Vavča

Tak Verbalova recenze jako vždy nelhala! I ti, kteří šachy nenáviděli, protože je v nich pravidelně starší sourozenec porážel (kromě jedné osudné partie, kdy po výhře si člověk řekne, proč to mám hrát, když už jsem vyhrál? Panzer General II je zábavnější tahovka), budou ze seriálu nadšeni. Amerika koncem 50.let přibližuje výhody psychotropní ústavní péče a krásnou dobu let 60.tých. Anya-Taylor-Joy musela absolvovat menší muka, aby se do role vizualizovala, maskérka si užila svoje, o psychickém rozpoložení charakteru, který neustále bojuje se závislostí a touhou excelovat škoda mluvit. Seriál je to značně napínavý a nedá Vám vydechnout, budete chtít vidět partii za partií. Uvidíte nejen geniální šachistku Beth, ale i řadu jiných svérazných charakterů, lesk a bídu amerického snu. Na seriálu je mi obrovsky sympatický duch šachového sportu, nepolitizace tématu, navzdory době seriálu. To byla od Netflixu mistrovská partie, hlavní hrdinku si dozajista oblíbíte.

Zajímavý horor, kdy se poznají dvě ženy s nelehkým osudem a zjistí, že si mohou vzájemně pomoct, více než by čekaly, navíc se ukáže, že mají hodně společného navzdory propasti času. Poněkud ospalý a lehce nezajímavý úvod začne být čím dál zajímavější, hlavní linka příběhu o měnící se kauzalitě z minulosti, do budoucnosti funguje, scénář překvapuje a napětí stoupá, včetně velice zajímavého závěru (jinými slovy koukejte do konce titulků). Tohle všechno je mi na filmu sympatické, zároveň jsou tady některá klišé, kdy se film snaží děsit a lekat až příliš okoukanými, starými postupy, zejména zvukem, ta atmosféra mi k námětu moc nesedí první část filmu, až později přejde film na žánr thrilleru a počíná si tady lépe. Hudební podkres baví (Seo Taiji je můj oblíbenec). Co mě baví je herecký výkon Jeon Jong-seo jako Young-sook, dívky z roku 1999. Naproti tomu Park Shin-hye ztrácí, vypadá to, že si nedokáže vybírat správné role a pořád chce stavět na své kráse, charismatu plaché laně, než herečce, co má bohatý rejstřík, mrzí mě, to ona umí mnohem lépe. Její výkon je standart, vybrala si špatnou roli Seo-yeon je neškodný diblík a průměr, pokud by chtěla růst jako herečka vybere si roli Young-sook, tam by mohla něco předvést. Pořád věřím, že z ní může něco být, ale čas se krátí, musí změnit agent, agenturu, nebo svoje rozhodování ve výběru rolí.

Španělský thriller, který v sobě umně kombinuje detektivní vyšetřování jedné autonehody a zároveň rozehrává thrillerové napětí, hru kočky s myší, kdy se bohatý podnikatel musí s pomocí nové právničky vymotat ze svého případu vraždy, který vypadá poměrně jasně. Propracovaný scénář bez logických lapsů, plný zvratů a překvapení, silné herecké výkony všech zúčastněných. Hutná atmosféra, co by se dala krájet, film nikdy nepoleví ve svém napětí a tempu. Číňané chystají remake, to jsem zvědav jak se na něm cenzura vyřádí...

V dobách, kdy Holandsko ohrožovaly velmoci, občanská válka, respektive neurvalá monarchistická chátra, která by se měla za svůj nezákonný postup a čistky vůči republikánům dodnes stydět, tak tento malý národ sobě našel sílu k boji, nikdy neuvažoval stylem, zachrání nás někdo jiný. Vedl ho geniální admirál de Ruyter, bez šlechtického původu, ale s mozkem, který většina jeho kolegů ve vedení postrádalo. Naprosto pompézní výprava, nádherná kamera, jakoby ožily dávné obrazy, vymazlený OST od Trevora Morrise, který je někdy vyloženě kulervoucí podbarvuje tento válečný velkofilm jako dokonale fungující švýcarské hodinky. Herecké obsazení perfektní (včetně účasti zahraniční hvězdy Charlieho Dance). Takto vypadá film sebevědomého národa hrdého na svoji historii, slyšíte mě vy provinční čeští zbabělí ohlodávači mrtvol 20. stol.! Musíme si brát příklady z historie, úspěšných středně velkých národů jako Holandsko, Finsko, Belgie. Předvádět něco jiného než Hus, husitství (vsadím boty podle ahistorické výpravy, že Jáklův film Žižka bude těžký průšvih), Karel IV., a když už tak parazitujete na 20. stol., kde je Hašek, legie, atd. Nebo kde máme výrazné osobnosti jako Josef Hlávka, naši symfoničtí skladatelé od dob baroka, kde je malíř Hollar a jiné osobnosti, témata.

