Big Bear

Na Akta X ze socíku jsem se těšil. Zatím je to ale poněkud rozpačité a hodně kostrbaté. Každopádně je to první díl a tak přimhuřuji oko, třeba to dostane jak se říká švunk v dalších dílech. Zatím je to za tři lunchmeaty z JZD. * * *

Začíná to být po čertech dobré a opravdu dost se směji u komentářům některých místních znalců letecké války nad Evropou a ,,seriáloznalců'' , kteří tohle dílo neustále srovnávají s Band of Brothers (proč ne s Létajícím Čestmírem? Tam se taky lítá a má to taky několik dílů! :-). Tento díl je tak trochu skrytou poctou Robertu Morganovi (ve filmu se jmenuje jinak) a jeho osádce, která jako první první se svojí B-17 dokončila operační turnus 25 misí nad nepřátelským územím. A utvrzuje mne v tom i ten nízký průlet nad letištěm, velením zakazovaný, se kterým měl Morgan nejeden průser. Ten poslední mu byl ale pochopitelně tolerován. Ano ta B-17 F je slavná Memphis Belle. A takto to nějak reálně vypadalo, když dosedli. Ve filmu  Memphis Belle jejejich Fortress po jejich poslední misi rozsekaný a zralý do šrotu, čímž jen filmaři udělali příběh napínavější. Kluci z osádky Memphis Belle tak ukázali ostatním, že se s obrovskou kupou štěstí, odvahu a profesionalitou ona magická hranice 25 misí jde překonat. Pak bylo na výběr. Jít domů a propagovat letectvo a armádu aby se war bonds jen sypaly a aby další chlapci z farem se hlásili na rekrutovacích místech. Případně s nějakou tou peckou navíc byli uzeměni a dělali instruktory na základnách nováčkům. Jejich zlkušenosti totiž byly neocenitelné, leč nepřenositelné. A ti největší šílenci překecali velení a dali si další operační turnus, kdy statisticky nebylo moc šancí jej dokončit... To byl případ i Roberta Morgana, který po návratu do USA a splnění své povinnosti v rámci propagandy se přeškolil jako pilot na modernější B-29 Superfotress a šel házet bomby na Japonce do Pacifiku. Válku tenhle hrdina (a asi i trochu  šílenec) přežil. Neuvěřitelný! Prostěc borec. V tomto díle se moc nelétá a nebojuje, ale vůbec mi to nevadilo a člověk rád s klukama pobyl na základně. * * * * *

Tak mi skončily hody. Člověk má dost podobné pocity jako když dočte naprosto skvělou knížku. Smutně  kouká na zavřenou knihu a má pocit prázdna. --- Co bude dál? Natočí brzy někdo něco podobného? Díky AI jsou dnes možnosti nekonečné. Ale možná že právě díky ní, těm kvalitním filmům odzvonilo... Uvidíme. Leckdo to tu srovnával s Bratrstvem neohroženým a já ani moc nechápu proč. Vždyť to bylo o něčem úplně jiném. Poslední díl je doslova nabušen akcí i notnou dávku sentimentu, ale on k tomu konci války patří a patřil. Ti co si vyslechli zprávy o německé kapitulaci a konci války, chtě nechtě náhle spatřili ty mnohé tváře přátel a druhů, kteří tu kliku neměli. Těch, kteří položili na oltář svobody a boje proti tyranismu oběť nejvyšší. Překvapilo mne, že Stovka do konce války v seriálu létala na Efkách a né Géčkách. Efka byla v roce 1944 a1945 už docela dost zastaralá a to se nebavíme jen o věži pod čumákem, ale i o výkonu atd... Ve filmu je zachycena i operace Mana se kterou začali Britové se svojí RAF. Amíci se přidali až později, ale tady ve filmu to celé vypadá jako zásluha Američanů. O RAF opět ve filmu ani zmínka. To mi dost mrzí, protože je trochu škoda, že si v tom Američané ohřívají jen vlastní polívčičku.  