vesper001

Dost dlouho po zhlédnutí jsem pro jistotu nechávala po zhasnutí alespoň puštěný notebook. Mých pětapadesát kilogramů ryzího srabství tohle rozbrnkalo do serenády.

M:I 2 není tak špatná, jak se říká. John Woo měl pár skvělých nápadů, ve kterých se ale bohužel zhlédl natolik, že je opakuje až do (divákova) umdlení. Třeba zpomalené záběry, neustálé (od)maskování a zbytečné protahování jinak vydařených scén. Padouch Sean je solidní psychopat, ale hrdinka Nyah působí podivně, až mimozemsky divně. Změna směru od jedničky by ani tak nevadila, kdyby nejela trochu z kopce. Ale aspoň jede na motorce. ;)

Myslela jsem si, že M:I je něco jako bondovka a Ethan Hunt něco jako Bond a je to tak. Myslela jsem si, že mě to bude štvát, ale nebylo to tak. Překvapivě mě Mise bavila, ač je Tomík jen agent s povolením loupit a huntgirls jsou podobný level. ALE: atmosféra chvílemi jako ze starých detektivek, příjemně dravé akční sekvence, krásně nasnímaná Praha, významný díl humoru i nadhledu a sem tam i nějaké to překvapení. Plus hudební motiv, který miluju už asi sto let.

Ukázalo se, že tajemství Chimneys je vskutku, jak bylo naznačeno, velkým tajemstvím. :) Agatha Christie má svaté právo na palmu vítězství v rozplétání toho, co sama zašmodrchala. To jen tak někdo neumí.

Zrcadlo, zrcadlo, ptám se tě, kdo to překáží v mém světě? Všetečná babča tentokrát pátrá v blahobytných kruzích. Ti, co zvedají malíček při čaji o páté, své nepřátele odstraňují s noblesou. Vraždit, ano, je-li to nezbytné, ale ať je to na úrovni.

Vášnivá sága žhavé, hřející, ohnivé, sálající, zkrátka spolehlivě zateplené lásky odehrávající se na pozadí šílícího světa! Budete žasnout! Vystupuje tisíc nemrtvých!

„Jsi můj brácha. Klidně tě ponesu až na konec světa.“ No jasně. Předvídatelnosti, tvé jméno je v námětu. Příběh, který nejvíc vystihuje slovo – klasický. Je jako suvenýry ve skleněné vitríně minulosti: je tu rodina, zásady, válka, dětství, nebezpečí, hodnoty, dojetí, odvaha, lidství, krutost, naděje… vlastně nezáleží na tom, jak je uspořádáte, vypadají spolu hezky a patří k sobě. Postavené na dečce dramatu, potřené leštěnkou napětí a místy vyšisované od klišé. A ať děláte, co děláte, vždycky se k nim dostane prach klišé.

V otázce, zda Florence její přátelé tím, že ji za každou cenu chránili před pravdou a udržovali v iluzi, pomáhali nebo ubližovali, se přikláním k první možnosti. Ač se říká, že pravda je lepší, než jakákoli iluze, myslím, že někdy je lepší být šťastný v nevědění, než nešťastný v chmurném hrdinství, které čelí nelítostné pravdě. Film o Florence je především příběhem o oddaném přátelství a laskavém spiknutí s cílem chovat jednoho stárnoucího mazánka jako v bavlnce. „Štěstí je skutečnost, kterou jsme si vytvořili,“ řekl Jean-Paul Belmondo. Pro Florence byla štěstím skutečnost, kterou pro ni vytvořili lidé kolem ní. Meryl Streep je tradičně výborná, aplaus ovšem zaslouží Hugh Grant, který na stará kolena začal konečně hrát.

Investiční bankéř a multimilionář Nicholas Van Orten je zazobané sobecké hovado, který si spokojeně vegetuje ve svém velkolepém světě vytapetovaném akciemi a vystlaném bankovkami. Vztahy nepotřebuje, neb lidská blízkost by ho rušila ve slastném naslouchání libého zvuku cinkajících zlaťáků, ba ani číši studené vody by bližnímu nepodal, neb by si své diamantové botky ošoupal. Takovému nabobovi je těžké vymyslet dárek, když už všechno má a ani ostatní mu nechybí. Když se neurotický bratr vytasí s adrenalinovou bojovkou, vzniká příjemné napětí, které houstne a houstne – jenže pak se z toho člověk zakucká. Hra je nekonečná a konec, překvapivý, překvapivější a pak nejpřekvapivější, je bohužel odhadnutelný zhruba od poloviny. Až do té jsem se ale slušně bála.

Tereza, zaživa pohřbená v nedobrovolném manželství se zoufalcem Kamilem, uvidí záblesk na konci tunelu v podobě mužné siluety Laurenta. Ale v denním světle se vyjde najevo, že ani on není zrovna duševní šlechtic. Člověk se v duchu ptá, kam Zola na ty naturalisticky brutální a temné příběhy chodil. Filmová adaptace je stejně nepříjemná a pod kůži se zarývající jako její předloha. Ne, nemusím to vidět dvakrát.