Narodil se 14.května 1925 v Písku. Tento charismatický textař, konferenciér, scénárista i příležitostný herec byl příkladem dobře vychovaného bohéma. S klasickým vzdělaním se dostal nejprve na Fakultu žurnalistiky Vysoké školy politické a sociální, kde nebyl spokojen s mnohým a proto již po prvním ukončeném roce odešel na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se pokouší studovat sociologii a estetiku. Ani tam však příliš dlouho nesetrvá a ukončuje studium po uzavřeném druhém ročníku. Jak sám později přiznal ve své autobiografii, "když to tak vezmete, mám vlastně ukončené bakalářské studium, tak co.!" Promluvila tolik pozitivistická nátura Vladimírova.
Ve svém životě se s pravidly nikdy příliš nemazlil a dělal si vše tak, jak potřeboval on a ne druzí. V jeho kariéře populárního baviče však není zmínky třeba o jeho bývalé novinářské profesi v Mladé frontě či coby redaktor Československého rozhlasu a uvaděč vlastního hudebního pořadu. Do roku 1951 se věnuje studované profesi, ještě téhož roku "odchází" z rozhlasu a coby estrádní konferenciér působí v nár.podniku Čsl. cirkusy, varieté a lunaparky. Pak však přichází herecká část jeho života v Divadle estrády a satiry, nejen, že zakusí prkna, co znamenají svět, ale je několika režiséry uveden do vedlejších rolí filmových NÁVŠTĚVA Z OBLAK, slavná HUDBA Z MARSU a ZAOSTŘIT, PROSÍM!. Vladimír tak zakouší i slastný pocit herce před kamerou vedle takových kolegů jako např. Dana Medřická, Jaroslav Marvan, Josef Kemr či velký Jan Pivec.
V roce 1956 odchází z Divadla satiry a je zaměstnán coby zaměstnanec-scénárista tvorby zábavních pořádů v Čsl. televizi. Na konci tohoto roku vystupuje poprvé s Jiřinou Bohdalovou, pozdější svou znamenitou kolegyní a spolutvůrkyní "chytré zábavy", v televizi. V dalších letech si projde dvěma hlavními rolemi v krátkých "poučných" filmech POSTAVY MIMO HRU a POTÍŽE S KULTUROU pod režijní taktovkou Petra Schulhoffa, sám si připisuje něco málo do textů, jako to bude dělat do konce života. Prochází ještě několika málo snímky z nich snad můžeme jmenovat milou nezapomenutelnou komedii AŽ PŘIJDE KOCOUR. Tento film z roku 1963 je pro Vladimíra i de-facto posledním, poněvadž před kamerou se bude objevovat jen vyjímečně v tv seriálech a hlavně v celospolečenských estrádách v pozdních osmdesátých letech.
Do té doby se celých dvacet let věnuje bezvýhradně jen televizní zábavě stran scénářů a pořadových korekcí. Žije spokojeně se svou ženou, které rád a dobře vyvařuje a stýká se se spoustou svých uměleckých kolegů. Přitom píše líbezné texty ke slavným hitům Píseň pro Kristýnku či Je po dešti. Na sklonku šedesátých let se dostává do hlavní dramaturgie Čsl. televize. A od roku 1976-1989 působí coby vysněný šéfredaktor Hl. redakce zábavních pořadů Čsl.televize. Zde se plně seberealizuje a nachází v tomto naprosté autorské naplnění. Často se však musí potýkat s nepřízní doby a své texty ke krásnému odlehčenému zábavnímu pořadu Televarieté s Jiřinkou nelibě předkládá ke schválení "vyšším" místům.
Díky svým nesmrtelným výrokům v tehdy kultovním pořadu Čsl.televize a krásným textům ke známým hitům Karla Gotta, Karla Hály či Judity Čeřovské a zvlášť pro svou nádherně pravdivou povahu je navždy v srdcích všech dobrých a spravedlivých lidí. Jen škoda, že zdravotní komplikace ke konci roku 1999 nám milého a nepřekonatelného Vladimíra Dvořáka vzaly nenávratně.
D. "LiVentura" Ch.
