PetrPan

Povedené akční monster béčko s báječnými, leč digitálními,  potvůrkami či vzhledem k finále možná i jen jednou potvorou, rozhodně však ne chobotnicí. Bodycount je tu pak až neuvěřitelný, byť většina se odehraje mimo záběr, tak pohledu na výsledek pekelného řádění bestie/í nejsme ušetřeni, a to ani v případě útoků v pozornosti kamery. A pozor zde digitální efekty příjemně ustupují těm mechanickým s roztékajícím se latexem. Adrenalinová, přímočará a vlhce čvachtající kousavá a kluzká řežba. Čtyři chapadélka s Adélou na hrotu.

Z příběhů s majorem Kalašem zatím znám, a rád si opět zopakuju, Vrah skrývá tvář a Na kolejích čeká vrah. Jak by řekl jeden náš bývalý předseda vlády(dej mu pámbů věčnou slávu), jedná se o křišťálově čistou detektivku. Žádné postranní (zbytečné) motivy, žádná složitá rodinná pouta pánů detektivů či cokoliv podobného a přesto to funguje na jedničku a nemáte pocit, že koukáte na dokumentární, tedy chladně odtažitý, záznam detektivního vyšetřování.  Lidský rozměr dodávají herecké výkony, a to nejen pánů Hrušínského a Brzobohatého, ale zejména všichni ti vyšetřovaní podezřelí, u nichž máte pocit, že je určitě znáte ze sousedství, Tomu se říká civilní herectví a přesně takové patří do realistického detektivního příběhu, jakým tenhle první Kalašův případ bez pochyb  je. Napětí by se pak v mnoha scénách dalo krájet a o zvraty inteligentního detektivního příběhu taky není nouze. Špionážní příchuť pak neměla pražádné znaky propagandistických prorežimních hloupostí, tohle se mohlo odehrát i na opačné straně ostnatého drátu.  Závěrečné odhalení u soudu  rovněž slušně šlehne. Čtyři hvězdy, ale jen proto, že si nechávám malou rezervu pro další části.

Gagman Villaggio a jeho komedie na podobné či vysloveně stejné brdo. Jednou za čas ale dokáže pobavit. Vyhrál jsem v loterii je jen dalším sledem jednotlivých skečů, nic víc, nic míň. Většinou jsou scénky  jen úsměvné, ale taneční finále v divadle, různé formy likvidace sousedské rodiny a zejména devastace soukromé sbírky sběratele historických artefaktů stojí minimálně za fajnové tři hvězdy.

Čtvrtým dílem se z Dětské hry stává  definitivně černá komedie a z Chuckyho  de facto antihrdina, vraždí převážně hajzlíky  a nevinní umírají buď mimo záběr nebo při kruté nehodě.  Jeho sekundantka je sexy jako člověk i trochu úchylně i jako panenka, čehož  je beze zbytku a s potutelným úsměvem využito i při nezapomenutelné sexuální panenkové scéně -  "Vzal sis gumu? Jsem celej z gumy, jestli sis nevšimla!" - Vraždy jsou pak opět vtipně nápadité a odkazy na ikony žánru příjemné, začátek na policejní stanici až orgasticky. Čtyři bez váhání.

Zpočátku typicky britská a povedená komedie, po objevení se zombíků ještě přidá na síle. U házení desek jsem se nahlas smál, ale  pak překvapivě přibývají vady na kráse. Humoru ubývá, patetické scény nejsou překvapivě (tak jako v lepším Zombielandu) přerušeny či shozeny a ani nákrok k hororu se nedaří. Pegg a hlavně Frost dokonalí, zdatně sekunduje ještě Lucy Davis, zbytek nemastný, neslaný a třeba postavu Dylana Morana bych úplně vyškrtnul. I když jeho konec v tomto světle potěšil. Neviděl-li bych americký a lepší Zombieland, asi bych tu nechal slabší čtyři hvězdičky, ale já ho už konečně viděl.

