Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Horor

Recenze (8 235)

plakát

Čas věčnosti (2021) 

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.31 - ŘECKO - Taktéž jsem neviděl Časožrouty, z jejichž záběru je tento experiment stvořen, takže taky nemůžu dostatečně posoudit, nakolik je tahle verze odlišná od originálu, kolik do něj přidává scénáristicky svého a kolik z toho pojetí je jen experimentem udělat stejný film jinak. Aspoň jsem si ale mohl v hlavě skládat originál a zkoumat, jak moc vytváří nový film, přičemž jsem dospěl k názoru, že mu Maragkos zůstává věrný, ale vše okolo pana Toomeye víc zveličí a děj usekne tam, kde by se teoreticky normálně useknout dál. Jestli to tak nevím, je to jen teorie, ale bavilo mě k ní dospívat. Samotný film mě ale také dost oslovil. Při skládání originálu jsem totiž taky dospěl k tomu, že originál musí být šíleně televizní béčko, které má spoustu stěžejních scén spíš směšně nedůvěryhodných. Jenže tady je vše sled vytištěných černobílých jednotlivých obrazů , který je postupně (a opět po jednotlivých snímcích, každý papír zvlášť) deformován postupným trháním či mačkáním určitých částí nebo naopak skládán vytrženými kusy scén a do toho zní přesný originální zvuk včetně přesných dialogů. Celé to tak získává úplně nový look, který díky absenci barev a výrazné práci s detaily tvoří nesmírně podmanivou atmosféru, která z jinak průměrného příběhu dělá skutečně napínavou a působivou podívanou. Má to své chyby - nechápal jsem třeba části, kde víckrát vidíme stejnou situaci z naprosto stejné pozice (což bylo hlavně na začátku), pak taky části, kdy se papír mačkal zbytečně a vyloženě na efekt (nález a ochutnávání jídla na liduprázdném letišti) a ještě snaha udělat z pana Toomeye hlavní postavu moc nedopadla, jelikož stále působí jako nesympatická vedlejší postava určená k likvidaci,  na kterou se jen trochu víc směřuje pozornost než na ostatní, ale nebýt krátkého vysvětlení ke konci, nemělo by to tam ani smysl. Jinak je to ale opravdu propracované a je radost vidět tu detailnost a pracnost za tím vším, podobně jako u Vlčího domu, kde se podle mě ale vše povedlo ještě lépe, byť je to zase naprosto jiný experiment, ale spojuje je přímé ukazování pracnosti výroby - jen tady není tak explicitní a občas se na ně odkáže jako na obrazový fór. Škoda jen, že tenhle typ filmů (nejspíš kvůli autorským právům) bývá naprosto neznámý a dostupný jen pro ty největší fajnšmekry, kteří mají to štěstí na něj někde a nějak narazit. Tohle by si rozhodně zasloužilo větší pozornost. 4*

plakát

Sedm samurajů (1954) 

Po několika letech neustálého přemlouvání se k tomu, abych se na to už konečně podíval, tady končí. A popravdě nechybělo málo a tu čtvrtou hvězdu bych s chutí dal. Celou první část (která tvoří delší polovinu filmu) to totiž je propracovaný sociologický film o různorodých reakcí obyvatel určitého místa na nepřátelské útoky. Což schválně píšu takhle nekonkrétně, jelikož se to dá vztáhnout na spoustu jiných konfliktů, včetně neutuchajícího válečného drancování. Jedni by to radši ukončili, další chtějí bojovat, jiní nějak přežít, další se zase smiřují s novými skutečnostmi... a do toho tu je stárnoucí samuraj s učněm, kteří chtějí dát dohromady skupinu neohrožených sedmi, přičemž oni do sociologického pojetí tolik nezapadají, ale je zajímavé vidět jejich různorodé charaktery a jejich postupný vývin. Nevím, nakolik to byl Kurosawův záměr, ale dlouhou dobu jsem tu vnímal za nejpodstatnější to, co se zdá jako podstatné nejméně. Už už jsem se chtěl radovat, že mě čeká velké milé překvapevní jako tehdy u Ran (ačkoli tam na mě zapůsobil hlavně scénář, který ale je japonskou adaptací Shakespearovy hry), jenže po přestávce přišla část druhá a v ní se z toho stal hlavně samurajský film. Vývin charakterů ústředních samurajů zde stále byl, stejně jako působivé scény, ale všeho bylo v mnohem menší míře a veškeré souboje mě často spíš nudily. On i vývin charakterů postav se tu stane víc zřejmým, zvlášť u Kikuchyia (u kterého jsem čekal, že s ním Kurosawa bude mí hlubší záměr, ale jen se naplnila jeho zbrklost, což samo o sobě stačí, ale stejně...) a Katsushira (nejspíš, prostě ten nejmladší z nich). A natočené je to sice promyšleně a působivě, ale u Sanjuro, Yojimbo a Ran si myslím to stejné a přitom jsou to taky Kurosawovy samurajské filmy a přitom mě oslovily po všech stránkách o něco víc. Vlastně jsem ani nezjistil (nebo mi nedošlo), proč zrovna Sedm samurajů bývá označováno jako Kurosawův opus magnum, jelikož u nemalého množství jeho dalších filmů jsem měl silnější a plnější pocit a u Yume obzvlášť. Takže za sebe to na víc jak silné tři hvězdy nevidím, ale aspoň jsem to už konečně viděl, zhlédnutí rozhodně nelituji, stále se mi to spíš líbí než ne, ta šílená tříapůlhodinová stopáž tu naštěstí má smysl a já si tak konečně můžu odškrtnout tento opravdu dlouho odkládaný rest. Silné 3*

