Vojna a mír III: Rok 1812

Sledovať premyslené kompozície a ich vnútrozáberovú montáž v nespočetných hĺbkových plánoch je jednoducho veľká radosť. Spojiť si túto veľkú bitku do zrozumiteľného celku, bez sprevádzajúcich dovysvetľujúcich komentárov (našťastie tam sú), však nie je jednoduché, lenže ono sa to asi lepšie nakrútiť nedalo. Samotná bitka prebehne až v druhej polovici, ale aj tie prechody vojsk na miesto bitky poľahodia oku diváka. Bondarčukovi kvitujem, že tretí diel je absolútne odlišný ako ten predchádzajúci, predsa len som však nemal po celý čas otvorené ústa dokorán a vypleštené oči, aby som dal plný počet. (27.10.2019)

Těžko hodnotit nějaké vedení příběhu, protože žádný nebyl. Sledujeme vlastně jen hodinovou bitvu, z ostatního děje knihy jen drobečky. Žádný vývoj osob, žádné zajímavosti, jen naprosto megalomanské manévry na desítkách čtverečních km v jednom záběru střídané pyrotechnickými a kaskadérskými orgiemi zblízka... nejdražší filmová bitva všech dob. Trochu málo, ale poslední dobou jsem shovívavý... (03.11.2012)

"Válka není laskavá, ale nejhnusnější věc na světě a tak je třeba to chápat a nehrát si na válku. Musíme přijmout jasně a seriozně tuto strašnou nutnost a nic si nenalhávat. Válka je válka a ne hra." Tahle úvaha knížete Andreje, potažmo Tolstého, je stále platná. Třetí část vojny a míru přináší největši bojovou sekvenci filmu v bitvě u Borodina. Při návštěvě salónů vidíme, jak se veřejné mínění točí jako korouhvička. "Slepec? Jak může slepec velet armádě?" "Že je slepý? Vidí až dost, vždycky jsem to říkal, že je to skvělý velitel." Koně museli při filmování dostat opravdu zabrat, těch pádů, ohně a střílení tam je strašně moc. Dneska by se to natočit nesmělo, to by zelení zežloutli nebo zpopelavěli nebo co se jim děje v případě změny barvy. Válku vidíme z pohledu nevojáka Bezuchova, který se rozhodl podívat na bitvu, z pohledu obyčejných vojáků, z pohledu Napoleona a z pohledu knížete Andreje: "Nemůžu zemřít, miluju tuhle zemi, trávu, vzduch ..." (09.10.2010)

Vlastně je to skoro hodina a půl jedné bitvy. Ale natočené tak, že tahle půldruhé hodina nemá konkurenci. Nelze srovnávat scény, v nichž se přes sto tisíc statistů podřizuje vůli jednoho režiséra a vytváří giantickou historickou fresku, s ničím, co by se tomu podobalo. Vyčítat filmu zdlouhavost nebo snad nějakou dějepisnou nepřesnost, by bylo hledáním pih na tváři královny krásy. (28.06.2009)

Tak konečne došlo aj na treskúcu akciu a je fakt na čo pozerať. Scény tak epické a obšírne, až človek neverí, že sa to všetko na plátne naozaj fyzicky deje. V dnešnej dobe by sa to takýmto spôsobom určite nezaplatilo. Problém je v tom, že Bondarčuk opäť točí poetickým štýlom a to trošku uberá na kráse. (27.12.2012)