Torpid

Příběh cílený především na dospívající, což už nejsem. Dalo by se ledacos vytknout. Třeba to, že v polovině ztrácí tempo a objevují se dialogy tak trochu o ničem nebo že se v závěru tlačí na emoce. Film vypráví o lásce, přátelství a umírání a mě se při jeho sledování neobjevila obvyklá cynická obrana, ani mi nebyla protivná ta manipulace k dojetí na konci. Nechal jsem se a byl to jeden z největších filmových zážitků roku 2015.

Pro mne šlo zejména o pomalu budované komorní psychologické drama s postupně narůstající stísněnou atmosférou, která skvěle a originálně vygraduje v závěru. Tak trochu na téma, že na každou svini se někde vaří voda, a že hovado bez empatie zůstane hovadem, pokud si neprožije nějakou tu osobní tragédii. Pro tohle konečné vyznění zvedám ze 3* na 4*. Mysteriózno, uvedené v anotaci , jsem však nenašel.

Natočit temnotu dneska frčí a spousta lidí se o to marně snaží. Ani sprostě okopírovat, to co jinde fungovalo, málokdo svede. O to větší cenu má tenhle technicky dokonalý a místy originální Villeneuve. Mainstream s přidanou hodnotou. Hudba, kamera , režie, Blunt, Toro, Brolin - lahůdky jako jednotlivosti i jako celek. U mě zcela jistě v Top 10 roku 2015.

Děsivější příklad na téma lidské existence asi nelze ani vymyslet. Znetvoření dětské duše v té nejextrémější formě, mistrovsky a svým způsobem i uměřeně podané. Několik silných scén, možná nadbytečný voice over, snaha nebýt příliš doslovný a netlačit za každou cenu emoce, dokonale zvládnuté řemeslo, to vše dává Fukunagovi právo svůj film přiřadit ke klasikám tohoto žánru, jako jsou Jdi a dívej se nebo Město bohů. Těm, co se chce přemýšlet o světě mimo bezpečí osobní bubliny každodennosti, určitě film doporučuju.

Filmová lahůdka, která mi formou a kvalitou připomněla Fincherův Zodiac. Záměrně roztříštěné životopisné vyprávění bez uměle vykonstruované dramatické linie bude někoho, kdo je zvyklý na zaběhlé šablony, nudit. Já naopak cítím nadšení. Vše spojuje Deppem skvěle zahraná postava inteligentního psychopatického mafiána. Ten jeho silně namaskovaný obličej se mi vybavuje i několik dní po projekci a stále mě z něj mrazí. Největší hrůza z něj šla ve chvílích uhlazeného vystupování a scénu "zdravotního" vyšetření Connollyho manželky asi nezapomenu. Jeden z mála filmů, na které se zcela jistě podívám ještě několikrát.

Zážitek přinese pouze ve 3D /Imax/ nasnímaná bouře a přelez propasti. Tři hvězdní herci nedostanou vůbec prostor a obsahově je to pokrytecký a morbidní záznam jednoho výletu, jedné cestovky specializované na extrémy. Tenhle byznys na Everestu, kdy se klientům staví žebříky, natahují lana a vynášejí kyslíkové bomby až na vrchol, podle mého nemá s horolezectvím nic společného. Film sympaticky zmiňuje cenu 65 000 dolarů na hlavu, to za 40 dní s deseti klientama dělá celkem dost. Hlavně je tam nahoru vytáhnout, protože dva roky po sobě nemít nikoho na vršku - to by firmu ohrozilo. Film se neubránil otravným telefonickým rozhovorům mezi omrzlíky a jejich manželkami a vrcholem je postava obyčejného pošťáka, který dostal slevu a který tam leze hlavně proto, aby dětem v USA ukázal, že i malej člověk si může plnit velký sny. Pokud prostě na to nepůjdete do kina, výše zmiňované sračky překryjí technickou kvalitu.

Sledovací policejní profi team nahání bandu lupičů a jejich krutopřísného bosse. Film má spád, akce v podobě sledovaček je natočena opravdu kvalitně. Originální krimithriller mě v první polovině spíš zaujal v rovině etnografického dokumentu, ve kterém korejci vytvářejí jakési hmyzí mikrospolečenské kmeny /jestli na straně zla anebo dobra je nepodstatné/. V těchto společensvích pak dominuje zásada bezmezné primitivně - agresivní šikany nadřízených a nekonečně pokorné akceptace sraní si na hlavu u podřízených. Plošně pak bez rozdílu společenského postavení se všichni snaží být "cool" po asijsku, což se nedá popsat, ale musí vidět. Tenhle polovojensky šikmooce organizovaný včelí roj určitě na zadku sedět nezůstane. V druhé polovině, za neutuchajícího tempa, se přeci jenom na sebe postavy začnou usmívat, fandit si anebo se trápit, když někdo z týmu zemře, zelení mužíčkové se mění v lidské bytosti, které alespoň trochu chápu. Za tu rasistickou výše uvedenou poznámku se stávám květinovým prasetem. Ale to je v pořádku, protože všechno je podřízené změně.