plakát

Klíč svatého Petra (2023) (TV film) 

Čtvrtou hvězdu bych možná dal, ale teď si nejsem jistý, jestli bych to rád viděl znova (na rozdíl od Princezny a půl království nebo Korunního prince), takže ji zatím dávat nebudu. Mě je celkem fuk, že je to zase vykradených x jiných věcí, když v Česku nevznikla povedená atypická pohádka už x let (ačkoli Slíbenou princeznu jsem pořád neviděl a asi mi to ještě bude trvat...). Tyhle každoroční štědrovečerní mají hlavně funkci neurazit a pokud možno zpříjemnit večer, což tahle u mě celkem splnila. A koneckonců, jako vrchol pohádkové originality se tu momentálně vnímá Princezna zakletá v čase, která je složená jen z otrocky vykradených témat slavných zahraničních pohádek, takže se o tom těžko dá víc polemizovat. Ale zpátky sem. Vnímal jsem tu funkční svět, sympatické postavy, překvapivě povedený humor se zdařilými černohumornými hláškami, ve svém světě docela dobře napsaný a pospojovaný příběh a i přes pomalejší atmosféru to mělo hlavní příběh celkem pěkně časově rozvržený, takže to není tak nedodělané jako poslední Janákova pohádka a z těch jeho ji naštěstí řadím mezi ty lepší. A to i přesto, že je tu v hlavní roli zase Filip Březina a že tu straší Berenika Kohoutová. Zároveň tomu ale chybí něco silnějšího, co by to posunulo výš, než kde to je. Takhle je to jen dobře odvedená práce, ale zatímco Princeznu a půl království jsem viděl už asi třikrát, tak u Klíče svatého Petra si už asi jen tak neřeknu, že bych se na to měl další Vánoce těšit... Silné 3*

plakát

Největší dar (2022) 

Slabé dvě hvězdičky za lokace, určitém poselství o potřebě optimismu i v nejhorších dobách a snahu natočit pohádku o slovanských bozích, protože jsem žádnou takovou ještě neviděl a přitom je to škoda, vzhledem k tomu, že to k dávné historii Česka patří. Jinak to ale je chabý (a už třetí!) pokus Marty Santovjákově Gerlíkově nacpat svoji fascinaci líbivým folklórem, kýčovitou poetikou a ještě kýčovitějšími zpomalenými záběry do něčeho, co by mohlo být komerčně úspěšnější. A tady se o to koncipovaním do pohádky určené pro kina snaží ze všech svých filmů nejvíc, přičemž je to pro ni největším kamenem úrazu, jelikož pro tenhle typ filmů je potřeba příběh a ten Gerlíková neumí dát dohromady. Díky divnému a nesourodému scénáři to občas působí jako sled náhodných scén, kde jsou dvě hlavní dějové linie dějící se nezávisle na sobě a lehce propojené až na neskutečně uspěchaném konci. A mizernější střih aby člověk pohledal, jelikož z nich často není poznat, kde se co odehrává a jak jsou některé postavy daleko od sebe. Postavy jsou absolutně prkenné, bozi se neustále musí oslovovat jmény, aby je všichni diváci jó poznali, příběh nedává smysl ani ve svém světě a vše se děje naprosto hloupě a humor je na úrovni toho nejinfantilnějšího možného, že by se tomu ani Troška s pitvořícími se čerty nesmál. Pocitové filmy jdou Gerlíkové líp, její debut Děda díky tomu, že sázel spíš na to než na děj, celkem fungoval, ale na žánrové filmy tahle režisérka prostě nemá. Těžko ale říct, na co ano, jelikož je tak moc pohlcená fascinací svých trademarků, že její druhý film, Tehdy spolu, který měl být čistě poetickým filmem, se ve svém kýčovitém pseudo-poetickém pojetí až tak utopil, že se dá jen těžko říct, kam by se Gerlíková vůbec mohla posunout. Po Dědovi jí totiž nevyšla ani jedna z hlavních dvou možností, kam dál se svým stylem jít. Ale popravdě mě to moc nepřekvapuje - pokud si nenajde zálibu v jiných záběrech, než ve zpomaleném sněžení za každou cenu a valašských tradicích, tak může jen těžko ještě mít co nabídnout. Slabé 2*