Vymazlený audiovizuál, který dokonale evokuje atmosféru a vzhled Holandska 17. stol., tvůrci znají svojí látku dokonale a všechny scény, sety jsou perfektně natočeny, někdy vyloženě kopírují malířské postupy oné doby. Vermeer byl "pomalý" malíř který pracoval jako jeden z mála pomocí camery obscury, proto se na každý obraz neskutečně nadřel. Hledal dokonalost v barvách, rozkladu světla, detailech, jeho portréty, malá témata se staly klasikou až mnohem později po jeho smrti, přesto patřil k dobové špičce. Film má špičkové obsazení, ale hodně ospalý scénář, velmi pomalé rozvíjení děje, někdy je ta malířska lyrika až příliš uspávající a charaktery jakoby pouze dekorací. Nicméně jako historická freska významného malíře, atmosféra, technický um, za to nemohu dát méně, než tři.

Borgiové jsou seriál, který má všechno, co má úspěšný titul mít, velkolepou výpravu, kostýmy, především však perfektně vybrané herecké obsazení a vysoce zajímavý příběh z historické látky pozdně renesanční Itálie, kde se tvrdě bojovalo o moc a Borgiové nebyli o nic horší ve své touze o moc, než ostatní. Seriál je tak dobře scénaristicky zpracován a má tak vysokou úroveň herectví, že má obrovskou působivost i při repríze. Všichni mě i po letech stále baví, Holliday Grainger jako Lucrezia, Francois Arnaud jako Cesare, David Oakes jako Juan, navíc i vedlejší role jsou dobře obsazeny (hvězdná camea jako Emmanuelle Chriqui nebo David Bamber). Všemu vévodí charismatický Jeremy Irons jako papež Alexandr/Rodrigo Borgia. Seriál vypadá jako oživlé renesanční obrazy, práce kamery, mizanscéna, interiéry, vše je úchvatné, propracováno do geniálních detailů. Charaktery nejsou ploché, ani černobílé a vyvíjejí se. Seriál je krásnou ukázkou reál politiky a toho oč v historii běží, mocenský boj ve všech podobách, náboženství, ani rodina nemůže touhu po moci zastavit. Nelze ani opomenout působivý opening, a především geniálně napsaný OST Trevora Morrise. V této dekádě je to nejpovedenější historický seriál, který jsem viděl.

