Ivan Rajniak

Ivan Rajniak se narodil 10. července 1931 v obci Hybe u Liptovského Mikuláše. Hned po vystudování prešovské stavební průmyslovky se chtěl stát filmových architektem. Nakonec přešel k herectví, které vystudoval roku 1957 na bratislavské Vysoké škole múzických umění (VŠMU).

Je zajímavostí, že v roce 1954 na rok Rajniak přerušil studia a stal se členem Horské služby v Nízkých Tatrách. Začínal v činohře Státního divadla v Košicích (1957 – 1966), kde již dosáhl jistých a výrazných výsledků. Po necelých deseti letech přešel do bratislavského Slovenského národního divadla (1966 – 1991), kde i po odchodu na odpočinek nadále hostoval.

Své vyzrálé herectví Ivan Rajniak uplatnil v diferencovaných charakterech, jež se jevily často v hrubé a drsné poloze, avšak ve skutečnosti byly lidské a citlivé. Pracoval tř. se zemitostí, snažící se proniknout do hlubokého nitra postav, k němuž používal zejména své hlasové dispozice, mimiku, pohyby těla a výrazný obličej.

Jeho doménou byly výrazně lidské, tragikomické a tragické, poznamenané charakterní úlohy. Po roce 1989 se stáhl do ústraní a dožil v soukromí. Kromě herectví miloval hory a myslivost. Je pohřben ve své rodné obci, kde mu byla v roce 2006 u příležitosti jeho nedožitých pětasedmdesáti let odhalena na rodném domě pamětní deska.

Z jeho výrazných divadelních postav si uveďme: Ivan Šadrin („Muž s puškou"), Hamlet („Hamlet"), Mišo („Ženský zákon"), Romeo („Romeo a Julie"), Švanda („Strakonický dudák"), Adam („Tragédie člověka"), Val Xavier („Sestup Orfeův"), Pierre Bezuchov („Vojna a mír"), Král Jan („Král Jan"), Bača („Krčma pod zeleným stromem"), Marián Belan („Sonatina pro páva"), Cornwall („Král Lear"), Perčichin („Měšťáci"), Valent („Zlatý déšť"), Mužik („Modří koně na červené trávě"), Kublaj („Miliónový Marko"), Hatzinger („Bockerer"), Jan („Hřích"), Bambásek („Stará dobrá kapela"), Jiří Dudek („Jiří Dudek aneb Napálený manžel"), Fedor („Najdúch") apod.

Od začátku 60. let stanul v hledáčku zájmu slovenských filmařů (více příležitostí poté dostal až po svém příchodu do Bratislavy).

Objevoval se ve snímcích MOST NA TÚ STRANU (Peter), POKORENÉ RIEKY (Ján), VÝHYBKA (Miko Bobuľa), ZVONY PRE BOSÝCH (Stašek), TANGO PRE MEDVEĎA (šofér), ROK NA DEDINE (Smrčina), TRI DCÉRY (Demko), VRECKÁRI (profesor), NIET INEJ CESTY (Hurban), MEDENÁ VEŽA (Valér), HĽADAČI SVETLA (Martin), ORLIE PIERKO (Valér), ĎALEKO JE DO NEBA (Krupa), ZAJTRA BUDE NESKORO... (Čaniak), PUTOVANIE DO SAN JAGA (otec), SRDCE NA LANE (Karol), DEŇ, KTORÝ NEUMRIE (Balog), TROFEJ NEZNÁMEHO STRELCA (Štek) a další.

Od poloviny 70. let se před slovenými kamerami představoval jako Gejza (PACHO, HYBSKÝ ZBOJNÍK), nadporučík Mrázik (ŠEPKAJÚCI FANTÓM), Oliver (ČERVENÉ VÍNO), Vendoš (DO POSLEDNÉHO DYCHU), Ozerák (ROZDELENÍ), Štefan (VOJACI SVOBODY), Kapusta (NIE), otec Veselský (SNEH POD NOHAMI), Repčiak (HODINY), Dr. Valenta (PREDČASNÉ LETO), Holáň (ZBOHOM, SLADKÉ DRIEMOTY) a také Rudo Breza (NÁVRAT JÁNA PETRU).

Pro českou kinematografii byl Ivan Rajniak zužitkován pouze jednou jedinkrát ve snímku Vladimíra Čecha ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP (1965) jako dělník Fero Beno. Filmové umění však nikdy herectví Ivana Rajniaka plně nevyužilo.

Své herectví často uplatňoval taktéž v rozhlase („Hamlet", „Suchá ratolest", „Hudci", „Pojištění", „Křižáci" aj.), dabingu (slovenské filmy PANNA ZÁZRAČNICA či KRUTÁ ĽUBOSŤ), televizních inscenacích (př. SEDEM SVEDKOV, PASCA, MATKA, RYSAVÁ JALOVICA, PIKOVÁ DÁMA, BUDDENBROOKOVCI, ČERVENÉ VÍNO, LOUIS PASTEUR, HORÚCI DYCH, KEĎ RADÍ STRACH, MOLIÉRE, VZBÚRENÉ MESTO, HRIECH, DÚHOVÁ CESTA atd.) a seriálech (V TIENI VLKOV, VIVAT BEŇOVSKÝ, BAKALÁRI, NECH ŽIJE DEDUŠKO, JEDENÁSTE PRIKÁZANIE, LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, POVSTALECKÁ HISTÓRIA nebo OKNÁ DOKORÁN).

Získal titul Zasloužilého umělce (1976) a za divadelní postavu Ivana Šadrina („Muž s puškou") se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda (1978). Slovenský herec Ivan Rajniak zemřel 23. února 1999 v Bratislavě ve věku nedožitých šedesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour