Ceberus

Trailer mě namlsal tak, že jsem kdovíproč čekal něco více zrovna od této herní adaptace. Nakonec jde o rozumnou akční jednohubku, jejíž konzumací nelze nic zkazit. Pochvalu zaslouží velmi originální naháněčka lodí. Obecně ale podobně zábavných "Indiana Jonesů" běhá po světě spousta - Lovci pokladů (včetně dvojky), Mumie (včetně dvojky a trojky), taktéž herní Lara Croft (také včetně dvojky, případně lepšího rebootu) nebo nejnovější Expedice: Džungle, která má za mě v této skupince spolu s rebootem Tomb Raideru nejvyšší hodnocení. Jak je vidět, tenhle žánr překypuje pokračováními a i závěr Uncharted rozhodně svými potitulkovými scénami naznačil, že pokračování by byla jasná volba. Snad i proto tvůrci vybrali tak mladého kukuče do role Drakea, který je ve hře naopak už chlap ve středních letech. Osobně bych byl nadšený, kdyby se podařilo prosadit obsazení z fanouškovského krátkého filmu - Nathan FIllion by padl jako pověstná prdel na hrnec, stačilo by mu prostě hrát sám sebe. 😀 Mno nic, no. Jinak pokud chcete pokračovat v herních adaptacích, nezklamal mě Warcraft a původní Hitman.

Wow, tak to jsem nečekal. Jakožto principielní odpůrce české tvorby (točíme furt dokola hořké sociální komedie z dob komunismu) jsem nečekal, že se tolik nasměju. Ano, je to divadelní hra, jejíž převod na televizní plátno nepřináší žádnou přidanou hodnotu - tedy kromě té, že se touto cestou divadelní hra dostane ke mně. Pochvalu kromě scénáře zaslouží i všichni herci. Čtyři a půl hvězdy - té páté se zdráhám jen proto, aby to nevypadalo, že jde najednou o můj nejoblíbenější film, který si budu opakovaně pouštět dokola. 🙂

Trochu slabší, ale stále čtyři hvězdy za zábavnou, zcela šablonovou disneyovku - ani Howardova hudba nepřináší nic nového a dnes by tuhle generickou hudbu pro rodinné dobrodružné filmy už možná dala i AI. Jako první ke srovnání mě napadly podobně digitální a bláznivé série Pirátů z Karibiku a Mumie - a co koukám do komentářů od ostatních, zdaleka nejsem jediný. Vizuální triky tedy nedosahují marvelovských kvalit, spíše bych to srovnal právě se zmíněnými filmy z přelomu tisíciletí. Souhlasím i s názorem, že mezi hlavními postavami to v očích nejiskřilo až tak, jak bych očekával. Povinně volitelná LGBT položka ve scénáři (odehrávající se v roce 1917) už mě vůbec nepřekvapuje, byť byla zakomponovaná poměrně decentně.

Anihilaci tímto řadím vedle Promethea a District 9 - na všechny tři filmy jsem šel v domnění, že jdu na nějaké akční sci-fi, ale vždycky se mi dostalo nečekaně krvavé nálože. 🙂 Nakonec ale Anihilace nebyla tak nepříjemná, všehovšudy dvě drsné krvavé scény. Po zbytek filmu autor diváka deptá spíš velmi originálními psychedelickými výjevy, mohutně podporovanými psychedelickou hudbou. 😃 Souhlasil bych také se zde několikrát zmíněnými srovnáními s Kontaktem a s Arrival - závěr má svou sílu, byť bych jej neoznačoval za nějaký špičkový masterpiece. Ani bych netvrdil, že má film nějakou zvláštní filozofickou hloubku, kvůli které by bylo film potřeba vidět pro pochopení znovu. Jinak s ryze dámským obsazením nemám sebemenší problém, dokonce bych se i obešel bez toho, aby na to postavy samy upozorňovaly ("Jdete tam? Samé ženy? - Vědci. Předtím to byli vojáci.") - ale chápu, že pro šťouraly asi bylo třeba zařadit alespoň jednovětné vysvětlení, proč to tak vychází. No nic, jdu spát a budu doufat, že se mi nebude zdát nic krvavého ani psychedelického. 😄 "I don't know."

Tuhle mooreovku jsem neviděl jako první, ale Roger Moore mi i zde připadá jako nejvtipnější z Bondů (Chobotničce jsem se za humor dokonce odvážil dát pět hvězd). Mladičkou Jane Seymourovou jsem vůbec nepoznal. 🙂 Šerif v závěru filmu je za mě velmi odpuzující postava, takže pokud to byl záměr filmařů, podařilo se. Nechybí originální padouchův pobočník (tentokrát s pirátským klepetem), padouchovo jeskynní doupě a samozřejmě žraloci a typičtí krokodýli, kterým padouch předhází své oponenty. Odtud je asi také ikonická scéna Bonda a jeho "bondgirl" svázaného ke smrtelné konstrukci. Za zmínku stojí také velmi originální závěrečná smrt hlavního náfuky. Celkem tedy dvě a půl hvězdy.

