Mefistofelle

Městské legendy jsou zajímavé téma, navíc celosvětové. Koneckonců i u nás by se spousta takových legend našla (dopuručuju přečíst Černou sanitku, která se jimi přímo zabývá). Takže podobný dokument jsem uvítala. Poměrně hezky vysvětluje proč takové legendy vznikají, jak se šíří, proč je obliba podobných historek tak velká . A samozřejmě nesmí chybět i příběhy skutečné, které stojí za vznikem novodobých legend. Mnozí by mohli namítat, že přístup k výzkumu je moc povrchní, ale očividně je to dokument, který chce zaujmout běžného diváka a nechce ho zatěžovat tunou vědeckých zbytečností, mezi kterými by se ztrácela údernot a děsivost jednotlivých případů. Proto se zde například nedozvídáme nic moc o psychologických profilech zde prezentovaných vrahů. Jde jenom o vyprávění příběhů - těch, které si lidi vypráví, i těch, které se skutečně staly. A ačkoliv se to dalo očekávat, zabývá se dokument jenom americkými městskými legendami, proto nejdu s hodnocením výše. Přitom srovnání například s evropskými verzemi těchto příběhů by bývalo bylo zajímavé...

Problém tohoto filmu především je, že se táhne jak žvejkačka přilepená na botě. Základní motiv není vůbec špatný, ovšem než se hrdinové dostanou k jádru pudla, projdeme si spolu s nimi velmi zdlouhavými pasážemi, které ničím nenadchnou, protože se hemží všemi duchařskými klišé, která existují. Od poslední třetiny to trochu nabírá grády a závěr je velmi ucházející. Díky bohu za to, aspoň to nejde zatratit úplně. Přesto si myslím, že kdyby se první třetina filmu usekla a ta poslední trochu natáhla, udělalo by to filmu lepší službu...

Uplynul nějaký čas a my se opět můžeme kochat nazi zombíky v druhém pokračování Dead Snow. Od prvního dílu se změnilo pár věcí - přidalo se více komediálních prvků, uvidíme zajímavější postavy (Zombie Squad parta, dost možná inspirovaná nerdy ze seriálu Big Bang Theory), děj se přesunul ze zasněžených hor do města. Gore level je zde docela vysoký - vyhřezlými střevy se zde odsává nafta z nádrže, vybuchují maminky i s kočárky, kolem od auta jsou destruovány zombie genitálie atd. A finální bitka mezi dvěma zombie bossy je docela epická. Vtípky nezní vůbec trapně, přichází v pravý moment, žádného většího kiksu stojícího za zmínku jsem si nevšimla, zkrátka tenhle malý milý zombie masakr aspiruje na kultovku srovnatelnou se Shaun of the Dead.

Takové milé překvápko si čtyři body zaslouží. A hned vám řeknu proč. Byla jsem natěšená na asijskou duchařinu, navnazená docela vysokým hodnocením. A ze začátku se mi dostávalo vskutku kvalitního strašení. Až po uplynutí třetiny filmu se hlavní hrdinka dostává ze jednoho žánru do druhého a z duchařiny se stává lehce hororová fantasy pohádka. Ačkoliv jsem se těšila na něco úplně jiného a tedy by se možná dala očekávat jistá rozmrzelost nad změnou žánru, bylo tomu přesně naopak. Ta druhá část byla kouzelná, místy roztomilá, místy děsivá, někdy dojemná, jindy zas akční. Zkrátka mi ani trochu nevadilo, že to nebylo to, na co jsem se původně naladila. Málokdo zvládne kombinovat jednotlivé žánry tak, aby to fungovalo, ale zde se to povedlo znamenitě. Jasně, občas si to neodpustí trochu toho patosu (přihoďte k tomu ještě antipotratovou agitku), ale jako celek je to překvapivě soudržné, šlape to jak hodinky. A ani ty triky nebyly k zahození, takže jsem se jimi ani necítila přehlcena. Příjemná podívaná.

Bez mučení se přiznávám, že jsem neviděla původní film, tudíž tenhle remake přede mě předstoupil bez toho, aby byl zatížen srovnáváním. Vyvázl z toho dobře. Příběh odsejpá bez otravných zdlouhavých scén, sem tam se objeví něco, co je fakt pecka a člověk by to opravdu nečekal, závěr je pak takové milé wow s otevřenou hubou. Mimochodem, s podobnými filmy (rozuměj "Objevil se divnej virus, co budeme dělat?") mám problém se schématem nic se neděje - nic se neděje - SHIT HITS THE FAN! Ovšem v případě The Crazies tohle pravidlo neplatí, něco (o čem hrdinové zatím moc netuší) se děje už od začátku a my se jen postupně dozvídáme co. Přitom ale film neztrácí dech a má pořád čím překvapovat. Jo a docela se těším na původní verzi, tak snad brzy...

