Raziel_cz

Mysterio byl zajímavý (ne tak zajímavý jako Vulture, ale stejně), pořád je to zábavné a Peter Parker je momentálně nejlépe napsaná postava v MCU a táhne to neskutečně nahoru. A vedlejší postavy jedou taky. Fungují tomu emoce (ten Starkův příslovečný stín je prostě lahoda) a funguje tomu humor (opět jsem se smál nahlas) a tu libereckou radnici copypastovanou do Prahy tomu asi taky odpustím. Hlavně proto, že CGI to jinak (samozřejmě kromě akčních scén) využívá především pro velmi efektní a velmi kreativní pasáže, jaké bych čekal spíš od Doctora Strange. A ty velmi efektní a velmi kreativní pasáže slouží příběhu, takže o to lepší jsou! Těším se na trojku, která už teď slibuje něco mnohem temnějšího a ještě o poznání emotivnějšího.

To, co mě k tomu přilákalo, mě na tom nakonec nejvíc iritovalo. Že je to černobílé a používá to filmařské techniky jako ze 30. let je super, ale kazila to přehnaná teatrálnost herců, nelogičnosti a (především ve druhé polovině) naivita scénáře. A jasně, já vím, že to docela věrně adaptuje původní povídku, ale – i když jsem ji četl už hodně dávno – jsem si celkem jistý, že v ní nebyla akční pasáž s letadlem, takže to není omluva to nespravit. A taky si myslím, že to klidně mohlo být o dvacet minut kratší. A taky bych se nebál přes to hodit filmový filtr. Ono to sice všechno v HD vypadá moc pěkně, ale se záměrem se to trochu pere. A teď k tomu lepšímu – úvod je velmi efektivní a znepokojivý. Vlastně všechno na univerzitě, přes příjezd do Vermontu, až po setkání s Akeleym je velmi efektivní a znepokojivé. Škoda, že se to potom zlomí v pokus o velkolepé vyústění, na které tvůrci zjevně neměli dost peněz (a s přihlédnutí k hloupoučkým scénám s Hannah ani citu). Ačkoliv to ale nejspíš nebudu potřebovat vidět znovu, rozhodně je to spíše podařený pokus a určitě se od HPLHS podívám i na The Call of Cthulhu. A teď – kdyby někdo laskavě mohl v tomhle stylu natočit Howardovy The Children of the Night, bylo by to super.

Slasher v kulisách Saw. Kompetentně natočené, s pěkným set designem a sem tam zajímavou kamerou a sem tam hezkým nasvícením. A zábavnou poslední půlminutou. Což je bohužel jediná upřímně zábavná půlminuta celého filmu. Bere se to ohromně vážně, je to intenzivní, až to mlátí dveřma, a hraje tam skoro non-stop napínavá muzika... a všechno to tomu funguje stejně jako halloweenská atmosféra – tedy vůbec. Má to víc falešných lekaček než Mercy Black a je to předvídatelné a samoúčelné. A ještě to má postavy, které vám jsou jedno. Jediný, koho to trochu vyprofiluje, je hlavní hrdinka, jež má trauma z násilnického otce a další trauma z násilnického partnera (lehký spoiler: který nemá jinou roli, než aby někam přišel a umřel – bez kontaktu s hrdinkou a rukou někoho jiného) a neumí přečíst zrcadlově obrácený text. Proč je zrcadlově obrácený? Nikdo neví. Ale stejně to neumí. Jo a taky se to s ní neuměle pokouší sehrát katartickou metaforu o překonání jednoho (?) z těch traumat, ale je to tak přeplácané a nesmyslné ("Ten prstýnek patřil mámě, neztrať ho." "Je pro tebe důležitý?" "Nah."), že nefunguje ani to. A do toho tu máme zbytek nesnesitelné party, z něhož někteří nemají rádi Halloween a proto chtějí jít na strašidelnou atrakci (?), případně se neváhají nechat postřelit, jenom aby v rádoby cool scéně mohla dojít slova Čechovova baseballová pálka, jiní záhadně nabývají dovedností a informací, když to zrovna potřebují, a všichni kolektivně konstatují a/nebo vysvětlují očividné věci a zapomínají, že někdo umřel. A záporáci na tom nejsou o moc líp. Mají pěkné masky, ale to, co je pod nimi a za nimi (a co mají v hlavě)... ach jo. Tak nevím. Možná kdyby se to bralo trochu s nadhledem. Nebo kdyby to aspoň přidalo na násilí. Ale takhle je to stejně impotentní jako Lissiin cover Draguly v titulcích. O Halloweenu radši zůstaňte u Hell House LLC a The Houses October Built.