Jinak závěr je dojemný a to si ani řada z těch kluků neuměla představit co je doma čeká. Zatímco oni krváceli a bojovali, v Americe se žilo dál. Ano vyrábělo se pro frontu, kupovaly válečné dluhopisy, ale život tam kypěl dál. Ba co víc díky ekonomickému vzedmutí se toho doma za ty 4 roky hodně změnilo. Jejich místa mnohdy zaplnili jiní. A najednou ze z Evropy a Pacifiku začali vracet vojáci od všech zbraní. Letci byli vysoce kvalikovaní, ale letecké společnosti nemohli pobrat všechny, navíc ty fungovaly se svými firemními piloty i během války. A tak se náhle stalo, že důstojník a elitní pilot nemohl najít po válce práci. Stejně tak tankista, ženista, námořník...ad... Někomu se podařilo zůstat v armádě, někdo využil té další navazující války v Koree a někdo se pokusil se začlenit zpět. Většina kluků to neměla jednoduché. Zapojit se do normálního života mnohým nešlo. Někteří si nesli svá traumata ze zranění nebo z šílených zažitků na obloze  po zbytek života. Doporučuji všem, kdo dokuoukali tenhle seriál skvostný film     Nejlepší léta našeho života (1946). V něm najdete smutné pokračování tohoto seriálu. Mějme proto navždy tyhle kluky, kteří věnovali své mládí, zdraví, mnohdy i život a nejlepší léta svých životů za osvobození Evropy od nacismu a tyranie šíleného diktátora A. Hitlera navždy v úctě. Já to tak budu činit až do konce svých dnů. Dávám za pět bílých hvězd v modrém poli. * * * * *

Karty jsou rozdány a začíná fungovat chemie mezi hlavními hrdiny a divákem. Kluci si zvykají na Anglii, kde kupodivu vůbec neprší. Zato s tím ježděním na opačné straně silnice to chvilku trvá. Teď už se ví, že mise nad území okupované nepřítelem nejsou žádný vyhlídkový výlet proskleným autobusem, ale že jde sakra o kejhák. Úvaha velení, že si těžké bombardéry mohutně vyzbrojené v sevřených combat boxech vzájemně poskytnou dostatečnou ochranu aniž by bylo nutno s nimi posílat stíhací doprovody se ukazuje jak hodně velký omyl. Jenže stíhačku Mustang mají inženýři teprve na prknech (Déčko) a ještě se netuší, že nepřekonatelným strojem se stane až s britským motorem Rolls Royce Merlin.  Lightningy - dvojocasé ďábly jak je  Skopčáci nazývali a mohutné Thunderbolty zase neměly ani s přídavnými nádržemi dostatečný dolet, aby pomohly s ochranou těžkých bombardérů po celou cestu tam a zpět. A tak Luftwaffe dál skóruje a po stíhačích Luftwaffe si daň vybírá i neúprosný a vražedně přesný flak. Opět tu máme napadení B-17 stíhačkami a tentokráte jsou to prý Ju-88. Ale i slepý pozná púodle dvojitého ocasu a táhlého trupu Me-110. Tak nevím, buď jsou osádky stále natvrdlé a nebo tu už filmaři i s divizí poradců měly možná trochu s názvy německých letadel problém. Blbost, řeknete si, ale mně to otráví. U takovýchto filmů, by se to stávat nemělo. Prostě ne. Jedna ze scének tohoto dílu je i havárie nějaké nezkušené osádky.  Hrdinové o čemsi klábosí a a za nimi v dálce se stuhou kouře tuším u čtyřky jde do vývrtky B-17 a pak následuje výbuch a oblak kouře. Hrdinové se tam sjedou jeepem a od důstojníka se dozví, že to byl nováček. Udělal ostrou zatáčku, zpomalil moc, ztratil vztlak a dostal se do pádu. Ok. To se stávalo. B-17 když nenese vzduch je docela sakra dost těžkej pták. Ale proč jim tedy zcela jasně kouřil motor? Ale víc se k tomu nedozvíte. Divák tak něco jiného vidí a něco jiného slyší. Tohle mi tam vážně nesedí. Jinak nic proti, jsem děsně rád, že zase někdo těmhle mladejm klukům vysekl poctu. Umírali nad bojující Evropou za nás a mohlo by jim to bejt všem docela jedno tam za vodou. Řada z nich narukovala dokonce dobrovolně. Jak padlo v úvodu, většina z nich byla z farem. Nikdy nikam necestovali, natož aby seděli v letadle. A teď tvořili bojové osádky nesmírně složitého bombardéru. Byli ozubeným kolečkem v soukolí, které nakonec nacistickému Německu zlomilo vaz ve formě intenzivního těžkého strategického bombardování. Jsem si jist, že i přes těch pár škobrtnutí se nejen já, ale i generálové Hap Arnold, Jimmy Doolittle a Carl Andrew Spaatz spokojeně  usmívají tam nahoře i s těmi svými kluky a čekají na další díly. * * * *

