SOLOM.

Luxusní řežba pokračuje a opět ve velice solidním provedení. Tempo je sice místy trošku řekl bych až uspávající, ale Quentin Tarantino si zas „vymazlil“ především akční scény a skvělé souboje. Brutalita pomalu nabírá na obrátkách, hromada mrtvol nechybí ani tentokrát a skoro mi až bylo líto, že pak nastal „konec“. Herecké výkony i hudba opět na jedničku – choreografie bojových scén rovněž (ty já mám raději než ty přestřelky). Nejvíc však samozřejmě diváky opět „odbourají“ skvělé dialogy, černý humor a tuna nekompromisních hlášek…

Quentin Tarantino je blázen, co blázen totální magor, ale i velmi dobrý režisér. To se mu musí nechat. Když jsem viděl tento film poprvé, byl jsem z něho doslova unešený. Brutální masakr téměř od první minuty, který byl doslova nabytý násilností, brutalitou, krví, černým humorem a slušnými hláškami. Uma Thurman jako nezastavitelný – pomstychtivý stoj na zabíjení a proti ní její bývalý parťáci – rovněž povedená to sebranka hajzlíků a prvotřídních mrch. Hudba naprosto precizní, herecké výkony většiny zúčastněných (těch nejdůležitějších) luxusní, bojová choreografie i efekty lahodící oku – no prostě téměř geniální dílo. Nejvíce mě však dostala pobrukující si Daryl Hannah (chytlavá melodie), kterou jsem do té doby moc nemusel.

Patrik Hezucký už nechtěl dělat jen kokotka u Gondíků a tak ještě než se natrvalo usadil s Marešem v rádiu, vrhl se na moderování vlastního „zábavního“ pořadu. Společnost mu samozřejmě dělal pošahaná Renata Kajdžas. No úplný průser to nebyl, ale tyhle ty návraty v době byly opravdu vtipné jen málokdy a to spíš ze strany hostů, kteří alespoň trošku okořenili dost unylou úroveň zábavy.

Jednu hvězdu dám za Renatu Kajdžas a Patrika Hezuckého, kteří v té době byli víceméně jediným, na co se dalo v tomto pořadu dívat. Nikdy jsem nebyl zrovna velkým příznivcem sourozenců Gondíkových – nebo spíše způsobu jejich humoru. Což se nezměnilo ani v dnešní době.

Kam sourozenci Gondíkovi šlápli, tam jim dlouho pšenka nekvetla. Nikdy mi úplně ten jejich humor neseděl, ale občas jsem se i některým jejím hlodům zasmál. Pak se vrhli na kutilství a ze začátku se mi tento pořad i líbil. Sice nejsem žádný náruživý kutil a už vůbec ne zahrádkář – sice zahrádku máme, ale práci na ní přenechávám jiným…občas se tu ale objevila nějaká ta zajímavá rada či nápad – to jim upřít nemůžu. No a teď v poslední době to moderuje Petr Rychlý, ale nějak výraznější obrat k lepšímu jsem nezaznamenal.

Taková slabší verze Krvavého sportu. Samozřejmě že oba filmy mají rozdílné příběhy, ale strašně jsem měl nutkání oba neustále srovnávat. Jean-Claude Van Damme se tentokrát vrhl i na režii a nebylo to v jeho podání zrovna nejhorší, ale mě spíš srala celá ta omáčka okolo těch soubojů v klášteře. Zbytečně zdlouhavé pasáže o ničem, spousta kecaní a stejně se každý těšil jen na to, jak si dají další drsňáci pořádně přes držku. Což se nám nakonec splní a ani tentokrát tu nechybí hlavní záporák, který je samozřejmě „ctnost sama“ – to je samozřejmě myšleno ironicky. Představitelé jednotlivých národů si to rozdají pěkně na férovku – no to slovo není zrovna nejsprávnější a konečně poteče krev…

Jean-Claude Van Damme a jeho další solidní nářez. Tentokrát si ho užijeme rovnou „dvakrát“. Když byli ještě v peřině, zabili jim rodiče a rozdělili je. Chad a Alex se však po letech opět potkávají a nadešel čas na jejich krevní mstu. Každý z nich je však jiný a to nejen povahou…Já si tento filmeček nesčetněkrát jako teenager pouštěl na VHSce. Samozřejmě že hlavně kvůli slušným soubojům, ale hlavně i kvůli pohledné Alonně Shaw. „Měkčí“ verze Van Damma v hedvábných slipech mi sice místy lezla neskutečně na nervy, ale jeho drsnější dvojče – to už byla jiná kávička. Navíc zde nechyběla ani držka Bolo Yeunga.

Společně s Univerzálním vojákem mnou nejsledovanější filmy s Jean-Claude Van Dammem. Už snad ani nespočítám, kolikrát jsem je viděl. Souhlasím s názory, že tady se jedná hlavně o nostalgické vzpomínky a prožitky, které jsem u toho jako malý cítil. Frank Dux coby neohrožená mlátička v nelegálním turnaji byl prostě cool. Každý chtěl vidět, jak konečně dá přes držku tomu slizkému Chong Li. Bolo Yeung a ta jeho držka mi coby malému naháněla doslova hrůzu. Sice si musíme počkat, ale ty vyřazovací souboje, při kterých na sebe narazili vyznavači různých bojových sportů, byli taky super a to hlavně co se „choreografie“ týče.

Grégoire Sivan je zřejmě velký milovník starých: monster filmů, scifi o přerostlých lidech, akčních bondovek i komiksů. I proto se rozhodl do své „trailerové parodie“ přimíchat všechny prvky ze svých „vzorů“ - zmutované kraby, gigantický hlavní hrdina, ztřeštěné akční scény, laciné leč humorné obálky časopisů a ústřižků novin. Pro někoho těžko stravitelný guláš, pro jiné alespoň krátká příležitost k pousmání.

Dvouminutová jednohubka, která má zřejmě posloužit jako instruktáž pro rodiče, že by měli věřit svým dětem, když ty tvrdí, že mají pod postelí bubáka. A ne ledajakého. Až moc tahle digitální drštička připomínala Gluma z Pána prstenů. Asi hledal pod postelí svého „miláška…“ Jinak samozřejmě celkem o ničem. Za tak krátkou chvíli nedokázali vytvořit nějak záživnou atmosféru…