Můj policista

Bejt baba v konvencema svázaný Anglii padesátých let 20. století a naservírovat jí, že manžel odjíždí se svým šukatérem na měsíc do Benátek, tak to je solidní nářez. Skvělá práce s dvěma časovýma rovinama a dobrým střihem. Díky časovému rozpětí taky střídavě dramatické i dojemné scény o tom, jak moc se během několika desetiletí změnil pohled veřejnosti na homosexualitu. Dvojice Styles-Dawson je fajn, z ženských partů se mi víc líbila Gina McKee jako zestárlá Marion. (09.03.2023)

Můj policista je de facto gay verze Zápisníku jedné lásky. Silné melodrama odehrávající se ve dvou časových rovinách si vás okamžitě podmaní. Pokud jste plakali u kýčovité sparksoviny, Můj policista vás rozpláče ještě více. Mezi Harrym Stylesem a Davidem Dawsonem panuje obrovská a naprosto přesvědčivá chemie, jejich vztah je absolutně uvěřitelný. Ti dva tvoří naprosto dokonalý pár. Stejně uvěřitelná je pečlivě vypravená dobová atmosféra, kdy homosexualita byla trestná. Hodně pomáhají dobové songy a skvělá kamera, která perfektně odlišuje obě časové roviny. Můj policista dokazuje, že i dnes lze natočit upřímné melodrama, které může oslovit jakoukoli generaci, aniž by z toho bylo prvoplánové citové vydírání. (05.11.2022)

V součtu bude Můj policista na sebe strhávat pozornost především díky svému tématu a Stylesovi v hlavní roli, přičemž tématu do velké míry dělá výsledný film medvědí službu a popová hvězda musí ještě herecky dozrát. Jinak platí staré známé, že filmů o komplikacích s homosexualitou vzniká víc a víc, téma již ovšem působí krapet vyčerpaně a chvílemi to tak působí dojmem, že stejně jako v případě filmů o rasismu si tvůrci těchto filmů pletou kvantitu s kvalitou..... Více zde (05.11.2022)

Možná se to snaží být odvážné, ale jakoby tvůrci zapomněli, že existují filmy jako Dej mi své jméno nebo Zkrocená hora, která je mistrovským dílem na poli homosexuálních romancí. Můj policista je laciná, nijak překvapující romance o zakázané nebo spíše nemožné lásce, která fanynky Harryho Stylese spíše odradí a žádné nové nepřinese. (08.11.2022)

Zažívame trend, kedy do hlavných filmových rolí dávame spevákov, hoci ich výkony nestoja ani za deravú bagandžu. Stylesov výkon je na úrovni oblizovania sa s chlapom, vraj herectvo. Nie som si istý. Ale v tomto by mohol hrať aj herec storočia, stále by to bol zvratok. Lebo zažívame aj iný trend. Normalizáciu promiskuity, neviazaných vzťahov, polyamorných vzťahov, nezriadenosti, nevery, hromadného sexu a sexu každého s každým, najlepšie však jedného pohlavia, lebo to je také cool a trendy. A samozrejme je tu ten trend všetko homo ukazovať ako obeť, pritom sú to takí citlivučkí dobráci. Len si radi sem tam šuchnú do konečníka. V poriadku, ukážme aj nejaký nepríjemný osud, nikto by nemal byť prenasledovaný. Ale na čo dávať oplzlé scény, z ktorých sa dvíha žalúdok? Koho v rámci toho príbehu zaujíma pozerať sa na dvoch škaredých chlapov, ako sa jebú do riti? Efekt je okamžite presne opačný. V príbehu o Turingovi to šlo aj bez toho, v tomto prípade však zbytočne veľa sexuálnych scén, ktoré slušný chlap vidieť nepotrebuje. Navyše samozrejmosťou bolo podkopanie inštitútu manželstva ako takého, pritom jedinou skutočnou obeťou tu bola práve táto slušná žena. (09.11.2022)