Huguette

Jestli teď pronesu nestoudnost, omlouvám se, možná je to zvýšenou "konzumací" Felliniho filmů, ale prostě v tomto Allenově filmu jsem něco z Felliniho cítila. Možná to bylo cirkusem, možná nádhernými záběry pohrávajícími si s rozestavením kulis a prací se světlem a stínem..nevím, ale myšlenka na Feliniho mě během filmu moc neopouštěla.

...ale stejně se mi to líbilo a bavila jsem se dost. Je to takový živý film =)

Něco naprosto vyjímečného! Jen dodám, že druhou polovinu filmu mám trošku radši. Poprvé jsem si zde všimla talentované Caroline O'Connor jako Nini.

Jsem z tohoto filmu trochu na rozpacích. Nejsem vůbec žádný odborník, tak si drze dovolím říct, že mi tento film přišel, jakoby měl jakési dvě roviny... v jednu chvíli se objevila spusta lidí (což mě ve výsledku trochu ruší - ruch, akce), a pak najednou je tam podvodík sám se svým finálním poznáním (emoce, myšlenky, duševní stav). A z tohoto pohledu mi je sympatičtější ta část s malým počem lidí či samotným Podvodníkem. BTW děkuji za informaci Exvizitorovi, že Il Bidone patří do trojice s filmy La Strada a Le Notti di Cabiria. Stradu miluji, Cabiria byla ok, ale už ne tak lyricky tragická, jako Strada. Z filmů od pana Felliniho,co jsem viděla, mi opravdu sedí spíše taková poloha...nemůžu najít to slovo, ale jako příklad dám Stradu (dle mě "emoce na pochodu") a Amarcord. U Podvodníka hrála roli i jakási akce, Strada a Amarcord jsou spíše pocity, stavy lidí...až do extrému si myslím, že to Fellini žene ve filmu Giulietta a duchové, který se mi taktéž velmi líbil.

Kdyby to šlo, dala bych 4,5. Pět hvězdiček má Strada, tu jen tak něco nepřekoná. Jsem ráda, že jsem narazila na tento snímek, to je přesně poloha, kterou jsem hledala - příjemné, úsměvné, a přesto ne povrchní vyprávění života od "chmýří" ke "chmýří". Amarcord je skutečně pohlazení. Nemohu se zbavit dojmu, že občas, když sleduji filmy pana Felliniho, si vzpomenu na tvorbu Chaplina, a to právě v těch citlivých,"lyricky emotivních" polohách. Děkuji Vám, pane Fellini, za nádherný a příjemný večer =)

Dá se říct, že s tímto seriálem v televizi jsem vyrostla, takže nedovedu být objektivní, tím míň, že Véroniqie Genest mám dost ráda, nejen, že je to sympatický diblík, ale i krásná žena. A ač dabing Veroniky Gajerové tu není vysoce hodnocen, já mám její hlas u Julie ráda. Ale uznávám, že se to nedá rovnat (a ani se nedivím při tom počtu epizod) třeba s Hlavním podezřelým (Helen Mirren) a apod.

Asi to ještě není vyloženě geniální dílo, ale je to zábavný film, který nenudí. Občas se mi dost líbily některé záběry, které opravdu byly potěšením pro oko.

Vlastně nevím, o čem to bylo, ale bylo to KRÁSNÉ... po shlédnutí jsem s blaženým výrazem pronesla: To je jako indická písnička - krásný, ale vůbec nevím o čem! Po chvíli jsem se přestala snažit něco chápat a nechala se vláčet celým filmem a byla jsem opravdu okouzlená. Dost možná tomu napomohlo, že Giulieta Masina je mi velice sympatická a líbilo se mi na ni koukat. Stejně tak jsem byla ráda, že vidím Milenu Vukotic, i když jen v malé roli.

Poutavý film se zajímavým příběhem a -řekněme - otázkami v něm. Bohužel Ingrid Bergman zrovna nepatří mezi mé oblíbené herečky, a to ani po tomto snímku (občas jsem jí neveřila). Ale opět mě bavila Giulietta Masina - nezdolná energie.

Jako dítě bych tuto pohádku dozajista ráda neměla, ale teď jsem ráda, že jsem ji mohla vidět. Atmosféra je - jak jste tu někdo napsal: "hustá", hudba skutečně způsobuje až husí kůži, některé momenty jsou až hororové. A úplně nejraději jsem za Giuliettu Masinu, kvůli níž jsem na tento film koukala. Giulietta má jeden z těch nejmilejších obličejíků, tahle hezoučká paní působí ohromně dobrosrečně a mile.