dO_od

// Je to peklo, ale stejně k těm volbám běžte.

// S tímhle tvůrčím týmem si ten námět zasloužil nejenže ostřejší zpracování, ale i nějakou tematickou aktualizaci. Prostor na to byl, zájem už zřejmě ne. Gyllenhaal dobrý, diváci originálu ale budou pouze ztrácet čas, a ti noví by dostali mnohem víc, kdyby se podívali na sotva dva roky starou dánskou pecku. Tohle je level Netflix & zapomenout po deseti minutách. 6/10

// Bond se rozloučil ve velkém stylu. Lidštější éra Daniela Craiga započatá Casinem zde byla dovedena do zdárného a řádně dojemného konce, formu nastavenou Samem Mendesem se Fukunagovi navíc povedlo ještě o level posunout, nádherné obrazy ale tentokrát režisér vyplnil i skvělou akcí a silnými emocemi, jež ve Spectre, ale vlastně i Skyfall tak trochu chyběly. Daň za tohle všechno pak byla bohužel vyplacena místy neúnosnou stopáži, slabším záporákem a kolísavým tempem, kvůli kterým se Není čas zemřít nejspíš nezapíše na úplný vrchol bondovek po bok Casina či Zlatého oka, příliš daleko k ním mít ale rozhodně nebude. 8/10

// Uf, asi mi zase pustili jinej seriál, ale já teda celou hodinu seděl přikovanej k židli v napětí, kdy to konečně přijde. Mezitím se mi představila kupa zajímavých postav, ukázal se svět, politika, pár nepříjemných výjevů předznamenávajících ono finále, no a pak to přišlo. Ukázkové zhmotnění hrůzy a teroru. Takhle sugestivně natočený kolaps společnosti byl naposled v Pozůstalých, kde k tomu teda dlouho budovali, tvůrci Y: The Last Man to ale sfoukli s velkou ctí během jediné hodiny, a já jen čumím, odkud se tohle vzalo. Jasně, furt hrozí, že s dalšími epizodami rozpočet klesne, přijde omáčka, děj se rozmělní, na odpovědi budeme čekat příliš dlouho, ale kčertu, co se pilotu týče? Perfection.

// Nádhera. Flanagan mě nejprve dostal skličující rodinnou ságou, pak natočil hororový příběh o lásce, a teď svoji netflixovskou jízdu doplnil o pojednání o víře, resp. o životě a smrti. Můžu přitom s klidem na srdci říct, že jen málo věcí na světě nesnáším víc než praktikování náboženství. Nicméně zkoumání náboženství, zkoumání víry, a zkoumání věřících - to je můj šálek kávy. Půlnoční mše je pak v tomhle ohledu lehce poetický, a přesto zatraceně důkladný rozbor křesťanské víry a Bible vyprávěný očima malé komunity chytře izolované od zbytku světa (geniální tah), který se naštěstí nikdy nezvrhne v agitku. Naopak. Sedmidílná minisérie celou dobu pomalu graduje skrze opojné dialogy mezi různorodou směsicí skvěle zahraných a napsaných postav (muslimský šerif!) a přibývající varovné signály, že ne všechny zázraky jsou dílem Boží, a pak exploduje v jedno dlouhé noční inferno s dojemnou tečkou na závěr. Bude se to líbit každému? Absolutně ne. Za mě ale Flanagan natočil jeden ze seriálových vrcholů roku, který mi bude v mysli dozrávat ještě dlouho poté, co jsem s ním skončil. P. S. ty záběry na východy Slunce si chci nechat zarámovat nad postel, nic krásnějšího jsem dlouho neviděl. 10/10

// Vizuální a příběhový mix Expanze (cajk) s nedávným Raised by the Wolves (meh). Upřímně to tam zatím nevidím, postavy nejsou nic moc, akce prakticky žádná a ten děj je na pilot trochu kostrbatý (v druhé epizodě se ještě zpomalí), na druhou stranu první díly ukázaly hned několik momentů, ze kterých lehce přebíhá mráz po zádech. Největší starost mi ale dělá, že to nebude na Apple TV+ tak velký divácky hit, aby tvůrci dostali svých vysněných osm řad, čili se nikdy nedočkáme plného potenciálu, který knihy zřejmě mají. A do takového vlaku se mi hnedka nastupuje s o dost menším zájmem. Třetí epizoda to pro mě rozsekne.