O jedničce jsem napsal, že je: "Originální found-footage bez lekaček." O dvojce jsem to napsal jakbysmet. Trojka je... found-footage bez lekaček, což je pořád fajn, jen už nijak extra originální. Tedy, nápady pořád má, hlavně co se týče strašení, akorát už je jich o poznání méně. A toho strašení nakonec taky. Hlavní problém ale je, jak křečovitě se těch předchozích dílů drží. Ať už žánrem, událostmi nebo těžkou recyklací obsahu. Finále sice nasazuje velmi příjemný zvrat, který rozšiřuje mytologii a zároveň hezky uzavírá celou sérii, ale nic tak efektního a efektivního jako minule se bohužel nekoná, ani s tím film nijak výrazněji nepracuje. Místo toho se jede znovu to samé, akorát místo strašidelné atrakce tu (mimochodem mnohem méně sympatičtí) hrdinové připravují divadelní vystoupení a všechno to působí mnohem méně uvěřitelně a laciněji. A těch pár CGI vteřin bylo fakt eklhaft. Předpokládám, že dost z toho je daň za to, jak rychle Lake of Fire vyšlo – přeci jenom mezi jedničkou a dvojkou uplynuly tři roky a mezi dvojkou a trojkou pouze rok –, ale výsledek je, jaký je. I tak jsem ale rád, že Cognetti mohl svou trilogii dokončit, a těším se, s čím přijde příště. Rozhodně patří k těm zajímavějším žánrovým tvůrcům. A spolupráce se Shudderem by vůbec nemusela být marná!

Nejlepší jsou by tom samozřejmě interview (která sice neuvidíte celá – což jako... proč? Takhle to nemá ani hodinu a půl –, ale stejně) a nepovedené záběry z interview... a původní seriál je pořád někde jinde. Ale pořád to má typický humor a nikde to moc nedře, takže to je plus. Jediná škoda je, že všechna ta interview pojí dohromady v žánru naprosto klišovitá road-trip agitka a nedělá to s ní – kromě návštěvy Dinklage – nic zajímavého. Vlastně to s ní – kromě návštěvy Dinklage – nedělá vůbec nic. Jako by všichni věděli, jak zbytečná je, a jenom mechanicky dělali, co se od nich čeká, takže všechny konflikty a zvraty a emocionální věci to jenom přeletí, jako když prolistujete knihu. Což vás ale zase dostane k dalšímu interview, takže to je asi další plus. Z představy, co se z toho dalo vytřískat za bizarnost, dostávám depresi, ale stejně jsem se bavil a smál nahlas. Akorát ten (asi) pokus o (asi) metanaraci s dokumentárním štábem jsem moc nepobral. Pro fanoušky dobrý.

Nakonec jsem s knihou otálel tak dlouho, až mě touha tenhle seriál vidět zlomila. A jo, je to super. Sice bych pro jednou klidně oželel nadpřirozeno, díky čemuž by to klidně mohlo být o dva díly kratší (ostatně epizody 9 a 10 jsou pravděpodobně nejslabší) a kanibalistická linie nastoupit rychleji, ale atmosféru to má perfektní, beznaděj a paranoia roste a má to parádně budované napětí. Díly mají navíc standardní délku kolem 45 minut, takže pěkně odsýpají, a hlavní trio Hinds-Harris-Menzies je nejen skvělé, ale hlavně má skvěle napsané postavy s nečekaným vývojem. Sjel jsem to v podstatě na jeden zátah, to už o něčem svědčí. A teď snad konečně dám i tu knihu.

U Book of Monsters jsem napsal, že za ty prachy dobrý. Tohle za ty prachy dobrý není. Má to spoustu dobrých nápadů (protože Grady Hendrix), ale nedrží to pohromadě, nefunguje tomu struktura, není to napínavé, a protože jsou vtipy špatně načasované (a všechny jsou stejně v traileru), není to ani zábavné. A ještě to vypadá jako to horší z amaterskefilmy.cz. Ale asi nejvíc na tom nechápu, proč to tak strašně uhání dopředu. Film má všechny setupy vyřešené za tři vteřiny, takže pak pořádně nevyzní ani payoffy. Které jsou tedy vyřešeny za tři vteřiny jakbysmet, což s tím pravděpodobně má něco společného taky. Opravdu, jediné, co na Satanic Panic za něco stojí, je plakát a prsa hlavní hrdinky. Radši si kupte nějakou Hendrixovu knihu.

