Triumf vůle

Technicky dokonalé, monumentálne, podhľady jednotlivcov, nadhľady más. Záznam oslavy 6. zjazdu NSADP, alebo ako je tá skratka. To znamená striedanie záberov z rečníckeho pultu, námestí a štadióna. Bohužiaľ pri takmer dvojhodinovej stopáži tento prístup začne pôsobiť monotónne, až nudne. To hovorím odhliadnuc od obsahu, ktorý by mal dodnes slúžiť ako memento, čo sa stane, ak moc vezme do rúk silná osobnosť v časoch ťažkej hospodárskej krízy, v časoch, ktorá dala v Nemecku nový rozmer pojmu inflácia. Nemeckú chudobu vtedajšej doby samozrejme nevidíme, Triumf vôle nie je ničím iným ako propagandistickým dokumentom. Tak ma napadlo, čo sa stalo, ak niekto z Hitlerjugend potreboval ísť počas prejavu na WC a nachádzal sa niekde uprostred masy. Bol potom zastrelený? Vôbec by som sa nečudoval. (27.09.2014)

Nanejvýš pečlivá příprava, více než štědré produkční zázemí, 120 spolupracovníků (včetně architekta Třetí říše Alberta Speera), 18 kamerových štábů – Leni Riefenstahlová natáčela prostřední část své norimberské trilogie v královských podmínkách, tak trochu mimo realitu, kterou film ostatně nereflektuje. Střihová skladba (střihání detailu s celky během proslovů – jásající dav musí být viděn, aby znásobil emotivní dopad záběru), promyšlený rytmus (ráznější vojenské a „tělesné“ x lyričtější architektonické a folklorní pasáže), „strategické“ rozmístění nacistických symbolů v mizanscéně. Triumf vůle je natočen s takovým (bojovým) zápalem a smyslem pro velkolepost a sestříhán s takovou samozřejmostí, že napoprvé nejspíš ani nezaregistrujete jeho lži (prostřihy na záběry, které byly zřejmě pořízené v jiný čas na jiném místě). Tohle je Hitler, jak chtěl být viděn (a viděn je skoro pořád, nezávisle na tom, co jiného v Norimberku zrovna probíhá). Cokoli režisérka prohlašovala po válce, Triumf vůle není objektivním dokumentem, jakkoli se záběry z něj později v řadě nenacistických, nepropagandistických dokumentů objevily. Triumf vůle je geniálně zvrhlé dílo. 75% Zajímavé komentáře: Webb, sinp, Vančura, sigf07 (28.05.2012)

Neviem čo si o tom mám myslieť. Film je monumentálny a niektoré zábery umocňujú atmosféru a ošiaľ, ktorý v tom období panoval v Norimberku. V tomto smere je film bezchybný. Vadil mi obsah. Akosi som nevedel brať vážne všetky tie Hitlerové reči o Nemecku. A nie len Hitlerove. Nech je film po dokumentárnej stránke akokoľvek vyspelí, jeho posolstvo je nulové. Pritom, ale dokáže aj dnes budiť úžas a dokazuje že Riefenstahlova aj napriek svojmu presvedčeniu, nebola tvorcom, ktorý by nestál za povšimnutie. Či už vtedy, alebo dnes. Ale čo sa týka tohto typu dokumentov, nie je to úplne moja šálka kávy. (13.10.2011)

Slavné propagandistické veledílo stále má, a pochopitelně navždy bude mít čím zapůsobit. Je to jedna velká nacistická idylka, lomcování s davy, burcování tehdy ublíženého německého lidu. Fuhrer, Hess, Goering, Himmler, Goebbels, Streicher, ohně, svastiky, projevy, pochody, ulízaný patky, ta atmosféra... vše zabráno pod taktovkou ambiciózní Leni Riefenstahl. Na dnešní poměry tomu schází snad jen o něco větší spád. (12.07.2009)

Že je to propaganda a že mi to bolo jasné už pred pozeraním, to je snáď samozrejmosť. Ale že to bude taká hrôzostrašná nuda, to som nečakal. Konkrétne niečo v zmysle: 10 minút záberov na vlajky s hákovými krížmi a zástupy ľudí bez komentára, následne jeden Hitlerov prejav, 5 minút záberov na vlajky s hákovými krížmi a zástupy ľudí bez komentára, následne jeden Hitlerov prejav, atď., až do záverečného o niečo dlhšieho prejavu, ktorý aj tak nepôsobil nijak extra presvedčivo. Myslel som, že to bude nebezpečnejší film, resp. nebezpečný aj svojou nadčasovosťou. Ale podľa tej nudy a odriekaných ideologických floskulí som dospel k záveru, že to bolo robené skôr len pre skalných, ktorým už aj tak nič nepomôže, a pre ovce, ktoré keď uvidia obrovský dav, v ktorom chýbajú, začnú pociťovať potrebu pridať sa. (26.04.2016)