Zheng Xiao En (Vivian Sung) pracuje ve vydavatelství mast... fantazií, eh pardon, chtěl jsem říct literatury pro ženy, zejména ji bere žánr nesnesitelných ředitelů... Aby svůj šedivý a smutný korporátní život trochu vylepšila, sleduje jednoho skutečného "geparda" (ředitel He Tian Xing, hraje Marcus Chang) pomocí dronu, a začnou se dít zajímavé věci. Skončí v romantické novele, kde se hlavní hrdina Situ Aoran nebezpečně podobá jejímu objektu zájmu z reálného světa. Xiao En vyzbrojená znalostí tropů romantického žánru zjistí, že je zde pouze jako zlý minoritní charakter a ne hlavní hrdinka (bílý lotos, Chuchu, tak naivní, nevinná, a hlavně, no neschopně blbá, ovšem Tsai Jui Hsueh, která ji hraje vypadá tak božsky, že si na to určitě žádný chlap nevzpomene). Xiao En zahájí nemilosrdný protiúder a můžete se skvěle bavit, nad jejími plány jak převzít hlavní roli. Tohle je velmi uvědomělá hra se žánrem romantických melodramat, narážky a parodie slavných korejských titulů, asijské popkultury obecně. Slovní humor často vyvěrá i z čínských přepisů jmen a idiomů, dalším zdrojem komiky je situační humor, a hlavně perfektně napsané dialogy mezi hlavní dvojkou. Marcus Chang je osvědčený herec, který umí, Vivian Sung není žádná supr kráska, ale umí hrát a je velmi vřelá, získá si vás na svoji stranu, je to skutečná osobnost. Tohle je seriál, kde jsem se regulérně chlámal, dokonce několikrát, samozřejmě časem to tempo nápadů spadne, a závěrečné díly po návratu do skutečného světa jsou už jen průměr, ale to co se herecky a scénaristicky děje v prvních 3/4 seriálu je památné a některé scény a hlášky ikonické. Ani ta romance tady není trapná a od věci, má to svoji sílu v některých momentech. Takže žánr to tady slízne, divím se, že z gepardů ještě něco zbylo:) Ale fakt skvělý zábavá, kterou si nenechte zkazit ani necitlivým střihem, kdy tak 2-3x za seriál je jakoby pauza, a děj se vrátí o minutu, dvě zpět, tohle je škoda. Minutáž dílů je hodina 10 minut, odečteme blbé pauzy, opening, ending a jsme na hodině jestli dobře počítám. Skutečně série, kterou by jste měli vidět, jdu shlédnout komplet filmografii Vivian Sung. Cameo Puff Kuo je už pouze taková třešnička na dortu. Tohle je kvalitní seriál, co má nárok i na reprízy, 4,5 hvězdy. (Edit 12.12. 2020, i při repríze má seriál pořád svoji kvalitu a sílu).

Na režijní debut slušné, směs krimi, thrilleru a hodně drsného vykreslení podsvětí. Jednotlivé postavy, které soupeří o tašku plnou peněz, mají osudy, které se časem protínají. Je to hodně epizodické, zároveň to ovšem nemá dost vtipnosti a originality, jako třeba poslední film Guye Ritchieho. Herci špičkoví, ale ten scénář je na ně někdy až příliš triviální. Lucky Strike holt vždy nezaručí úspěch...

Jakkoliv jsem nakloněn válečným spektálům a nemohu popřít, že tento je skutečně technicky vymazlený, tak ten patos a realismus out of window (použijme nový Grekův koncept vědeckosti, realismu osa Aristotelés-Boll, případně aristotelsko-bollská stupnice) někdy zbytečně maří dosavadní úsilí flimařů. Mluvím o té naprosto nemožné scéně vztyčování vlajky, která stojí desítky mrtvých a raněných. Hudba je někdy působivá a povedená, jindy nemám dobrý pocit z hudební režie (nevhodné motivy pro danou chvíli). Ano je tam heroismus, patos, to vše chápu pro událost obrany šanghajského skladiště roku 1937, kdy oddíl o velikosti brigády odolával celé japonské divizi. Trochu mě však mrzí, že ve všem tom válečném pekle a propagaci semknutí národa, vlasteneckých hodnot se nekonaly žádné postavy a trochu lidský příběh, jsou to jakoby jen omylem útržky a fragmenty. Velkohubá prohlášení z loňska (než film dostala do spárů cenzura), jak to bude epické, a pecka ve stylu Dunkirk jsou mimo. Čína je ještě na sto honů od takového typu filmů, ne vzhledem, ale obsahem. Uvidíme, co letošní filmy na téma 70.výročí korejské války, a Yimou Zhang na to téma chystá svůj film o čínském odstřelovač pro příští rok, bojím, bojím.

Bankéř Hanzawa Naoki se vrací i se svým sympatickým motem: „kdo mě oj…, tak ho oj… dvojnásob!“ Minule řešil osobní pomstu, nyní se sázky zvyšují, půjde o velké obchody a vedoucí místa v radě ředitelů banky. Velmi dramatická a emočně vypjatá série, což nemusí každému sednout, ale herecky je tenhle seriál v jiných výšinách, než ostatní, tohle si prostě budou pouštět budoucí japonští herci. O napínavé situace a dramatické střety tady není nouze. Kagawa a Sakai předvádí herecký koncert! Velmi propracovaný scénář ukrývající twist within twist, několik zápletek dovedně poskládaných do jedné obří konfrontace. Není to polopatický seriál radím sledovat v klidu, díl po dílu a nespěchat, i když je to napínavé. OST i ostatní díla, co složil Takajuki Hattori se dostávají na můj seznam!