Staré čtyřhvězdičkové hodnocení jedničky z doby založení mého účtu na ČSFD před 16 lety po opětovném zhlédnutí nepřežilo a padlo na tři. Tentokrát (2024) jsem viděl netradičně dvojku před jedničkou a v tomhle pořadí mi dvojka připadala lepší (a uchovala si staré čtyři hvězdy). Ace Ventura je postava šitá přímo na tělo Carreymu, respektive jeho nedostižné obličejové mimice - kdybych měl Carreyho definovat pouze jedním filmem, byl by to tenhle, kde má komik zcela otevřené dveře svému bezbřehému pitvoření (hned v závěsu je pak Maska z téhož roku). Mimochodem, velké uznání zaslouží Carreyho dvorní dabér Bohdan Tůma - dabovat Carreyho mi přijde podobně šílené jako dabovat Funèse. 🙂

Staré čtyřhvězdičkové hodnocení z doby založení mého účtu na ČSFD před 16 lety tady po opětovném zhlédnutí nechám. Klasického Carreyho v nejlepších letech jsem dlouho neviděl, takže prvních pár minut jsem si musel na to jeho pitvoření zvykat. Tentokrát jsem viděl netradičně dvojku před jedničkou a v tomhle pořadí mi dvojka připadala lepší.

První sezóna je víceméně Cobra Kai na ledě - jízda na vlně nostalgie v dresu protivníků původních hrdinů, popichování dnešní předigitalizované mládeže nějakým zdravým pohybem a důležitá příloha v podobě humoru, nezřídka parodující sebe sama (např. první nástup našich hrdinů na led "létajícím véčkem"). Tvůrci mají samozřejmě obtížnou úlohu v tom vymyslet nějaké originální komiksové postavičky, které se pokud možno neobjevily v původní filmové trilogii. To, že Gordon Bombay odmítá od začátku trénovat, je za mě také dobrá volba vedoucí k dalším zábavným hláškám. Bohužel, druhá sezóna už je znatelný sešup dolů - humor nějak vázne, hráči začínají vykrádat speciální vlastnosti původních hráčů (puksmršť, sourozenci drtiči), zápletky a jejich řešení už nejsou tak lidsky povznášející, ale hlavně jedna zásadní chyba - chybí Emilio Estevez. Josh Duhamel jako trenér sice odvádí dobrou hereckou práci, jen je škoda, že seriál nešel cestou Cobry Kai a nepřivedl třeba znovu Jeffreyho Nordlinga jako trenéra z třetího filmu. Vůbec se tak nedivím, že seriál po dvou sezónách skončil. Sečteno a podtrženo - první série za 5 hvězdiček na úrovni Cobry Kai, druhá série za dokoukatelné 3 hvězdičky, takže celkový dojem řekněme tři a půl hvězdy. Jo a nejoblíbenější postava za mě od začátku do konce podcaster Nick Ganz. Herec Maxwell Simkins má podle mě budoucnost.

Na rozdíl od prvního a druhého dílu tady své tříhvězdičkové hodnocení z roku 2010 ponechám. Výměna trenéra nebyla špatná volba, bylo to určité osvěžení - obraně se předchozí díly přece jen nevěnovaly. Na druhou stranu je ve filmu méně hokeje a životních mouder a naopak více průměrných studentských pranků. U dvojky jsem kvitoval, že série netrápí své diváky nějakými zásadními životními traumaty - mno tak ve trojce k jedné smutné události dojde, na druhou stranu se v tom film naštěstí zbytečně nebabrá a věnuje jí důstojně krátký čas. Finální gól byl vtipně vymyšlený. 🙂

Nostalgické chřipky jsem se od prvního dílu nezbavil a i tady musím staré tříhvězdičkové hodnocení z roku 2014 po opětovném zhlédnutí (2024) přehodit na pět. Stejně jako druhý Karate Kid ani druzí Šampioni neklesají na kvalitě a přidávají další multikulturní komiksové postavičky (asijského krasobruslaře, kovboje s lasem, novou náhradní brankářku, černošského ukecaného střelce "puksmrště", latinskoamerického nezastavitelného rychlíka a hlavně druhého bijce do páru). Někdy je prostě třeba si v tom zlém světě pustit úplně jednoduchou přeslazenou pohádku, nad kterou nemusíte přemýšlet (a ani nesmíte - vyloučení hráčů bez přesilovky, změna dresů uprostřed zápasu, schování klíčového hráče do jiného dresu apod.) a která vás stejně jako první díl netrápí žádnými těžkými dramaty (ve trojce tedy jedna smutná událost je, ale celkem stručně) a naopak vám vžene život do žil typickou vítěznou hudbou. A za zmínku samozřejmě stojí opět další kratičká camea pár slavných hráčů z NHL, <SPOILER>tentokrát se dokonce na scéně mihne i samotný The Great One.</SPOILER>