vesper001

Úplně totéž co Cold Creek Manor. To jen abyste neplýtvali časem. Jen Kristen je trochu starší a hezčí. Pokud to má pro vás význam nebo si rádi hrajete na to, kdo najde víc rozdílů, tak má i tenhle film jakýsi smysl. Jinak ovšem…

Milé děti, v tomto názorném přírodopisném dokumentu uvidíte, jak nebezpečná je příbuzenská plemenitba. V takového chudáčka blbečka jako je Christopher nebo bezduchou husu může vyrůst váš potomek. Tedy pokud rovnou nebude mít dvě příšerný hlavy. Připitomělost postav je skutečně vysvětlitelná jen dědičností, příběh nejen nefunguje, ale s hrkáním klopotá pozpátku a divák si může vybrat mezi zíváním a zvracením. A dobře mu tak, měl se radši dívat z okna.

Investigativní bulvárista se nakýbluje do strašidelného baráku a díky poctivému chlastání a systematickému ponocování u úchylných home videí je brzy povýšen do pozice regulérního sociopata. Sejměte ho všichni, fandila jsem usilovně bubákům, ať už vně či uvnitř tohohle kandidáta na Zlatou literární malinu. Kdyby blbost kvetla, byl by tenhle trumpeta krásně rozkvetlý palouček. Bohužel, ať se škrabák v noci motá po temných zákoutích, jak chce, strašidlům trvá nekonečně dlouho, než se mu dostanou na kobylku a já se nudila. Hromadné nadšení nechápu. Jsem nevětší poseroutka z farnosti a a lekla jsem se jen jednou, když mi zazvonil mobil. Hudba à la rozbitý vysavač tancuje polku, mi nezpůsobila husinu, ale osypky a ohromně šokující pointa mě nepřekvapila, protože mi ke konci už bylo všechno jedno.

„Tohle je slušná čtvrť.“ Tato věta průser věští. Je to kódové označení místa, kde se dělá krátký proces se vším nedokonalým či vyčuhujícím z řady. Ať jde o větvičku, provokativně čouhající z linie živého plotu, nebo živého souseda. Duchy tady netrpíme, výtržníky odstraníme, robotky si vyrobíme, životy si naleštíme. Hlavně, když naše zahrádky a knihovničky bez smítka prachu neutrpí újmu. Vytřeštěný týpek, který v manické epizodě překopává zahradu nebo boří dům a v depresivní lemtá hektolitry vody a kňourá, že má halušky, jaksi nezapadá.

Před pikolou za pikolou Charlie nesmí stát. Hlavní past na diváka je v tom, že Dakota Okatá fakt vypadá jako záhrobní dítě. Co je zlato, i když se netřpytí, je evidentní přibližně od poloviny příběhu, stačí se do něj trochu zakousnout. Dvojnásob zbytečný tak je nekonečný konec, jímž si asi chtěl režisér komorního hororu aspoň trochu zařádit.

Hu! Depresivní hyena se jednoho dne podívala do zrcadla a rozhodla se své mizérie trochu využít. Zpeněžit se dá koneckonců všechno a někomu, kdo si dává mršiny k svačině, to nemůže rozhoupat žaludek. Mně jo. Řekla bych, že nebohá květinářka Eloise litovala, že není skutečně hluchoněmá, byť i pouhá přítomnost tohohle panáka na stejné planetě by musela být nesnesitelná. Ženy mívají samaritánská nutkání a pitomci mají štěstí, že se občas vztahují i na ně.

Nesnesitelně submisivní yes woman náměsíčně bloudí mdlým příběhem o tom, jak hodná holka ke štěstí (ne)přišla. Patologická vstřícnost ji vede až do Absurdistánu, kde se chodí do postele na povel. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale radikálně pasivní způsob života taky není řešení. Na omluvu Justine nutno říct, že její startovní pozice je politováníhodná – má ubíjející práci v supermarketu, za manžela přiblblého křupana, v neutěšeném bytě věčně nasomrovaného jeho slizkého kolegáčka a na krku psychopatického zajíčka. I tak se ale snaží být hodná a všem vyhovět, jenže je to snaha stejně diskutabilní, jako když úzkostlivě překračujete květiny a pošlapete přitom mravence.

Ukázka toho, že i když vybrakujete kostymérnu a pronajmete zámek, neznamená to, že natočíte slušný film. Mám pocit, že autoři viděli Trhliny, zezelenali závistí a tak nechali vypučet neduživé napodobenině, která by místo filmového plátna potřebovala panáka pesticidu. Je to takový autenticky špinavý historický film. O dokonalosti tu žvaní hodně nedokonalé exempláře, příběh je vybledlý a místy plesnivý a film jako celek působí jako něco, co léta přežívalo v zásuvce prastarého sekretáře kdesi ve vlhkém sklepě, bohužel to někdo našel a teď s tím mává, jakoby šlo o konečně pravou deklaraci nezávislosti. Ztráta času, zajděte si radši na prohlídku Kokořínu.

Velmi solidní adaptace mojí oblíbené detektivky. Nejzajímavější pro mě byla postava neúspěšného sebevraha, který se nakonec ocitne ve správnou dobu na správném místě. Teď jsem náhle viděl, že mohu pro druhé něco znamenat už jenom tím, že tu jsem. Štvala mě hysterická Laura Smet (dcera Johnnyho Hallydaye, btw), jejíž přehrávání vedle uměřeného herectví ostatních působilo nepatřičně, postava gigola Latimera taky nebyla dvakrát pravděpodobná, ale sílu mrazivé teorie nulté hodiny navíc přikrášlenou případem dětského vraha, to naštěstí nenarušilo.

Na svatbu já pojedu, však ženit se nebudu. Dva výtečníci na lovu družiček plavou ve svatebních vodách jako ryby a zdá se nemožné je chytit a narvat do chomoutu. V čem bude spočívat nezbytný problém, je jasné. Jak to dopadne, už naštěstí ne. Nenáročná zábava, která způsobí mírnou činnost mimických svalů bez nulové zátěže mozku. Vědecky řečeno, je to celkem fajn.