoci, nýbrž na silvestra. 70% Zajímavé komentáře: Mahalik, Aidan (29.06.2009)

Sound of music je akýsi neopakovateľný filmový patvar. Je to muzikál, je to gýč ako vyšitý, je to historický film, ktorý zrejme pomerne verne zobrazuje svoju dobu a nálady danej spoločnosti a ešte je to aj zábava. Je to niečo ako Sisi, ale bez humoru a historicky vernejší, niečo ako West side story, ale vizuálne omnoho gýčovejší a Wiseovým inšpiračným zdrojom bolo v spôsobe melodramatického zobrazenia rodiny v "nesnázích" určite Gone with the wind. Všetko toto spolu dokonale funguje na ploche zprvu odstrašujúcich 174 minút. Klasický hollywood, ktorý budú mnohí jeho odporcovia zatracovať. (05.08.2012)

"The hills are alive with the sound of music... ." "Za zvuků hudby" je POZITIVNÍ film. Pozitivní v tom nejširším představitelném záběru; vstřebávajícím v sobě jak panensky krásnou přírodu a lásku k vlasti, tak pospolitost rodiny či morální čistotu drtivé většiny zúčastněných... předem nepřipravenému divákovi by se z toho všeho mohla dost možná lehce zatočit hlava, stejně jako se to stalo Wednesday z "The Addams Family" :-). V závěrečných zhruba 50 minutách však film přejde do vážnějších tónin a zbaví příběh jeho nevinnosti. Pozdější scény prosvicují stínem a jasem některé dříve zdánlivě jen jednobarevné postavy, a v kontrastu k idylickým pasážím, jež jim předcházely, vyznívají dramatičtěji a naléhavěji, čímž celý snímek řadí v kontextu muzikálové tvorby k vyjímečným a nezapomenutelným dílům. (23.01.2005)