// Pět řad politiky ze Hry o trůny narvaných do dvouapůlhodinového filmu, který je paradoxně i přesto velice pomalý jak v budování světa, tak napětí. Jenže v tomhle případě jsou ty komornější momenty opřeny buď o skvělý soundtrack, nádhernou kameru, nebo výborné herce (Rebecca Ferguson je tady neskutečná), takže se člověk v podstatě jen modlí, aby to kvůli tomu celé neskončilo moc brzy, protože ještě nemá dost. Takový hlad po zápletce jsem v kině neměl ani nepamatuju, Villeneuve ale naštěstí nepřestává servírovat. Ať už jsou to dechberoucí akční sekvence, momenty zrady, či hutné vize toho, co se teprve stane. Je to vlastně strašně fajn vidět na velkém plátně zase jednou nový svět představovaný s takovou důkladností, jako to kdysi činili Lucas, Jackson, nebo třeba právě Benioff s Weissem. Villeneuve na to jde sice trochu jinak, jeho film se tak oproti těm výše zmíněným látkám dost vymyká, a určitě to nesedne každému, pokud na tu jeho hru však přistoupíte, čeká vás ten typ zážitku, který se v kinech objeví jen jednou za pár let. Užijte si ho. 9/10

// Cringe, kýč, sebevražda a hodně, hodně ubrečeného zpívání. Šel jsem Evanu Hansenovi naproti, jakože fakt moc, a ve finále nejsem pohoršen zdaleka tolik jako někteří zahraniční kritici, kteří zjevně nikdy nepotkali duševně nemocného člověka. Zároveň jsem si schválně přečetl shrnutí divadelní hry, abych to mohl přímo porovnat se změnami ve filmové adaptaci, a musím říct, že je to vlastně celkem chytře osekané. Má to například mnohem lepší spád jak Život v Heights, jednotlivá čísla nejsou vůbec jednotvárná, herci ve svých rolích (tedy s výjimkou Platta) působí vcelku uvěřitelně a režijně je to naprostý standard, nic víc, nic míň. Jenže - příběh prostě je tak trochu na pěst. Nechci říct, že to přímo dojí téma deprese u mladých, ale tu vědomou jízdu na vlně emo teenagerů, co poslouchají Billie Eilish a jejich nejoblíbenější seriál je 13 Reasons Why, asi tvůrci nepopřou. Samotná postava Evana Hansena je pak problematická až na půdu, což se ale dá říct o polovině postav tady, do toho několik scén vyloženě křičí kýčem, případně si u nich člověk zakrývá oči, jaký je to cringe, a pak přijde finále, kdy to celé vybouchne v jakousi emocionální smršť všelijakých přiznání a následného akceptování. A já doteď vlastně nevím, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Vím jen to, že Kaitlyn Dever je pořád hrozný zlatíčko, že Amy Adams má fajn hlas, čehož jsem si nikdy předtím nevšiml, že by Ben Platt ve svých 27 letech už fakt neměl hrát teenagery, a že nejlepší způsob, jak si tohle užít, je nad tím vším moc nepřemýšlet, což se mi ale bohužel nepovedlo. No, hodně štěstí ostatním.

// Pokutovej kop přímo do srdíčka. Ted Lasso možná začal jako komedie, poslední dobou si u něj ale člověk pobrečí líp než u většiny vztahových dramat. Díky za to.

// Jako fanouška F1 mě mrzí, že to musím říct, ale tenhle dokument je zhruba tak živej jako Michael sám. Tedy prakticky vůbec. Nedávám dvě hvězdy jen z respektu ke kariéře jednoho z nejlepších závodníků všech dob, která je prostě sama o sobě dost zajímává na to, aby i její prachobyčejná rekapitulace a mrtvolné rozhovory s Michaelovým okolím zvládly udržet divákův puls někde těsně u zástavy srdce, ale ve srovnání s konkurencí je to teda zatraceně pomalá a nezáživná jízda. Co se týče závodních dokumentů, předjíždí Schumachera takřka každý. 5/10