Vavča

Seriál stanovil nový rekord pro stanici MBC, sledovanost pouze 1,6%. Ti, kteří moji činnost déle sledují, však moc dobře ví, že právě nízko sledované seriály, nebo ty které jsou NR (not ranked) jsou však často zajímavější a kvalitnější, než hity oblíbené u Korejců (množství negativních recenzí a komentářů na MDL mě zaskočilo, ještě se drze přiznávali, že to celé neviděli, někdy ani polovinu dílů, takže co si o takovém hodnocení můžete myslet...Na Asianwiki je však hodnocení 86%). Seriál Oh Master! má svoje mouchy a chápu některé výhrady diváků, přesto ho považuji za lepší nadprůměr, respektive vysoký nadprůměr, pan subjektivní tentokrát při hodnocení vyhrál nad panem objektivním. Námět o nuceném spolubydlení dvou cizích lidí je poslední roky velice populární (i v Japonsku nebo čínských teritoriích). Scénárista Han Bi Soo (Lee Min Ki) se proslavil svými thrillery se spoustou vražd a má mnohé podivné zvyky a nevybírané jednání, kterého jeho okolí není vždy po chuti (je prostě studený, certifikovaný ještěr). Naposled způsobil skandál svému seriálu Red Siren. Je proto na pranýři, a co hůře je posedlý hygienou, nemůže žít a tvořit jinde, než v  tzv. tradičním domě Hanok Jeho matka ho však prodá a tak se dostane do střetu s herečkou Oh Joo In (Nana), která dům nově vlastní. Ta má pro jeho situaci pochopení, žádá však pro sebe hlavní roli v jeho novém seriálu, nechce být totiž pouze královna romantických komedií, ale hrát v něčem, co ji doopravdy oslovuje, navzdory přáním své manažerky.   Seriál není to obyčejný romcom (ve stylu příjemný fluff, který hladí a nekouše), je zde jeden fantastický prvek, který má jen výjimečně své využití. Pro mě je to velmi vřelý seriál, který má prostě trochu jiné motivy a zpracování, než obvykle. Zabývá totiž i tématy jak se vyrovnat se životem po ztrátě blízkého člověka, smrtí, jak vnímat život, tyto vážné motivy tam celou dobu jsou vedle hlavní linie romantické komedie. Musíme si říct klady, úžasná chemie mezi hlavní dvojkou, mnoho lidí vždy tvrdilo, že Lee Min Ki hraje stejné nebo podobné role, ale tady ukázal celou škálu emocí a nové ztvárnění role, co jste ještě neviděli, z divného týpka je sympaťák a džentlmen (umí hrát na kytaru), který se nebojí projevit city. Nana je podle mě nyní nejkrásnější herečka v Koreji (vysoká, krásnou tvář a tělo evropských proporcí), její romantická hrdinka má za fasádou zdvořilého úsměvu citlivé nitro, přesto je skutečná osobnost, vtipná, svá, ví co chce a nezvdává se, je prostě k sežrání roli ji hrozně moc věříte. Takto silná hrdinka a výkon se nevidí každý den. Seriál má celou řadu nápadů, vtip, klišé zpracovává bez křečovitosti a s lehkostí, vážno je přítomno celou dobu vedle komického a není vydírací (působí ve stylu slice of life, nikoliv čistě jako melodrama). Ve vedlejších rolích vyniká pouze Kim Chang Wan jako majitel hudebního obchodu Kim Chang Kyu, ostatní jsou slabší (kromě rodiny hlavních aktérů), tady je prostě seriál slabší. Technické zpracování ok (kromě pár chyb a údajně nějakých roztřesených scén). Hrozně moc mě baví OST hlavně instrumentální část se mi líbí a hlavní motiv, musím ho sehnat. V seriálu zní různá hudba, například Ep. 9 (53:10)  Kim Chang Gyu hraje Erik Satie - Gymnopédie No. 1 což je původně skladba pro piano.  