POMO

Pomalé vyprávění lidských příběhů minimalistickou formou mám rád, obzvláště ve vesnickém prostředí na popředí zasněžených kopců. Ale musí být o čem vyprávět. Certain Women tvoří zrovna příběhy několika postav, které by při výběru nejzajímavějších historek ke zfilmování skončili na podlaze. Co režisérku přimělo realizovat je, mi zůstane záhadou. Například podobně laděné filmy Jane Campion jsou obsahově i formálně úplně jinde.

Komorní gangsterky ze zašlých barů newyorského podsvětí jsou divácky atraktivní, obzvláště s hereckým obsazením jaké má The Drop. Film baví, vzbuzuje zvědavost jak se vyvinou vztahy mezi postavami a co bude tím dramatickým vyvrcholením, které tušíme. Ale zas takového překvapení či dramatu se nedočkáme. Režie tlumí potenciál překvapení, postrádá klíčové kontury dramatického oblouku, který má ve finále dostat smysl. Dejte přednost vybroušenějším žánrovým bratříčkům Noc patří nám či Skrytá identita.

Filmy, ve kterých znuděné existence lamentují nad životem, mi obsahově nejsou blízké, ale vizuálním pojetím mě Roy Andersson opět baví. Hravými detaily a vůbec vyvážeností všech prvků v obrazu, estetickým rámováním, maskami, výrazy postaviček i barevnou paletou, kde nejživější je bledě modrá. T.j. taky studená.

Multikulturní panoptikum grázlů a panenská mstitelka, která do něj vnáší rovnováhu. Snůška působivých Refnových trademarků, která se nevyvíjí jak byste čekali nebo chtěli, ale jak bloudí jeho fantasie. První tři epizody zkoušejí naši trpělivost. Průměrně zábavné vody albánské a čínské mafie v nich rozmělní pouze absurdní chvilky s aristokratickou dánskou rodinou na zámku. Čtvrtou epizodu s vítaným přesunem do Kodaně nakopnou řezníci Miroslav a Dušan z Pushera a zpátky na zámku se dostane i na šovinistický bizár s vytříbeným černým humorem, u kterého nechybí samotný Refn. Meta symbolikou i neuspokojivým vyústěním pak seriál slibuje komiksové zítřky. Pokud mu na ně dá někdo prachy. Divil bych se.

Předpokládal jsem zajímavější, vyhrocenější vyústění, ale i tak je film skvělou studií nekonvenčních postav s nekonvenčním konfliktem v nekonvenčním, silně atmosférickém prostředí. Hravě tragikomický a nepředvídatelný, protože akci a reakci v něm určují dva nekompatibilní, životem pasivně mrhající vesničané z konce světa. První polovina je mistrně napsaná i zrežírovaná. Samotná otázka jak se problém vyřeší je v ní ale zábavnější, než její řešení v druhé půlce. Opět vynikající Colin Farrell, znovu skvělý Carter Burwell (dvorní soundtrackář bratrů Coenů) a prostředí, které je samo o sobě další významnou postavou filmu.

Celý film řešíme jenom proč dítě, umírajíc hladem, nechce jíst. A nedočkáme se žádného mysteriózního přesahu. Nevzrušivý, docela banální námět, který ale přece jenom nakonec dramaturgicky dává smysl. Přestože je na diváka mírný. Vychází holt z románu, který filmaři nechtěli bijákově upgradovat. Florence Pugh tradičně dobrá, ale jinde mívá více co hrát.

Eddie Redmayne by byl skvělý mladý Hannibal Lecter. Umí zahrát nejenom brečící trpitele, ale i znepokojivou vyšinutost. Film je ale průměrný. Zajímavý námět, který mrazí faktem že jde o skutečnou událost, pro celovečerák ale dramaticky nedostatečně rozpracovaný. Temný tón se sterilním nemocničním prostředím atmosféricky fungují, ale aby nás zasáhlo vyřešení problému Jessicou Chastain, musela by být jinak, hlouběji, nastavena psychologie mezi ní a Redmaynem.

Luca Guadagnino vyplňuje díru v kinematografii. Komorní rozbor outsiderského života lidí, konzumentsky závislých na lidském mase. Existence zoufalých individuí na okraji společnosti, jakoby parafráze na fantaskní téma upírů. Nutnost skrývat vlastní osobnost, pátrání po rodinné historii kvůli pochopení sebe sama a místa na světě. Zároveň ale taky křehká romantika o důležitosti najít spřízněnou duši. Film obsahuje děsivější a krvavější scény, než byste čekali od očekávané globální distribuce s uměleckým vkladem a Timothée Chalametem. Pro mainstreamového diváka bude odporný až nekoukatelný, přestože dějově je klasickou road-movie vztahovkou s klišoidním žánrovým vyvrcholením. Slabší čtvrtou hvězdu dávám za odvahu uměleckou formou vyprávět o největších společenských tabu a za geniální casting Marka Rylanceho. Emocionálně mě ale snímek nechal naprosto chladným, s postavami jsem nedokázal jakkoliv soucítit.

Íránský, skutečnými událostmi inspirovaný příběh, jak by ho Íránci nikdy nenatočili. Protagonistkou je odvážná ateistická novinářka, kterou šéf policie povýšenecky opovrhuje, když ho ona slušně odmítne. Pátrání po masovém vrahovi prostitutek je pouze prvním dějstvím, po kterém následuje reflexe íránské mentality ovládané sílou víry. Významné množství Íránců totiž vnímá “čistění ulic od prostitutek” jako bohulibou činnost. Centrem vyprávění a nejkomplexněji vykreslenou postavou je onen vrah, hodný otec rodiny, který koná v dobrém přesvědčení. Brilantní, vrstevnaté drama, které daleko přesahuje tematické možnosti podobných západních žánrovek, a které nepotřebuje žádné abstraktní artové vložky, aby nadchnulo i nejnáročnějšího diváka.

Australské Deliverance, ve kterém vyzývatelem nejsou zlí vesničané, ale divoká tropická fauna. Dva protagonisté v manželské krizi a situace, která jím úplně nesedne. Zvířata tomu napomůžou, ale hlavním nepřítelem jsou si s labilní psychikou oni sami. Atmosférický thriller, překvapivě působivý na to, jak málo a na jakém prostoru se v něm stane. Skřeky zvířectva, campingový diskomfort, stísňující magie tmavé noci. Realita se časem mění v přeludy, činy jsou páchány bez zdravého úsudku.