poster

Triumf vůle

  • český

    Vítězství vůle

  • německý

    Triumph des Willens

  • slovenský

    Triumf vôle

    (festivalový název)
  • anglický

    Triumph of the Will

Dokumentární

Německá říše, 1935, 114 min

  • Webb
    ***

    Byl to sám Adolf Hitler, kdo pověřil tanečnici a herečku Leni Riefenstahlovou, z níž se stala filmová režisérka, aby natočila velkolepý oslavný záznam šestého sjezdu nacistické strany, který se konal v září 1934 v Norimberku, středověkém bavorském sídle, kde se s nespornou ironií sešli v letech 1945-46 vítězní Spojenci, aby soudili válečné zločince Třetí říše. Hitler jí rovněž poskytl i název filmu. Riefenstahlová byla kariéristka s tvůrčím talentem a navzdory jejím poválečným prohlášením existují důkazy (nejen v tomto filmu, ale například i v dokumentárních snímcích sledujicích invazi do Polska nebo pozdější využívání vězňů z koncentračního tábora jako "komparzu"), že její nadšení pro fašismus bylo vychytralé, třebaže poněkud naivní. Ale žádné diskuse o její motivaci nemohou umenšit ohromujicí účinek Triumfu vůle. Je to strašlivá podívaná, vulgární, ale mytická a technicky provedená se zdrcujicí, sebejistou dokonalostí. Riefenstahlová měla k dispozici všechny prostředky, jaké si dokumentarista může přát. Norimberk byl pečlivě připravený, jako by šlo o masivní ozvučený ateliér rozdělený na řadu skvěle vybavených scén. Riefenstahlová nařídila postavit v centru města nové mosty a přístupové cesty, osvětlovací věže a kolejničky pro kamery, což vše bylo do detailu provedeno podle jejích přesných instrukcí. S třiceti rozmístěnými kamerami a s týmem sto dvaceti techniků Riefenstahlová splnila svůj norimberský úkol - oslavit moc nacistického státu a utužit jeho sevření německých srdcí a myslí - s dech beroucí obrazností v efektně zlověstné epické podobě a vytvořila neblaze proslulé mistrovské dílo, které je považováno za nejsilnější propagandistický film, jaký kdy byl natočen. Dokument - který po šesti měsících stříhání do pečlivě vybraných dvou hodin záznamu představuje asi tři procenta z natočeného materiálu - začíná Hitlerovým příletem, jeho sestupem z mraků, který má podobu vstupu wagnerovského hrdiny s hlavou ve svatozáři slunce. Führerův hlasitý pozdrav a obdiv shromážděných davů, jimž salutuje, jsou ústředními tématy tohoto představení jeho politické filosofie jako divadla světa a propůjčují mu znepokojivé charisma navzdory postoji a uřvané pronikavosti, tak dobře známé z filmových žurnálů, historických dramat a mistrovské parodie Charlieho Chaplina v Diktátorovi (1940). Potom následuje kaleidoskop překvapivých záběrů: vesele se radujicí urostlí mladíci, průvody se zapálenými pochodněmi, rituál s máváním svastikou, vojenská přehlídka, tisíce dobře vycvičených dětí slibujicích věrnost hnutí a nepřetržité folklorní vystoupení končící nacistickou hymnou, písní Horsta Wessela. Triumf vůle je hrubou, ale novátorskou demonstrací technických možností, od kamerových záběrů z výtečně volených úhlů a překvapivě nádherné kompozice až po neúnavný běh pečlivého střihu. Jde o stále fascinujicí, mrazivé svědectví o síle filmu, který je možné zneužít pro falešnou duchovní estetiku v otevřeně politickém zájmu. Po druhé světové válce strávila Riefenstahlová čtyři roky v americkém a francouzském zajetí za svoji roli v nacistické propagandistické mašinerii, navzdory svým tvrzením, že natočila "čistě historický film, cinema vérité". Opakované pokusy oživit svou kariéru končily neúspěšně. Později objevila filmování pod vodou a dokázala, že stále nepostrádá oko umělkyně. [7,5/10] (Reichsparteitagfilm der L. R. Studio-Film) (Čb. /// Produkce: Leni Riefenstahl /// Scénář: Leni Riefenstahl, Walter Ruttmann /// Kamera: Sepp Allgeier, Karl Attenberger, Werner Bohne, Walter Frentz aj. /// Hudba: Herbert Windt) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](13.9.2009)