Nebo Lee Min Ki vystřihne v akustické verzi Fairy of Shampoo hit z let 90.tých Prvních deset dílů je perfektních, pak však náhle scénárista Jo Jin Kook postupně ztrácí nápady a nit s původním konceptem (jeden divák dokonce doporučuje sledovat díly 1-6, 9-11, 15-16, vynechat epizody 7, 8, 12, 13 a 14 jako příliš stresující). Je fakt, že příběh se začíná rozpadat, respektive nehýbe se a nedává moc smysl, chybí nějak nápady, řešení původního fantasy konceptu, přitom možnosti tady byly (a šly provést velice elegantně), všichni obviňují scénáristu. Jenže my nevíme jaký podíl na ztvárnění příběhu měla debutující režisérka Oh Da Yong (původní režisér byl před natáčením odvolán, což taky mohlo způsobit problémy), skvěle rozehraný potenciál byl prostě pryč, pak se to kvalitou vrací  a závěr ukazuje, že může být jiný, než je celou dobu naznačováno (chcete volbu a experiment, sledujte 16. díl pouze do času 44:03 nebo 44:28, 44:40, 45:06:)) Já mám velké podezření, že čínská firma iQIYI nekoupila pouze vysílací práva, ale kecala i do obsahu, buď ona, nebo nějaký snaživec v MBC, co jim chtěl vyjít vstříc (v tom případě mor a Mongoly na Čínu). Já i ostatní diváci si všimli, že série patří stylem do nulté dekády (což by nevadilo), jenže finále je podáno zcela iracionálně. Na romcom není dost vtipu a nápadů, na osudovou, fatalistickou romanci to zase nemá ten feeling a průběh, je to absolutně nekonzistentní. Podle mě do toho někdo nevhodně zasahoval a nevidíme původní záměr. Průběh i závěr se dá interpretovat různě, nebudu spoilovat. Nicméně velmi jsem si oblíbil hlavní dvojici (doufám, že je ji uvidíme brzy jinde), mrzí mě, co se seriálem stalo, tohle mohl být super hit, nerad se s tím světem a jeho hrdiny loučím, dám si reprízu a pak uvidím k čemu ještě dojdu. Objektivně 3-3,5 hvězdy, já dávám 4. Jeden díl má 60 minut.

IT myš ve firmě na dílenské nářadí Fei Li (Lee Hongh-Chi) je zakoukaný do své krásné kolegyně Xi Man Zhao (Angelababy), která ho zná jménem, zatímco ostatní si ho po letech nepamatují a častují ho, hej ty pojď sem s tím pomoct... Hlavní dvojka se ocitne na firemním výletu ve Finsku. Fei Li má přání chce nejen vidět polární záři, ale aspoň na jeden den být boyfriendem pro svůj idol... Sami uvidíte, co se vlivem okolností stane, Fei Li je sice chodící zkáza, ale myslí to dobře. Film má minimum postav, nestojí na exta hereckých výkonech, nicméně hlavní dvojka je sehraná dobře. Tchaj-wanec Lee Hongh-Chi mi přijde více jako idol a začínající herec, než talentovaný nebo charismatický aktér, jeho rejstřík je omezený (z toho co jsem doposud viděl), ve své roli nemehla s dobrým srdcem však působí dostatečně sympaticky a uvěřitelně. Scénář je velmi dobře promyšlený a film  vás dovede zasáhnout na těch správých místech a dojmout bez vydírání nebo přílišné klišovitosti. Děj kličkuje mezi dramatem a romantickou komedií, eskapády hlavní dvojky při cestách Finskem jsou fakt vtipné a složí vás smíchy. Angelababy je živelná ve svém projevu a to hlavně její zásluhou mě film baví. Velmi pěkná kamera, exteriéry Finska, pro někoho nesmírně patetická a přeslazeně romantická hudba, ale mně orchestrální OST sedlo. Jsou zde perfektně vypointované dialogy a situace, film není nikdy jalový, nebo bez tempa. Svěží, vtipná, šik romance s uvěřitelnými charaktery, neobyčejnými situacemi, a prosím sledovat až do konce minutáže, jinak vám závěr bude připadat nedomyšleně divný. Tento film je rozhodně skvělým kouskem ve svém žánru, který může konkurovat zahraničí (nejen asijskému), jeho kvalita je rozhodně na reprízu. Skutečně kouzelná zimní romance, jejíž atmosféra Vás vtáhne...