Komentář po prvním a asi posledním díle. Jestli Martina Bezoušku baví psát scénáře, měl by si najít nějakou venkovskou ochotnickou divadelní společnost a už nikdy více nedráždit platiče koncesionářských poplatků. Jan Hřebejk v tomto roce napodruhé a snad definitivně přesvědčil o své nezpůsobilosti točit krimiseriály. Pravděpodobně je sám ze sebe psychicky na dně a v prdeli, protože celý ten mdlý tok recitačního kroužku vyšetřovatelů proložil jakýmisi zašifrovanými vzkazy mimozemské civilizaci nebo nějaké tajné sektě stoupenců bizardního umění. Těch vzkazů je tam možná víc, ale zachytil jsem pouze tři. První minuta - holej zadek, kapucář a vražda; v půli dílu - holej zadek, kachlíčky, kapucář, můj smích a vražda; poslední tři minuty - pošuk, natažená ruka, injekční stříkačka, vyražení stříkačky, tlustá prdel na lodičkách honí pošuka, můj smích, dívka s psíkem u mrtvoly /pro UFO asi nejpodstatnější informace/ , tlustá prdel hopká po střeše a pošuk padá , hraje starej Mišík a básník promlouvá, a to je asi umění. 1. díl - 20%. Po druhé epizodě si připadám jako pitomec, který hodnotí seriál předčasně. Drudá epizoda je totiž výrazně kvalitnější té předešlé. Civilně, při zemi odvyprávěný detektivní příběh bez křečí pilotu. Nechápu proč nevyměnili pořadí dílů, pilot by u epizodického seriálu měl být přece ten nejlepší. Pro mne poučení, nehodnotit předčasně. 2.díl - 60%, 3.díl - 50%, 4.díl - 40%

Jedna z nejkvalitnějších pohádek, které v čechách za posledních 15 let vznikly. Až zpětně si uvědomuju, že tu dominanci v hlavních pěti postavách mohla navrhnout asi jenom sufražetka. Dvě silné ženy jdoucí pevně za svým cílem, jedna moudrá čarodějnice a tedy ve své moudrosti také silná žena a na druhé straně pomatený homosexuál a koktající, škemrající "hodný" moula, který se až na konci trochu srovná, ale to už je pozdě. Zkrátka ženy tomu šéfují na platně i při natáčení. Tohle vše mě napadlo až po shlédnutí, protože film má toho dost, aby zaujal sám o sobě. Velmi pečlivá a na poměry štědrá výprava, kvalitní herci, vhodná a dobrá hudba, kamera a střih střídající vyprávění příběhu s přelety nad krajinou a pohledy shora. Celkem dlouhé pasáže, kdy se vypráví pouze vizuálem s místy až fyzickým herectvím /Issová ty kopřivy skutečně rve a celkově o ní můžu říct, že je skvělá, když nemluví a dobrá, když mluví/. Nellis se povedlo napsat civilně působící dialogy a celkově jde o technicky zvládnuté řemeslo se spoustou tvůrčí originality. Hodnotím jen za 3*, protože celé to vyprávění ve mě moc emocí nezpůsobilo, příběh mě nevtáhl, tak jak bych si přál a srdce zůstalo v klidu, což by se u pohádky nemělo stát.

Blockbuster tak kvalitní, že má člověk tendence o něm vážně přemýšlet a to by byla velká chyba, kterou udělám. Je to skvěle nasnímaná a režírovaná velkorozpočtová zábava s kvalitními herci, která i když se většinou věnuje jednomu trosečníkovi, vůbec nenudí. Scott se zručně vyhnul prvoplánovému nacionalismu a otravnému rodinnému sentimentu. Kosmonauti si tady se svými blízkými na Zemi moc nepovídají a to je jenom dobře. Film skutečně odsejpá a baví až do poslední minuty. Patriotismus tady ale je. Ne tak stupidní jako u Emmericha, ale o to víc manipulativní. Když už človek nemá schopnosti kopat za ten V.I.P. klub s logem NASA, tak má alespoň možnost v miliónovém davu držet palce a fandit na náměstí anebo v kině. Jde přece o záchranu lidského života. To dodá pocit bezpečí, síly a radostné euforie každému, kdo si nechá propláchnout mozek. Tyhle davové iluze byly a budou vždycky potřebné. Když jsem dnes potkal bezdomovce u popelnic, uvědomil jsem si, že by je musel vybírat na Marsu, aby se o něj někdo začal zajímat.