Válka v Evropě pokračuje a Mighty Eight den co den láme nálety na stragická místa nepřítele Třetí říši vaz. Neděje se tak beze ztrát, nicméně i Luftwaffe dochází zkušení piloti a i když má na obloze stále nebezpečná a výkonná letadla, je jich čím dál méně. Oproti tomu probuzený americký drak jak to kdysi řekl Isoroku Jamamoto po náletu na Pearl Harbour z zkaždé továrny na území USA denně chrlil hromady letadel a ve výcvikových střediscích se cvičili intenzivně jejich osádky. Experimentem byla letka z Tuskegee, kdy se zjišťovalo zda Afroameričané jsou schopni řidit letadla. Někteří senátoři je v tehdy stále velmi rasistické Americe přirovnávali k opicím a tvrdili, že se černošský pilot není schopen orientovat ve volném prostoru, případně řídit tak složitý a drahý stroj jako jsou letadla. Do zkušebního výcviku se přihlásilo velké množství velmi vzdělaných mladých mužů černošské pleti a jelikož věděli, o co jde byli vysoce motivováni ukázat, že vše jsou jen odporné rasistické a ničím nepodložené bláboly. A také to dokázali. Měli vynikající výsledky a tu vysokou motivaci si drželi celou válku, kdy za ceny vlastních ztrát bránili na obloze combat boxy s bílými letci, mnohdy z rasistického jihu, kteří asi ani netušili, kdo že jim zachraňuje kejhák. Tato letka si červeně kreslila ocasy letounů a řada z těch kluků se stala leteckými esy. Začali na P40, ale přeškolením na výkonné Mustangy, zejména P51 D se z nich stali obávaní králové oblohy. V případě sestřelení to měli také složité, protože Hitler měl na negroidní rasu své zvrácené tabulky, naštěstí se jednalo o občany USA a to letce částečně chránilo. Spojenecké tábory byly totiž letců Luftwaffe plné a Němci si uvědomovali, že by v případě nějakých represí došlo k reciprocitě i na straně druhé. Je smutným faktem, že když válka skončila a hrdinové se vrátili domů, Amerika zapomněla na vděk a pro mnohé se stali zase jen negry. Situace se zlepšila až v šedesátých letech aje smutné, že to musela být až druhá půlka dvacátého století, kdy si země jejíž mozky stvořili atomovou bombu a rakety na měsíc uvědomila, že černé obyvatelstvo je úplně stejné jako to bílé. Bohužel, dnes se situace zase šponuje na druhou stranu hnutími jako BLM atd... My prostě neumíme žít v rovnováze. Mám nesmírnou úctu a respekt k tomu co tito černoští letci dokázali. Ve filmu se toto téma jen nabrkne. Kdo by chtěl vědět víc, doporučuji filmy Letci z Tuskegee a Red Tails... Ač červené ocasy opravdu dělaly doprovody, bohužel to v seriálu vypadá, že to byly jen oni. Což samozřejmě není pravda. Doprovody prováděla i spousta bílých letců a o doprovodech RAF tu bohužel není ani zmínka. Ale je pravdou, že Mustang byl jedinou stíhačkou spojenců,kdo dokázal bombardéry dovéct nad Německo a zpět. Lightningům a Thunderboltům, Spity nevyjímaje docházelo palivo mnohem dřív i když měly pod křídly přídavné nádrže.  Seriál zatím super, je škoda že se s posledním válečným rokem blíží ke konci...   * * * *