plakát

Vánoční příběh (1983) 

O Vánocích se mají dít zázraky a plnit tajná přání. Já si třeba přál, abych od Boba Clarka viděl něco nadprůměrného, ale to se mi bohužel nesplnilo. Škoda, třeba se mi splní něco jiného, ale tady jsem opravdu doufal, že vše dopadne jako příjemný vánoční film a místo toho jsem se dočkal vánočního rodinného filmu, který potenciál měl, ale je až moc bezpříběhový a hlavně naprosto zabitý komentářem dospělého Ralpha, který komentuje své dětství tak, jako by ho znova prožíval, ale působí to hlavně rušivě, než aby to ladilo se vším ostatním. Pár skvělých scén a hlášek tu sice je (třeba ve všem, co se točí okolo Ralphieho slohovky), ale pořád to bylo málo na to, abych z toho dokázal mít cokoli silnějšího či výraznějšího. Skončilo to u mě zase jako průměr, stejně jako většina Clarkových filmů. Nejvíc mě asi překvapilo, že to má dost podobný styl jako československé rodinné filmy typu Páni kluci. Do těch se mi ale hůř dostává už z principu, tak to třeba tentokrát Bob Clark zvládl docela dobře? Ale stejně ode mě dostane stejné hodnocení jako minulý rok u Černých Vánoc, takže je to asi fuk. 3*

plakát

Aggressive Retsuko - Aggretsuko: Veselé Vánoce a kovový nový rok (2018) (epizoda) 

Vánoční speciál Retsuko je kupodivu jedním z nejlepších dílů seriálu, aspoň z mnou viděných. Sice člověk dostane ty akce, které od všech postav čekáme, ale mě to pobavilo. Vše tu bylo střídmější a vtipnější, každá postava předvedla své a adekvátně pobavila, ačkoli u mě rozhodně vede Fenneko a Santa Ton. Dokonce dojde i na zasněného kaktusáka, který si koupí balíček konfet a i Tsunoda je tu sympatičtější než kdy jindy, byť jen kvůli poslední scéně s ní. Já si to užil a kupodivu o dost víc, než jsem sám čekal. Ne dokonale, ale na hezké čtyři to určitě je. Jen teda český překlad je fakt něco, prý kovový nový rok... A přitom to celé začne metalovou verzí Jingle Bells, tak jde tam je něco o kovu? 4*

plakát

Převeliké klanění právě narozenému Jezulátku aneb Betlém (1998) (TV film) 

Sice nejnormálnější Morávkův film, ale stejně je to pořád jeho typický filmařský freestyle. Děcka vůbec nezajímá příběh o narození Ježíše, který jim babička čte, holka spí a kluk asi jí vodu z vývaru, ale pak je to zničehonic začne bavit, když si to zničehonic začnou představovat před sebou. A tak se prolínají reakce dětí s čteným příběhem, často nesmyslně, do toho je to celé ve formě básničky, Josef je zpočátku trochu chlípník a hraje ho Pecha, do toho tam neustále lítají andělé (a někdy se, opět naprosto nahodile a bez smyslu, objevují v dolních rozích obrazu nezávisle na ději na který... reagují?), zpívají se tam nejslavnější české koledy, straší tam ďábel v podobě ženy v černém, před koncem se z toho stane regulérní horor, pastýři se chovají, jako by sem utekli z Vaška Nešiky, mudrci zase strašně dlouho řeší, proč je Baltazar černoch, objeví se zde i Tomicová a válí se zde Matonoha a celé se to odehrává v kulisách ukradených ze školních besídek, takže rozpočet padl nejspíš jen na lana, na kterých tu andělé lítají. Opravdu to není až takový bizár jako zbytek Morávkovy tvorby, spíš jen divný, hodně kulisový film, jehož zařazení mezi drama je to nejscestnější možné. Těžko se to popisuje a přitom snáz. než Hrubeš a Mareš nebo Vašek Nešika. Je to prstě divné, v záměrně vtipných momentech trapné a infantilní, v bizarní filmařské stránce zase zábavné, byť těžko říct, v jakém slova smyslu. Morávkův styl kvůli jeho nečitelnosti miluji a zároveň mi dost vadí, ale jelikož tady jsem se ho dočkal nejmíň, tak podle toho to taky hodnotím jako Morávkův nejslabší film. 2*

