POMO

Zábavné béčko z nehostinného Laponska. Stylové, krvavé, vtipné, rázné, až lehce karikaturisticky fantaskní. Námětem ne zrovna objevné, ale v některých scénách nepředvídatelné a nápadité. Potěšila přítomnost Aksele Hennieho coby vrchního nácka.

Slušně vtahující old-school thriller, který nás s hlavním hrdinou zatáhne do porno zákulisí všech třech velkých kalifornských měst (LA, SD, SF). Pohodová country hudba v úvodu a závěru kontrastuje s gradující intenzitou objevování čím dál temnějších míst, ve kterých zoufalý otec hledá ztracenou dceru. Působivě vykreslení záporáci, dusná atmosféra i statement ke konfrontaci mladické nevinnosti se zkaženou tváří dospělé společnosti. V dnešní době už film tolik nešokuje, ale vystavěním dramatického příběhu a křehčími lidskými nuancemi (pomáhající prostitutka, dialog s dcerou) funguje pořád výborně. Season Hubley krásná i živočišní zároveň. Podobnost s 8MM nemůže být náhodná, film staví na stejných psychologických pilířích. Jedná se prakticky o remake.

Dlouhou dobu nejasná a jenom mírně záživná psycho hříčka, která ale ve výsledku překvapí, dá smysl a dokonce to zvládne s pomrkávajícím nadhledem. Zástupce nezávislého hororu, který místy působí nezkušenou režií s rozmělněnou výrazovostí, ale dobrý námět s vyšším cílem ho drží pohromadě. Zlo, démonično, vina, pokání a trest. Áčková britská herečka Imelda Staunton ve vedlejší, ale ikonické roli.

Výborný scénář precizně sleduje vzrůstající napětí a závažnost dění ze všech uhlů pohledu zúčastněných - ponížení trpících “vězňů”, zneužívání moci bachaři i výčitkami užíraných sledovatelů, neboli organizátorů experimentu. Ve správnou chvíli vstupuje na scénu ženský, empatičtější element, který situaci popíše lidsky a nejpřesněji. Režijně a herecky taky skvěle zvládnuté, Billy Crudup exceluje. Lepší film než jsem čekal, prakticky bez jediného slabého místa.

Klasici Tapert, Raimi a Campbell drží laťku a nepoleví. V intenzitě, množství krve i vysoké technické úrovni. Poprvé mimo lesní chatu, ale v neméně nehostinném prostředí sociální bytovky bez funkčního výtahu a únikového schodiště. Ďábelské masky a chování démony posedlých obětí už jsou osvědčeným fan-servis trademarkem série. Postavy se nechovají až tak debilně jako posledně a jejich obsazení a “rock-emo” stylizace jsou správně nekonvenční, připomínají ansámbl obsazení posledního Hellraisera. Tajuplně krásná Alyssa Sutherland se pro roli démonky narodila. A že má tato série nejvypečenější démony ever, víme. Tentokrát je jim navíc vystavena i malá holčička! Potěší, vidět zase jednou na velkém plátně tak masakrální žánrovou lahůdkou, dělanou s tolikou láskou.

Klišé, a i s nimi nahorázně hloupá práce, bez fungujících základních souvislostí. Filmařsky bez náznaku stylu či invence, po atmosféře ani stopy. I potenciál moderního smart-baráku zabitý. Postavy otřesné a jejich vztahová souhra bez konceptu. House of Wax z 2005 je oproti tomu solidní žánrovka.

Kurzy vaření, stolování a přípravy kávy s hříšnou paní Jeanne. Formální minimalismus s drobnými odlišnostmi v repetitivním obsahu. Procedurální pozorování průběhu několika dní u paní, která ráno vyprovází syna do práce, a večer s ním povečeří a prohodí pár slov. Mezi tím vaří, zajde na nákup, za úplatu přijme pánskou návštěvu, vysprchuje se chystá večeři... Náhled do soukromí tak doslovný a herecky soustředěný, že voyeursky uspokojuje více, než kdyby byl dokumentem. Akademická čistota, která vám pro všechen ten čas, intimně strávený s jednou postavou, uvízne v palici.

Devadesátková naughty paráda, aneb Pretty Woman pro romantické zvrhlíky. Zranitelná, hledající a oddaná Maggie Gyllenhaal v příběhu neobvykle silného intimního sblížení, které může skončit odloučením s duševní devastací, anebo partnerským splynutím s absolutním naplněním. James Spader tradičně přesný hlasem, ve zdrženlivosti i výbušnějších momentech. Erotické scény psychologicky zkoumavé a vzrušující, humorný nadhled příjemně odlehčující, citové drama zasahující. Odvážná a překvapivě milá one-of-a-kind vztahovka.

Svěží podnikatelské dobrodružství s maximálním feel-good happy-endem. Z amerického období, které nám teď přijde ze všech nejsympatičtější. Air není až tak srandovní ani svůdně amorální jako Vlk z Wall Street, ani nerozkrývá tak zajímavou kuriozitu jako Moneyball, ale pořád je obratně zrežírovaným a herecky vychutnaným skutečným příběhem o americkém snu. “Booorn in the USA!”

V úvodu film baví postavou netradičního rebelského kněze, zajímavě ztělesněného skvělým Russellem Crowem. A o to více pak nebaví bezhlavým žánrovým skopitačením v poslední třetině, která je více směšná než děsivá či jakkoliv působivá. Nejlepší scéna filmu, kterou vrcholí ještě koukatelná, teprve rozvíjející se dějová linka, je někde v polovině. Kino mainstream s hvězdným hereckým tahounem, v rámci žánru stokrát zbytečnější než chuťovky, které se ani nedostanou do místních kin (X, Pearl).