Skvělé, prostě skvělé! Má počáteční ostražitost je pryč. Kluky jsem si oblíbil a každou ztrátu nesu podobně jako hrdinové filmu. S o to těžším vědomím, že tady je to hrané, ale v reálu šlo oskutečné mladé muže. Koneckonců knížku podle které se to točilo mám kousek od sebe na poličce a nejen ji. Dnes se z bombardovacích osádek dělají v rámci novodobého překrucování dějin vrazi hodných německých civilistů Třetí říše, případně hodných Japonců v rámci imperiálního císařského Japonska. Civilisté, co makali v továrnách an zbraně, co jen občas zvedali pravice, dávali syny do wermachtu a hitlerjugend, vytloukali Židům (do nedávna sousedům k nimž chodili nakupovat či dokonce u nichž pracovali) výlohy jejich obchodů, kreslili jim na fasády židovské hvězdy a celkem často vyřvávali heil Hitler. Tedy dokud se německá mašinérie tak nějak nezadrhla v postupu když se civilizovaný svět postavil na odpor.  Zlí vlastně byli jen nacisté a ti ve městech zřejmě  nežili. Takhle nám to teď někteří vysvětlují a už jsem četl i knihu jednoho mladého hysterika, pardon -  historika o tom jak bomber Sir Arthur Travers Harris by měl být dodatečně odsouzen za to velké zabíjení ubohých Němců bombardéry RAF poklidně spících ve svých domech... Tvl.  ----- Coventry, Rotterdam, Londýn, Liveropool, Birmingham... O čem se tu jako bavíme? Vždyť byla válka a jeden magor se zfanatizovaným národem za prdelí chtěl ovládnout Evropu i Anglii?! Vyhladit Židy a pak hned Slovany! A tihle mladí kluci z druhé půlky světa sedali  do svých létajících pevností s hvězdami na křídlech a lámali den co den nacistické válečné mašinérii za svých šílených obětí vaz. Zaslouží za to poděkování a úctu! Je neuvěřitelný s jakou kulervoucí odvahou šli na další mise poté, co viděli padat kamarády kolem sebe ve zmrzačených čtyřmotorových rakvích... Ať si někdo na ulici přede mnou zkusí jen ceknout nějaký blábol o vzdušných teroristech! --- V tomhle díle je akce opravdu hodně a všiml jsem si s potěšením, že stodevítky mají na ocase svatiku. Co je na tom řekl by někdo... No je na tom to, že si tohle dnes troufne málokdo od výrobců plastikových modelů po filmaře. Hákový kříž je totiž eee. Já chápu, že by se neměl vyskytovat na nacistických vlajkách, kterými by někdo třeba rád zase mával atd... Ale na ocasech letadel luftwaffe prostě za války figuroval v rámci jejich markingu a tak když dnes točím válečný film, nebo prodávám model německého letadla z války, očekávám, že tam bude. Ale schválně kolik německých letadel se svastikou na ocase najdete nakreslených na krabičkách modelů! Zkuste dát na FB fotku modelu německého letounu se svastikou :-). Přiletí vám ban dříve, než byste řekli Spitfajr! Proto palec nahoru, že tady je to tak, jak letecký fanda či historik očekává. Za mně čím dál větší spokojenost, byť tedy stovka sakra řídne :-(. Ale tak to holt bylo. Překvapuje absence doprovodů, byť v minulém díle chvilku se P47 až nad La Manche šourali s combat boxy. A také se divím, že peruťmá stále B-17 F, v roce 1943 už do války šla novější a výkonnější verze B-17 G s dálkově ovládanou střeleckou věří pod čumákem . * * * * *

Někdy se vám v životě tak nějak po rukama zničeho nic začne sypat vše co jste do té doby v dobré víře udělali. A když už máte dojem, že je všechno na nic, náhle se objeví pár věcí co vám sice vaše trable nevyřeší, ale dodají vám trochu té dobré nálady navíc a to není nikdy na škodu. A to se mi teď právě stalo. Jednak to byl super víkend s mojí - osádkou -  ze střední a konečně se objevil tenhle mnou dlooooouho očekávaný seriál. Ale není to vše! :-). Pro nás PC piloty co létají se čtyřmotoráky se objevila další lahůdka a to simulátor B-17 Flying Fortress - Redux. Já už jsem starej kus co má nalétáno doslova desítky a desítky hodin ještě na simulátoru B-17 od Microprose co běhal ještě pod DOSem :-). Pak další a další hodiny v B-17 Flying Forttress Mighty Eight a teď konečně REDUX verze! Tohle jednoho opravdu nakopne a zvlášť, když je to všechno takhle pěkně najednou a týká se to mého nejoblíbenějšího letadla druhé světové. Je jasné, že jsem se na seriál těšil (asi jako Hitler na své tajné zbraně co měly