Prudce neoriginální, ale člověk aspoň ví, co od toho čekat, takže v podstatě nelze být nějak výrazně nepříjemně překvapen. Pro někoho kdo nemá hixploitation v oblibě to rozhodně nebude ono, ale zbytek se pobaví vcelku dobře. Herci jsou sympaťáci, záporáci nenáviděníhodní, nějaký to gore... vše je jak má být.

Tenhle film mě překvapil. Čekala jsem něco víc mainstreamového, akčnějšího, skrz naskrz profláklého. Dostalo se mi však snového, surrealistického, depresivního a skoro až steampunkově laděného snímku. Zvláštní kamera, barvy, chování postav, zkrátka všechno je to jak z jiného světa. Bylo by se mi to hodně zamlouvalo nebýt dlouhých prázdných částí a mého pocitu jakési nedotaženosti nápadu. Měla jsem z toho pocit, že nejdřív někdo vymyslel prostředí a postavy a až poté se snažil na to panoptikum naroubovat nějaký příběh. Vychází jim to tak napůl. A napadla mě teď taková věc - jaké by to asi bylo sledovat tenhle film po pořádným jointu nebo papíru LSD. Nevím proč mě to napadá, ale myslím si, že by to mohl být docela jiný zážitek.

Mám ráda horory, které se odehrávají v okolí americkým motorestů a čerpacíst stanic lemujících nekonečné dálnice. Nebojte, nespletla jsem si film nebo místo, kde se odehrává. To jen, že tenhle film je tomu podobný, jen se jedná o britskou verzi. A je to poměrně zdařilá verze na tohle téma. Jasně, postrádá to některé věci, které bych tam osobně ráda viděla, například více děje na "místě určení" (toho nahánění hlavního záporáka mi přijde až moc na úkor osvobozovací akce samotné), větší zasvěcení diváka do toho proč tajemný chlap s kapucou unáší ženský atd. Ale to nic nemění na tom, že objektivně je to slušně natočený, slušně zahraný a místy opravdu dost napínavý.

Druhý díl nekrofilní úchylárny pokračuje přesně tam kde skončil díl první. Hlavním hrdinou zde není muž, ale žena, která je však úchylná naprosto stejně, ne-li hůře. Romantické scény jako vystřižené z nízkorozpočtového slaďáku ostře kontrastují s eroticky laděnými gore scénami odehrávajícími se uvnitř bytu hrdinky. Oproti jedničce oceňuju komplexnější příběh, ačkoliv konec se dal očekávat minimálně od první třetiny filmu. Hvězdičku navíc uděluju za velmi realistickou a odpornou mrtvolu, kterou si milá dáma vykopala na hřbitově. Kdybych měla zhodnotit oba filmy naráz: těžko říct, co je jejich poselstvím. Žádné zvláštní významy bych v tom nehledala. Je to gore v čisté podobě, které si na nic nehraje, jen servíruje jednotlivé nechutné detaily ze života lidí s touto prazvláštní úchylkou. Člověk si tak nějak více uvědomí, že takoví lidé doopravdy existují a kdoví, jestli váš soused taky nechodí po nocích vykopávat těla na hřbitov. Oba filmy jsou nabité erotikou ve všech možných podobách, nejčastěji samozřejmě v té zvrhlé. A oba nabízejí pohled na to, co se skrývá za maskou lidí, kteří se na první pohled zdají úplně normální. Vidíme střet obyčejného chlápka s tím nejzastrčenějším a nejtemnějším koutem lidské zvrácenosti, navíc v podobě, kterou by málokdo čekal. V jedničce byl celý příběh vyprávěn z pohledu nekrofila, ve dvojce tomu tak už není a právě pro tento střet normálna a nenormálna hodnotím dvojku jako lepší z dvojice filmů.

Povedený německý snímek o nekrofilech, který začíná pěkně pozvolna, ale zvrhává se v pěkně nechutné orgie. Nedivím se, že ho chtěli zakázat, na tu dobu je to přeci jen trochu přes čáru běžné německé kinematografie. Scéna sexu s mrtvolou je fakt odporná, ale zároveň se snaží o jakýsi romantický nádech, což se (přimhouříme-li obě oči) nějakým záhadným způsobem daří. Trochu mě tam chvílemi štval hlavní hudební motiv, ale to je jen malá položka, na které ve výsledku tolik nesejde.