Nejotravnější a nejzbytečnější Carlyle, co jsem zatím viděl, pohledná Kelly Hu a kýbl sraček, který nezachrání ani totálně rozmrdanej Marsellus Wallace. Podobná jednoduchá schémata mám přitom v oblibě a těšil jsem se na akční jízdu ve stylu Zabij nebo budeš zabit či  Zastav a nepřežiješ a po slibném začátku jsem dostal lacině patetickou srágoru o vině a vykoupení. Stupidní scénář, kde třeba jen jednoho nesmiřitelného superzabijáka napadne vyndat si sledující čip (a že to nejde nijak složitě) nebo kde se devět vzájemně se sledujících vrahounů nějakým záhadným způsobem navzájem překvapí v jednom baru, bych byl  možná ochoten skousnout, stejně jako samoúčelně zastřeleného psa  v jakože děsně cool šokující  nekorektní scéně, ale už ne ten  moralizující odlehčující  a ve své podstatě jen hloupý happyend.  Tím nemyslím výbuch páně Rhamese, za ten a těch pár soubojů totiž nepošlu tenhle nepovedený Turnaj do žumpy.

V žánrech pohříchu  chybí akční, 28 týdnů poté se totiž vydal cestou právě akčního hororu a daří se mu to náramně dobře.  Předchozí část možná působila syrověji a měla depresivnější postapo atmosféru, přesto se mi dvojka líbila o něco víc. Syrovost vynahrazuje brutalita, vrtulník jako sekačka vyrážel dech a depresi zase krutost, konečné řešení, kdy přeživší nebyli důležití a palba do všech bez rozdílů byla hodně mrazivá.  Stejný hudební podkres jako v jedničce dával těmto scénám paradoxně ještě větší apokalyptickou bezvýchodnost.  Korunu skvělému dojmu pak nasadil osudový konec s nedozírnými následky, trojky jsme se však nikdy nedočkali. Pětkami v poslední době moc nešetřím, ale konečně se taky dívám na filmy, co si je zaslouží. čili opět, jak tak koukám na hodnocení svých oblíbenců, trochu protiproudé absolutorium.

Hned dlouhá úvodní scéna se šéfem hračkářského koncernu napoví, kudy se Chuckyho příběh bude tentokrát ubírat. Úkrok k černé komedii je ještě výraznější než minule. Nicméně tam, kde mizí hororová atmosféra přibývá na nápaditosti ve vymýšlení, jak by panenka mohla vraždit dospělé lidi. Na řadu tak přijdou břitvy, nože, pasti či výměna slepých nábojů za ostré, ale třeba i takový infarkt. Chucky je opět nenapodobitelně roztomilý kamarád.  Herci sice příšerní, scénář bych možná sepsal taky, ale jinak naprosto nezávadné a povedené hororové béčko, tak jak má být. Kdyby taková byla všechna.  Třetí pokračování, tedy za tři.

Jednoduše poctivý, přímočarý a překvapivě i docela brutální napínák, kde jsou legrační připomínky mnoha hodnotitelů stran strašlivých nelogičností bez jediného příkladu. Za mě hlavní hrdinka zejména ZAVOLALA policajty hned, jakmile to bylo nutné a možné a spousta věcí se dá schovat za vyřčenou premisu, že americká policie má opravdu VELKÝ podstav.  Což je natvrdlému divákovi připomenuto minimálně ještě  jednou, když policie nemůže přijet oznamovatelce na pomoc, poněvadž je vytížena hromadnou nehodou, jenž se právě odehrála.  Bezejmenný vrah  je pak mnohem lepší než zdlouhavé vysvětlování jeho osobních motivů. Ve vyprávění (sdělení) o zvyšujícím se násilí ve společnosti je taková persona zkrátka působivější než citlivý psychologický profil nešťastného muže.  Bezskrupulóznost a absence zábran Croweova magora pak působí  autentičtěji a za sebe si říkám, že byste si zřejmě měli od teď dávat pozor, na koho troubíte, taky bych mohl být za volantem já... Srovnání s Volným pádem pak zcela na místě, povedená variace na totéž, jen zde holt více symbolická. Proč vlastně ne za plný počet?

Oddechová letní komedie, která ale spíš sází na akci než na humor samotný.  Několik gagů výborných, ale ve zbytku spíš jen příjemná podívaná. Nejlepší je paradoxně začátek, kde Fufu předvádí svou klasiku a pak bitka v baru. Spousta scének mi pak přišla bez pointy. Třeba se stopařkami a obrovským mastifem, několik výstupů s cholerickým Italem či delikatesy u anglické tabule.  Dabing pochopitelně excelentní a  rozhodně zpříjemňující průměrnou podívanou.