otočit válku) :-). Tentokrát jsem se nenechal nalákat trailery ani různými obrázky a upoutávkami. Prostě jsem to chtěl mít naráz na plný zážitek. že to asi bude dobré garantovala už jména v titulcích i dnešní technické vymoženosti o kterých se třeba filmařům skvostů jako 12 o'clock High, Memphis Belle nebo The War Lover ani nesnilo. Ale abychom byli objektivní, oni zase měli leckdy k dispozici hromadu původní techniky včetně letadel, o výstroji ani nemluvě... Trochu jsem se bál delšího úvodu, protože všechny kniohy a většina filmů začínají výcvikem a seznamováním se s hlavními postavami. Tady se jde celkem rychle na věc a líbila se mi ta naivita letců, ještě v Americe, kdy se chvástali jak Němcům nakopou... RAF v tom roce 1943 by jim k tomu jistě řekla své... První co mi ale ve filmu nesedlo byla výstroj.  Hlavně bundy B3 a kalhoty. Sám jednu doma mám i hromadu fotek leteckých mundůrů z druhé světové. Tyhle bundy z beránčí kůže bývávaly sešité z různých kusů kůží, ale většinou stejné barvy. Ty neuvěřitelně zaplátované komplety, kteří ve filmu všichni nosí vypadají děsně nevěrohodně a novodobě. Vrcholem je ta skoro bílá bunda jednoho z hlavních hrdinů. Letiště, základna, vše uděláno ok. Kluci jsou sympatičtí,  jen nepůsobí moc mladě. Hercům táhne na čtyřicítku a takoví pokud vůbec ještě létali a nedělali instruktory měli přezdívky  v osádkách taťka a pod. Většině osádek bylo do 30 max. Souboje jsou na slušné úrovni, ale to už nám mnohem dříve ukázal George Lucas v Red Tails. První útok stíhaček a i v původní jazykové verzi letci mluví o Focke Wulfech 190. Jenže to byly Me -109.   Samozřejmě Fokouši nad Německem a Francií, tedy územími na něž cílila USAAF v roce 1943 běžně operovaly, ale ve filmu byly označeni chybně. Nu což. Neznalost nezkušených osádek řekl jsem si. Asi málo hráli klucí karty s obrázky siluet nepřátelských letounů pro lepší naučení. Alespoň B-17 jsou ve filmu nasazeny typově správně ve verzi F. Po prvním dílu tedy celkem převládá nadšení a pocit, že to asi bude dobrý seroš i pro ty, které tohle období zajímá a nekouká jen na nějaká vybuchující letadla s hvězdičkami na křídlech.  Dávám tady 4 tříštivé pumy a těším se co bude dál. * * * *

Chápu, že se nám tvůrci snažili v celé sérii naservírovat na tácu kompletní menu. Tedy, že nebudeme jen v osmi dílech sledovat padající fortressy a krvavé souboje ve výšce pěti kiláků na obloze. Letecká válka znamenala i obrovské množství těch co měli kliku a po nouzácích či vyskočení padákem přežili a dostali se do nějakého Stalagluftu, nebo vyjímečně k odboji. Tento díl se nám snaží ukázat život v takovém zajateckém táboře pro POV. A i když hrdinové žehrají na poměry, kdyby viděli jak žili ruští zajatci případně vězni v pracovních a koncentračních táborech, náhle by jim ta cimra s celkem dobře vybavenou knihovnou a k jídlu ten neustálý tuřín a brambory nepřipadaly až tak strašné. Já seriál hodnotím komplexně a i když bych byl rád aby se tam taky více bojovalo, pořád jsem hodně spokojený. * * * *

Tak se nám seriál přehoupnul za druhou polovinu a radost z toho věru nemám. Tenhle díl se opět povedl, je skvěle vyvážený. Bohužel je v něm hodně pravdy. I když jste podle Ženevské úmluvy jako sestřelený letec (samozřejmě za předpokladu zajetí v uniformě či bojové výstroji) měli nárok na slušné zacházení, nebylo tomu tak vždy. Je pravdou, že k Britským letcům a Americkým obzvláště se přistupovalo lépe než k sestřelým Rusům, ale záleželo hodně kam vás padák donesl a ke komu jste dopadli. Když to byla složka Wermachtu či ještě lépe Lufrtwaffe kdo vás zajal, byly jste relativně v poho. Ošetřili vás, dali vám