So Ye-Ji jako Kim Soo-Jin mladá žena se ztrátou paměti, která jak se zdá vidí více, než ostatní lidé, netuší však, že to nejsou pouhé ozvěny budoucnosti. Mladý muž vedle ní tvrdí, že je její manžel, ale postupem času si není jistá, co je pravda a kým doopravdy dříve byla. Za mě standartní kriminálka, která se pokouší o temnou atmosféru, trochu hororových prvků. Ačkoliv Kim Kang-Woo patří mezi moje neojblíbenější herce, tak neměl úplně prostor se naplno předvést. So Ye-Ji oddřela největší kus práce, její hrdinka sužovaná úzkostí, strachem, nejistotou je sice sympatická, ale určitě to není strop toho, co dokáže. Filmu se nepodařilo doručit inteligentní a propracované twisty. Po technické i herecké stránce nadprůměr, ale scénář neumí něčím vyloženě překvapit (přestože napětí tady je), chybí mi prostě více originality. Film podle mě časem prošumí do propadliště dějin. Jak se mu podařilo dostat do korejského TOP10 v boxoffice je mi trochu záhadou.

Vincenzo Cassano (Joong-Ki Song) je consigliere italské mafie a má nyní po úmrtí šéfa a nástupu jeho syna Paola docela jiné plány, než být pouhý stroj na příkazy. Vrátí se po letech do Koreje, aby získal budovu Geumgang Plaza, která má větší hodnotu, než se zdá... Avšak v cestě mu stojí korporace Babel, která se neštítí použít nejen své právníky, ale také násilí a každý špinavý trik. Nemá cenu, abych spoiloval příběh, pojďme na hodnocení. Musíme si říct jednu věc, Joong-Ki Song je pro mě momentálně nejcharismatičtější herec Koreje (a to nejen díky této roli, už v Innocent Man mě srazil na kolena). Prvních 17 minut je dokonalých, absolutně geniální začátek, Vincenzo v Itálii a jeho italština, metody práce, pohyb kamery, podmanivá hudba, která podbarvuje atmosféru. Bác, pak přijde obrovský šok, protože z vážně míněného, dospělého, stylového mafiánského dramatu se má stát jakoby trapná korejská fraška s infantilně dementním humorem, ohranými tropy a "rádoby" kritikou společnosti, chudí vs. bohatí. Vincenzo bude muset bránit budovu společně s právníkem firmy Jipuragi, co hájí slabé. Proti němu stojí jeho dcera Hong Cha Young (Jeon Yeon Bin), která však vlivem událostí změní stranu, spojí se s Vincenzem. Musíte akceptovat to, že úplně vážný námět se nekoná, je to mix naprosté ujetosti, komedie a až pak revenge dramatu se vší vážností. Obyvatelé budovy jsou podivná sbírka charakterů (mniši, kuchař italské restaurace co neumí vařit, tanečník, atd.), avšak sjednotí se proti násilnému vystěhování a demolici. Taecyeon se pokouší o nový typ role, celkem mu to jde, Jeon Yeon Bin jako tržená právnička, která má mazanost lišky také zaujala, ostatní vás časem budou bavit. Vincenzo své soupeře vůbec nešetří a seriál je zcela výjimečný tím, že zlu se jde tvrdě po krku všemi prostředky a neomlouvá se to, protože taková je povaha mocenského boje. Hlavní hrdina ví, co dělá a nemá z toho trauma, nebo výčitky. Seriál má svoje geniální momenty jako mohutná exploze drog za Pucciniho Turandot (Nessun dorma), ikonická scéna s holuby, atd. Joong-Ki Song exceluje v akční roli, celkové pojetí choregrafie soubojů je na výbornou. Seriál je tak napínavý, že díl, dva mi nestačí, musel jsem si prostě dát kus dalšího, abych viděl co bude dál (1 díl má standartně kolem 80 minut). Romance je tady velmi platonická, prakticky nenápadná, příběh má pár klišé momentů, ale je velmi dobře vymyšlen a vystavěn (bez fillerů!), ten humor a pojetí si nakonec sedne s celkovým příběhem a postavami. Hlavní hrdina má nejen charisma, ale i jeho etika a myšlení je neobvyklé, zlo je silné a rozmáhající se, je třeba ho násilím zastavit... Vincenzo je celkově unikátní seriál, který jde za obvyklé korejské hranice, heslo hlavního hrdiny by také mohlo být Dagli amici mi guardi Iddio che dai nemici mi guardo io (Bůh ať mě ochrání před přáteli, před nepřáteli se ochráním sám) Nepochybuji, že fanynky vynášely po začátku prvního dílu v mdlobách ven, kurzy italštiny jsou nyní v Koreji beznadějně plné a italská pánská móda letí jako nikdy předtím. Vincenzo je dlouhý a náročný seriál na pozornost, ale odvděčí se vám mnoha zážitky, kvalitním OST v instrumentální části (Aalia a song Adrenaline je vynikající, tato zpěvačka dosahuje hlasových parametrů světové špičky, nevím proč nemá album a není slavná, už od debutu ve Fates and Furies 2018). Rovněž má série velkou kvalitu na reprízování, musíte být však trochu trpěliví a dát prvním dílům šanci. Rating sledovanosti 10,5-11,5%, jen občas jde vysoký rating s kvalitou ruku v ruce, další výjimka na světě. Zatím 4,5 hvězdy, po repríze možná 5.