  • Flego
    ****

    Triumf vôle od dokumentaristky Leni Riefenstahl má dve tváre. Prvá je absolútne neakceptovateľná a tou je stranícka propaganda najhrubšieho zrna. Principiálne nemôžem súhlasiť s podobnou propagáciou, v takom prípade film hodnotím ako odpad ! Sledujeme priebeh 6. zjazdu hitlerovských Národných socialistov, vzletné slová a plamenné prejavy oslavujúce nemeckú hrdosť, výnimočnosť a čistotu rasy. Druhá tvár je samotná filmárčina, je na takej vysokej úrovni, že vyráža dych. Riefenstahl mala veľký rozpočet a viacero filmových štábov a na výsledku je to vidieť. Kolega Matty to nadmieru vystihol: tento dokument je geniálna zvrhlosť.(1.9.2019)

  • ajuska
    ***

    Tohle se snad ani nedá hodnotit, protože dokument na mě působí přesně opačně než bylo jeho záměrem a význam Triumfu je samozřejmě dán následujícími historickými souvislostmi. Dnes to působí mrazivě, ale jinak je to jednotvárná nuda, nekončící smyčka neustále se opakujících motivů, davy mašírujících a nespočet praporů s hákovými kříži.(9.11.2006)

  • Rex Mundi

    Naozaj neoceniteľný dokument o dobe a atmosfére v Hitlerovom Nemecku 30. rokov. Netrúfam si však hodnotiť. Čomu by som dala hviezdičky? Na tú dobu vynikajúcemu režijnému spracovaniu, zaujímavej kamere a perfektne premyslenému strihu? (i keď pri konci som sa už nudila, ako dokument propagandy je to na jednotku!) Alebo obludnosti fanatizmu státisícov (+ nie práve zúčastnených miliónov) naočkovaných Nemcov, takých nadšených, že môžu zvelebovať svojho nového boha? Hitlerovým rečiam, ktoré boli väčšinou typicky politicky vágne, avšak úderné, nadšené a do bodky vypočítané? ...Tisíce vlajok, svastiky, kamenní orli, štandardy, vojenské hodnosti, euforický národ a nadšene hajlujúce davy - hystéria z kultu jednej osobnosti. Nedokážem sa úplne odosobniť a nevidieť to, čo nasledovalo o pár rokov neskôr... A keď som sa dívala na tých blonďavých chlapcov z Hitler Jugend, vybavila sa mi fotografia, kde tesne pred koncom vojny Hitler (na dvore pri bunkri) osobne povzbudzuje 12-14 ročných chlapcov, aby šli bojovať o Berlín. On, starý hnusný hajzel, ktorý to všetko spôsobil a nehanbil sa dívať do očí tým deťom, ktoré umierali za jeho tisícročnú ríšu, pretože už nemal kto iný!!! "A keď sa naša strana skladala ešte iba zo siedmych členov, už mala dva princípy. Prvý, že bude stranou s pravou ideológiou. A druhý, že bude nekompromisne prvou a jedinou vládou v Nemecku." Toto je ozajstné, monštruózne víťazstvo vôle...(19.4.2009)

  • Exkvizitor
    ***

    "Už v dobách, kdy naše Strana měla jenom sedm členů, jsme měli dvě zásady. Za prvé, budeme mít Stranu s pevnou ideologií. Za druhé, bude to bezpodmínečně hlavní a jediná síla v Německu." - A to se povedlo, konstatuje nadšeně Hitler při svém závěrečném projevu na stranickém sjezdu v Norimbergu roku 1934. Leni Riefenstahl se celkem umně daří zakrýt, že na této akci se krom podobných veselých projevů nic nedělo - samozřejmě krom toho, že půlka národa přijela servilně složit Vůdci poklonu. Přesto je tento dokument vzhledem k obsahu neúměrně dlouhý - a dobrá propaganda má být svižná a akurátní. Nicméně je zde několik slavných momentů, které stojí za to shlédnout i poněkolikáté - např. záběr pochodujích hajlujících vojáků z ptačí perspektivy nebo několik davových scén, jak vystřižených ze spartakiády.(2.11.2005)

  • - Dokumentárny film Triumph des Willens vznikol na osobnú žiadosť samotného Adolfa Hitlera. (MM_Ramone)

  • - Leni Riefenstahl najala pro tento film 70 kameramanů. Víc jich tenkrát v Německu nebylo takže filmový průmysl se tam téměř zastavil. (zzzw)

  • - Speciálně pro účely filmování byly v Norimberku postaveny nové mosty, cesty a osvětlovací věže.