cigáro a třeba i kus chleba a kolečko salámu. U SS záleželo na jakého fanatika jste narazili, ale největší průser byli civilisté. Obzvláště pokud jste dopadli někde, kde byli bezprostředně dotčeni vaší činností nebo činností vašich druhů kreslících ty bílé čáry vysoko na obloze. Dnes tomu někteří dementi říkají chemtrails - ale to odbočuji! :-) Je známo, že němečtí civilisté dotčení bombardováním, strádáním z něho plynoucím se k sestřeleným letcům moc dobře nechovali. Mnoho z letců bylo ubito dříve, než se jim podařilo odepnout padákový postroj a vyndat svůj colt na obranu, nebo během toho kdy už měli ruce zvednuté nad hlavou. Že klika nebyla vždy ani když vás zajala armáda o tom svědčí třeba pomníček na zámku Kopiště v místě, kde bylo esesáky sprostě popraveno 9 amerických letců ze dvou sestřelných B-17 nad naším územím :-(. Nebudu spoilerovat, ale ač ze ,,sté'' mnoho mužů z prvních turnusů nezbylo, konec dílu nekončí tak špatně! :-). Děsně se těším na další díly a doufám, že si to u mne tvůrci k závěru nějak nepokazí!  * * * * *

Třetí díl je hodně akční a v podstatě začíná briefingem, kde se důstojníci piloti a navigátoři dozví po odhrnutí závěsu název dalšího z cílů v Třetí říši. Pro někoho možná Sweinfurt se svými závody na kuličková ložiska je jen další jméno německého města, ale ti co se o leteckou válku zajímají zaúpěli stejně jako já a začali mít o ty kluky na obrazovce opravdu strach. Tenhle nálet se podobně jako třeba na rafinerie v Ploesti v Rumunsku zapsal černým písmem, protože souhrou mnoha faktorů tu USAF dostala fakt nakládačku a ztráty byly doslova obří. Je třeba si uvědomit, že v každé pevnosti sedělo deset mladejch kluků. 20 sestřelných bombardérů bylo 200 zabitých, nezvěstných, zraněných, nebo v lepším případě POV. Amíci přišli při akci  cekem o 60 fotressů z celkového počtu 376, který k  náletu odstartoval. Po této akci už bylo každému jasné, že hluboké půniky bez dostatečného stíhacího krytí po celou trasunáletu do srdce Německa budou vždy krvavě vykoupeny. V roce 1943 už válečná mašinérie v USA jela na plné obrátky. Továrny chrlily jednu loď, jeep či letoun za druhým, co trvalo ale sakra dlouho byl výcvik osádek. Kucí se ve filmu už konečně naučili rozeznávat útočící letouny a tady oproti prvnímu a druhému dílu správně poznali útočící Fokouše 190. Trochu jsem se culil jejich sestřelování jak v nějaké PC arkádě. Uvnitř combat boxů sice občas skutečně došlok sestřelu nepřátelských stihaček, ale ne v takovém množství jako vidíme ve filmu. Zajímavé ale je, že když si pak střelci nárokovali sestřelená letadla, činilo to tak mnoho osádek z celé bojové formace. Někdy po návratu byla hlášena až neuvěřitelná čísla sestřelených letounů luftwaffe, což bylo dáno tím, že každý střelec považoval hořící stroj za svůj úspěch. Ono také když v sevřeném combat boxu pálí několik pevností a to ještě každá s několika střeleckými věžemi současně na jeden cíl a ten to schytá, je logické, že byl pak chaos v určení čí kulomet stihačku smrtelně zasáhl. Jinak při pohledu na zasažené a padající fortressy fakt tuhla krev v žilách. Jako člověk, který se tímto obdobím roky zabývá jsem moc dobře věděl jaká dramata se na palubách jednotlivých B17 odehrávají. Vůbec nechápu, že přeživší tohoto masomlejnu znovu vlezlido svého letadla a šli na další misi... Mám proto obrovský respekt a úctu k těm americkým klukům! Obrovský. Co ve filmu zamrzelo byly místy velmi špatné animace a digitální efekty. Kupodivu to nebylo nějak extra znatelné v bojích, ale třeba při přistávání v Africe. Tedy celkem banálním záběru... Jsem zvědav na další díl. Zatím mi to dost baví. * * * * *