Roy Chow je režisér, který mě baví a považuji ho za velký příslib pro HK film navzdory neradostným vyhlídkám Hong Kongu pod kuratelou Číny. Je to tvůrce, který má svůj určitý rukopis a snaží se jít s dobou. Klasika Tři království je tady brána podle vzoru japonské pc hry studia Koei která přidává do příběhu válečných pánů s nadlidskými schopnostmi ještě magické efekty a kombo bonusy, které hráči jistě dobře znají. Film měl už dávno vyjít, ale měl 4 roky finanční potíže kvůli postprodukci. Ti kteří dobře předlohu znají (ať román, nebo PC hru) však nutně nemusí být výsledkem potěšeni. Nezapírám, že vizuální stránka a efekty se občas daří, ale pořád to často vypadá ještě značně kostrbatě a dřeveně (viz souboje na koních, pohyb koní obecně). Nebo působí efekty moc uměle, nevytvářejí žádoucí scenérii a efekt hladce. Některé akční scény dobré a povedené s nápadem, většina over the top, ale ne v tom stylu, že by jste žasli, je to ok. Co se týče hereckého obsazení, paradoxně nejlepší výkon a výběr role měl Lam Suet jako uzurpátor Dong Zhou (má charisma a je chyba, že mu pořád dávají role komických tlouštíků). Hlavní trojice hrdinů Liu Bei, Zhang Fei, Guan Yu vybraná dobře, Tony Yang je asi první představitel Beie, který není naprosto idealistický a nepoužitelný dement. Luis Koo má charisma jako Lü Bu, Nazha jako jeho milenka, nemá moc prostoru něco předvést, takže se jedná spíše o cameo, než roli. Film má svoje nedostatky, působí uspěchaně (což se nelze divit při rozsahu látky a minutáži, stihne se akorát povstání žlutých turbanů a první boje proti uzurpátorovi trůnu Han). Nicméně máme zde také pozitiva, nejen ve vizuální stránkce, která se snaží přinést novou dimenzi a typ podívané, ale také v hereckém obsazení. Další plus je OST co složil Jusuke Hatano je vynikající směs dynamických symfonických skladeb podbarvených občas rockovými spodky. Nicméně umím si představit, až až to uvidím v pořádné kvalitě HD, nebo Blueray, ideálně v režisérské verzi, tak filmu dám tři hvězdy se stoprocentní jistotou. Nyní je to s podmínkou do reprízy.