Přijde mi, že se tahle série vydala stejným směrem jako Matrix. Stylizovaná realita jedničky je ještě docela uvěřitelná (jasně, umře tam asi 40 lidí a všude akceptují zlaté mince, ale stejně) a worldbuilding, který byl očividně spíš haluz než scenáristův záměr, byl na ní po všem tom kydlení to nejlepší. Dvojka přinesla akci ještě velkolepější, ale taky na vás kydla šílenou expozici, přidala neprůstřelná saka a snažila se vás přesvědčit o tom, že pokud někdo žije na Manhattanu, je pravděpodobně nájemný vrah. U trojky už víte, do jaké fantasmagorie se vrháte, takže prvních cca 45 minut funguje na pohodu. Jo, nájemní vrazi jsou úplně kurva všichni a vědí, kde John Wick v jakýkoliv moment kurva je, ale ubralo to na sci-fi a přidalo jeden dva vtipy (vrhací nože, výměna zásobníků) na odlehčení, takže to je zase plus. A pak přijde Halle Barry s megaakční odbočkou točící se vyloženě kolem její postavy, jen aby se o půl hodiny později ukázalo, že ta její postava je postava vedlejší, akorát se tvůrcům nějak vymkla, a mohla z filmu vypadnout (očekávejte spin-off). Ale potom se děj vrátí do New Yorku a zase to půl hodiny funguje, takže to je další plus. Ale pak přijde finále, ve kterém figuruje na míle jasný zvrat, teleportující se zabijáci a neprůstřelné komando, co se za schytávání kulek klátí jako při záchvatu akutní svalové atrofie. A pak přijde druhý na míle jasný zvrat. A třetí. Dvojku jsem vzal na milost, protože akce pořád byla super. Ale i ta tady zaostává. Tedy, zaostává za JW a JW2, jinak je to pořád dostatečně vysoko snad nad vším, co netočil John Woo nebo Gareth Evans. Problém je, že je stereotypní. Máme tu sekvenci s útočnými psy, ale pořád dokola budeme ukazovat jenom to, jak někoho drží za ruku nebo za koule. (A ano, já vím, že to muselo být hrozně těžký a nebezpečný natočit, ale...) Nebo tu máme osm skleněných vitrín a postupně prohodíme hlavního hrdinu pěti pěkně jednou po druhé, jen co se zase zvedne (a bude u toho přesně vidět moment, kdy ho tam naviják katapultuje). Anebo prostě jenom každou přesdržku vyřídíme ránou/kopancem do rozkroku. Takže si myslím, že choreografie dřív bývala poněkud nápaditější. Což se asi dá říct i o CGI. To je tady zase na rozdíl od dřívějška jako pěst na oko. Což už není plus. Jsem docela zvědavý na seriál, ale čtyřku bych oželel. A jestli je tady někdo, kdo se chystá se sérií začít – podívejte se radši třikrát na první díl. Nebo dvakrát a potom na Nájemné vrahy se Slyem a Banderasem. Poděkovat mi můžete pozdějc.

Solidní žánrovka, která sice nedosahuje svěžesti Hell House LLC nebo The Houses October Built, ale nezadá si třeba s The Tunnel nebo As Above So Below, což je pořád pochvala. První polovina je mysterióznější a napínavější, ale zase smekám za to, že se Bebjak pustil do poloviny druhé a ustál to se ctí. O tom, že je to světový filmař v malém rybníčku, snad už dneska nikdo nepochybuje – a je to vidět už tady. Snad jen kdyby to šlo bez těch nepatřičných zvukových stop, co místo prohloubení imerze mají efekt přesně opačný. Na každý pád ale snímek, jenž nebudu mít problém si pustit o Halloweenu nebo Dušičkách.

Miluju Verbinského a miluju Logana, a sice chápu, o co se s Rangem snažili, ale nefunguje jim to. Ano, je tam překvapivě dost dospělých věcí, a ano, hezky to odkazuje na spaghetti westerny. Jenže kouzlo spaghetti westernů není jenom v přestřelkách, ale i v tom, že si umí vzít čas a umí budovat napětí a atmosféru – a jasně, nic z toho by pravděpodobně nebylo moc zábavné pro děti. Takže v Rangovi jsou na jednu stranu poetické části jako přechod silnice a setkání s Duchem západu (Timothy Olyphant ftw!), ale je to jako román od Františka Kotlety – všechny ty legitimně zajímavé scény jsou propojené sekvencemi výbušného akčního pozlátka, které tam je, jenom aby se na plátně něco hýbalo, a je celkem jedno, jestli má vůbec nějakou návaznost na hlavní děj (spoiler alert: často nemá). A samozřejmě, pořád je to Verbinski, takže to výbušné akční pozlátko je velkolepé a přehledné a plné dobrých nápadů. Jenže kvůli jeho samoúčelnosti film především v první polovině působí hrozně prázdně. Pořád čekáte, až postavy přestanou narážet na nahodilá nebezpečí a začne o něco jít. A čekáte zatraceně dlouho. Ani náhodou to není zlé, ale z nějakého důvodu neblaze proslulý Osamělý jezdec je tedy mnohem, mnohem lepší. Nejvíc fascinující tak na Rangovi je, jak moc se mu podobá Fury Road. Nejen zápletkou, ale i estetikou a některými scénami. George Miller je asi fanda.