plakát

Kancl (2001) (seriál) 

Formát je to naprosto geniální a svým přístupem až revoluční. O to hůř, že pak přišla americká verze, která ho zprznila, ale to je jedno, vzhledem k tomu, že britská verze tomu zůstala věrná a skončila včas. A rozhodně se mi líbila, Gervais vytvořil něco opravdu neskutečného a teď už se nedivím, že je to takový kult. Jen mi to humorem sedlo jak kdy a jak v čem. Podrobněji u jednotlivých epizod. Slabé 4*

plakát

Kancl - Série 3 (2003) (série) 

Viděl jsem to naráz a vlastně je to jen jedna epizoda rozdělená na dvě části, tak to ohodnotím rovnou jako celek. První dvě série jsem viděl už před půl rokem a ačkoli se mi docela líbily, řekl jsem si, že si velké finále nepustím hned po nich, ale budu si ho šetřit na Vánoce, když to má být vánoční speciál. A teď, kdy už Vánoce klepou na dveře nastal čas a já si tak hlavně potvrdil, že stejné hodnocení ode mě dostane celý seriál, jelikož tahle hodina a půl funguje v základu stejně - jak kdy, ale většinou velice dobře, takže to na nadprůměr vždy dosáhne. Celkově si finále drželo stejnou kvalitu jako celý seriál, byť druhá část je mnohonásobně lepší než první, vzhledem k tomu, že obsahuje vánoční večírek a nepovedená rande Davida Brenta, ale ona ani ta první část zas tak nepokulhává. Hluchá místa vždy aspoň částečně vynahradí ta silnější a to platí po celou dobu. A co se postav a završení týče, Gareth tu jako vždy prostě jen byl, s Tim a Dawn to sice bylo maličko sentimentální, ale dostalo mě to a kecal bych že ne a co se týče Davida Brenta, no... čekal jsem, že v něm konečně uvidím lidskost, ale nakonec jsem dostal jen teaser na možnou lidskost v budoucnu, která se projeví až v posledních 10 minutách. Jinak je do té doby stále ten stejný arogantní kretén jako doposud, aby se v něm na základě jedné věci vše náhle zlomilo (přičemž důvod tam je, ale nepřijde mi dostatečný, vzhledem k jeho charakteru) a on si možná, možná, něco uvědomil. Vady to sice má, David Brent mi pořád je nesympatický, ale spíš se to povedlo než ne. Slabé 4*

plakát

Slepičí úlet (2000) 

...aneb jak (starším) dětem vysvětlit téma koncentračních táborů. Navzdory docela kontroverznímu tématu tvůrci naprosto přesně věděli, jak udělat postavy sympatické, neutrální či zlé (což platí vlastně jen o majitelce farmy, která samozřejmě evokuje nacisty), kdy je třeba být vážný a kdy je vhodné bavit a když už jsem si říkal, jestli to na ten plný počet vlastně je, tak při závěrečném útěku jsem si neustále opakoval ano, ano a ještě jednou ano. Na rozdíl od Králíkodlaka se mi po letech Slepičí úlet líbil víc a to i přesto, že jsem nikdy neviděl Velký útěk, který to má prý podrobně parodovat. Je tu i dost narážek na rozpory mezi USA a Velkou Británií, malý parodický odkaz na hippies a vůbec spousta dalších věcí, které z toho dělají skutečně hutný a v každém ohledu funkční film. Ještě že vznikla dvojka, aby mi existenci tohohle filmu připomněla, jen se teď obávám, aby vůbec měla co nabídnout, když její námět vypadá na chlup stejně, jen z jiné farmy... Slabých 5*