Ačkoliv od 90.let Bollywood prakticky většinou ignoruje věci jako třídní, sociální problémy, nebo rovnocenné postavení mužů a žen tak tento snímek se zlehka dotýká i těchto oblastí. Parta tří přátel si slíbí, že ani po univerzitě se nerozejdou, vyrazí pařit na ostrov Goa, kam se mají každoročně vracet. Malíř Sid (Akshaye Khanna), kterému se líbí sousedka Tara, pragmatik Akash (Aamir Khan), který se drží svého kréda nezamilovat se, a beznadějný magnet na smůlu v lásce Sameer (Saif Ali Khan). Bylo zajímavé vidět takto slavnou sebranku pohromadě, čas je hrozný nepřítel, zatímco pánům jsem jejich věk 20+ věřil, nepoznal jsem, že v hlavní roli (Shalini) je Preity Zinta (vypadá dnes úplně jinak, tady vypadá jako čerstvá maturantka). Některé historky příjemné a vtipné, rytmus snímku nikdy není ospalý, nebo roztahaný. Nejpůsobivější a nejzábavnější je asi linka Akashe, včetně jeho večera v opeře (Troilus a Kressida od Waltona z roku 1954). Ale i další dvě linie mají co nabídnout, hořkosladá komedie a na indické poměry velmi zajímavý film navzdory roku vzniku a trendům, co tehdy ještě panovaly. Tři a půl hvězdy.

Režisér Kai Li není žádný nováček, na kontě má pár titulů, které však žádný větší úspěch nesklidily. Nyní dostal k dispozici áčkové obsazení a slušný rozpočet. Uvidíte melancholickou, někdy málomluvnou romanci z moderní Šanghaje. Baristka Weiyang (Elane Zhong) má tragickou minulost (kterou prožívá znovu přes svoje introspekce). Těžko na ni zapomíná, když žije v místě, kde si vybavuje samé nepříjemné věci. I když si Weiyang udržuje odstup od lidí na hodinách japonské literatury potká přátelsky naladěnou a upovídanou Xiao Qiao (Tan Songyun). Weiyang zjistí, že jejího snoubence Zhao Yan (Luo Jin) už zná a komplikovaný vztah se začne vyvíjet jinam, než by Weiyang chtěla. Film má velmi profesionální vizuální zpracování, často bych se nebál říct luxusní, nejen rozmáchlé záběry města, vděčné panorama, ale i drobné detaily, mizanscéna malých oblastí, bloků a domů. Barevné filtry, náhledy velké kamery, ale i ruční kamera, černobílé pasáže, někdy s jednou barvou. Nevím, zda to bylo mojí kopií, nebo záměrem tvůrce, ale zvuk je někdy až hyperrealistický, ruch města je přítomen často. Hudba jako podkres minimální, což zvyšuje sevřenou atmosféru, takřka komorní pojetí snímku. Hlavní hrdinka prožívá trauma a tragédii a snaží se z minulosti oklepat. Je to emočně velmi postupně a pomalu plynoucí film, který si ale dovedně buduje atmosféru, dramatické pnutí. I s minimem postav je film zajímavý, Elane Zhong je vynikající ve své roli ostražité, chladné dívky, oheň dodává Tan Songyun, Luo Jin má velmi upozaděnou roli, jeho mužský hrdina se projevuje dost uměřeně. Jde o zajímavý mix na téma ženského přátelství, romance. A prosím sledovat do konce, jinak závěr nemusíte správně pochopit. Je možné že po repríze v lepší technické kvalitě (ten zvuk mi přišel dost rušivý a mix celkově nevyvážený), se může stát, že půjdu na čtyři hvězdy.

Film, který není indickou pomádou, ačkoliv se tak tváří a je z prostředí střední školy. Kromě artových, podstatně starších snímků indická kinematografie nedělá často zmínky o sociálním ekonomickém, společenském systému, který je pro většinu nespravedlivý. Režisér Karan Johar, tam velmi umně kromě tohoto tématu ještě vložil problematiku sexuálních menšin, jejich postavení, vnímání společností. Tenhle film je prostě mnohem více, než jen soupeření pubošů před maturitou (které hrají dvacátníci). Varun Dwahan i Sidharth Malhotra vynikající v hlavní rolích, Ali Bhatt spíše do počtu a nic moc, mám na ni averzi, a ještě se to žádným filmem nezměnilo.

Sidharth Malhotra je herec kterého jsem kdysi moc nemusel, viděl jsem s ním filmy, které se mi nelíbily, a on tam taky zrovna nehrál nic extra. Jenže pak přišel Ittefaq, A Gentleman, a pochopil jsem, proč je populární, že to rozhodně není jen vzhled, ale i herectví co lidem imponuje. Ek Villain to potvrzuje, jeho třetí film a perfektní výkon, který tady odvedl. Má roli padoucha jménem Guru, který projde charakterovou proměnou, hraje to velmi přesvědčivě, emocionálně a celý film svým výkonem táhne nahoru. Jeho schopnosti bude potřebovat na ostrově Goa místní idealistka Aisha plnící si svoje přání, a samozřejmě oběma se dramaticky tímto setkáním změní život. Režisér Mohit Suri má rukopis, který si bere něco i ze západu i východu, nelineární styl vyprávění, občas nápaditá práce kamery, scénáristicky se nemohu zbavit pocit, že rád koukal na hk akčňáky 80.let. Akce je stylizovaná, a nemohu se zbavit pocitu, že je občas spíše jako filler pro hlavní romantickou linku a drama. Jenže film klame tak trochu tělem, má v sobě jak prvky revenge drama, romantického filmu, tak náboženské odkazy k povaze života viděného karmou (dále bůh Ganéša, odstraňovatel překážek, pomáhá lidem v nouzi, patron inteligence a učení). Jaké následky bude mít zločin a trest, jak zastavit koloběh pomsty (teprve pak vám bude závěr dávat smysl proč to tak je). Tohle není tak prosťounký film, jak se tváří, tedy romance s křehkou hrdinkou a drsňákem, kterou jste viděli už mockrát, je to zpracováno originálně. Ale podle hodnocení vidím, že většina lidí tyhle subtilní odkazy a narážky absolutně nezachytila! Pokud si myslíte, že tyto motivy ve filmu nejsou, pořád máte důvody proč to vidět. Perfektní hudební režie, OST filmu, práce kamery, je která je na úrovni top západních filmů, slušná akce, perfektní Sidharth Malhortra, zdatně sekundující Shraddha Kapoor, dobře obsazený záporák Ritesh Deshmukh. Film má schopnost přinést emoce, je dojímavý, ale určitě ne vyděračský, nebo laciný, v tomto aspektu je umírněný. Mohit Suri se mi zdá jako filmař, který posouvá indický film žánrově i techniky kupředu, Ek Villain je snímek hodný reprízy. Zajímavé, že ačkoliv je to mix různých filmových inspirací a světů (nikoliv typicky indický film), přesto se divácky dostal na 9.místo TOP10 z roku 2014, a indičtí diváci jsou většinou nevraživí na experimenty, Imtiaz Ali by mohl vyprávět...

Rockstar je vynikající dílo, kde režisér Imtiaz Ali rozehrál velké emoce a prokazuje svoji nápaditost. Je prostě originálním tvůrcem, co má obrovský hudební cit, smysl pro výpravu, detail, práci kamery, ale hlavně taky příběh, správný výběr herců. On prostě chce dělat věci po svém a jít proti proudu, a tak obsadil do hlavní ženské role naprostého nováčka (česko-pákistánská herečka Nargis Fakhri) do role Heer. Nejkrásnější dívka na škole, do které se zamiluje Janardhan Jakhar, zkráceně JJ, později Jordan (Ranbir Kapoor), který chce být rocková hvězda, nikoliv zkejsnout u rodinného byznysu, nebo být právníkem u okresního soudu. Vztah hlavní dvojice prochází mnoha peripetiemi, JJ musí za splnění svých snů zaplatit cenu a je na místě otázka, zda není příliš velká, za to že Heer chce, i když okolnosti tomu nepřejí. Ranbir Kapoor je nejlepší herec své generace, obrovsky procítěně podal postavu kluka, co chce dělat hudbu, ale průmysl ho ničí, jeho srdce hoří a on neví jak dál, dostal se do situace, ve které být nechtěl. Na rozdíl od Niktoria si nemyslím, že je hlavní hrdina sebelítostivý a nezodpovědný (nebo svině), prostě musel hrát se špatnými kartami. Jestli mu něco vyčítat, tak že se neprojevil dříve (v Kašmíru), aby změnil život sebe a Heer. To, že se příběh částečně odehrává v Praze je takový bonus navíc, film stojí na geniálním OST A. R. Rahmana, prvotřídním herectví Ranbira Kapoora, Nargis je na debut slušná herečka. Rockstar je příběh, který vás emocionálně zasáhne a má možná více, než jednu interpretaci závěru. (Původně viděno 2013)