Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (3 495)

plakát

Mulholland Drive (2001) 

Nikdo neumí natočit divný film tak, jak David Lynch. Co si budeme namlouvat - kdo to pochopil, tak kecá. Ale mě se na tom právě líbí to, že každý to mohl pochopit trochu jinak. Samozřejmě je potřeba dávat bedlivý pozor celou dobu (a ideálně si před tím přečíst těch 10 Lynchových nápověd k filmu). Ale to, že hned po filmu na něj nezapomenu, mi dává zážitek i na později, dokonce i na několik let, protože můžete s ostatními probírat u piva, co mělo znamenat to či ono. A pak se na to můžete podívat znovu, abyste zjistili (a nebo ne), že jste si něco mysleli dobře a nebo špatně a nebo ne. Ono to většinu filmu docela jde, ale poslední půlhodina ten děj (a vás) totálně převrátí naruby. Ale natočit nesmysl dokáže každej - tohle ale je něco úplně jiného. Nejen, že to má takhle složitou nepochopitelnou zápletku, ale jsou tu další klady, které z Mulholland Drive dělají něco víc. Je to už tradičně Badalamentiho hudba, výborná atmosféra a i přes množství postav v nich má člověk přehled. Teda. Jako. Chápete. Než přijde ta poslední půlhodina. Tenhle film nelze doporučit každému, ale kdo má rád filmy (tím myslím ne mainstream-žeroucí ovce), určitě odejde se zážitkem, kterej je jen tak nepustí. Bomba.

plakát

Monty Python's Fliegender Zirkus (1971) (TV film) 

Stejně jako jakýkoliv díl Létajícího Cirkusu, i zde narazíme jak na zdařilé, tak na ty méně zdařilé skeče. Zatímco německá Karkulka je z celého Fliegender to nejlepší, zdlouhavá pohádka z druhého dílu se vůbec nepovedla. Jsou tu kultovní scénky (fotbal filozofů, maraton inkontinentních, chov porodníků a krátkorohých gynekologů, "tradiční" bavorská restaurace), i ty méně zábavné (Dürer, zápas sám se sebou, koupě naslouchátka/čoček a všechny Gilliamovy animace) a také pár průměrných. Ta němčina, která obecně není vtipný jazyk (a Němci nemají smysl pro humor, jak víme), je v podání Pythonů jedinečná. Ale myslím, že Fliegender se pohybuje lehce pod úrovní kvality Flying... ale za skouknutí to určitě stojí.

plakát

Hoří, má panenko (1967) 

"Jen klid, matko, všecko je solidní." Nejvíce si na takových filmech cením těch nehereckých výkonů. Působí neuměle a jako lidé, které reálně můžeme potkat a slova jim jdou z úst naprosto přirozeně a stejně tak se chovají. Forman formu filmu zformoval do nejlepší formy - obyčejný vesnický ples chytá tak neuvěřitelně uvěřitelný tón, že se tomu nic nevyrovná. Když to zkombinujeme s dokonalou vtipností jednotlivých scén, dostaneme jednu z nejlepších komedií českého filmu. Nevím, jestli Forman měl tak skvěle vymyšlené postavy a scénář, ale to je jedno - hlavní je, co z toho vzniklo. Stejně ale musím vyzdvihnout, že na svědomí to mají hlavně ti skvěle vybraní herci (všichni do jednoho!) s nezapomenutelnými ksichty a hláškami.

plakát

Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005) 

Ty Krajčovy zuby a Budařova parochňa aka řídké vlasy docela bijí do očí, ale k těm jejich charakterům to docela sedí. Budař je opravdu hovado a taky to k němu skvěle sedí (a docela chápu, že hodně lidí ho nemusí - humor v jeho podání někdy ani nevypadá jak humor). "Jděte... do hajzlu." Ono celkově se tady sešla solidní sebranka herců a hned mi doklaplo, že Nuda v Brně k tomu má hodně blízko - a pak už jsem věděl, odkud vítr vane. "Já se omlouváme." "Tak proč si to kupujete?" "Ale my to nekupujeme, my na to nemáme." Takže místama fakt dosti vtipné a bavilo mě to... akorát ke konci to jaksi zvážnělo a já nevěděl, jestli to mám brát černohumorně nebo opravdu vážně. Kokoti dva! PS: při závěrečných titulcích jsem se také pobavil, když se v seznamu rolí objevily i "Stará prostitutka" a "Středně stará prostitutka". Jsem ochotnej to kdykoliv zkouknout znovu...

plakát

„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970) 

Konečně jsem to viděl celé. Film má svá pozitiva, ale i negativa. Velmi rušivý element je třeba Marie Rosůlková, kterou bych nejrači sám zabil. To už by těch vražd ale bylo pět - i když ve skutečnosti jich bylo ještě víc a hláška "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" ve filmu vůbec nezazní - je tam jen "Tyhle vraždy stačí, drahoušku". Lubomír Lipský je taky  podle mě špatnej herec a jeho humor (resp. humor v jeho podání) mi nepřijde a nikdy nepřišel humorný. Přesto je tato role tou, kterou u něj chválím. Samozřejmě hlavní devizou filmu jsou dobré hlášky a zamotaný veselý bláznivý děj plný mrtvol. K těm hláškám mám ale výhradu, že sice hláška dobrá, ale zahláškovaná často docela suše, mohlo být líp. Ale je mi jasné, že to je taky kvůli mé alergii na některé herce. Ale třeba takovej Josef Kemr, chch, ten neměl chybu. "Dej fem ten fek. Ten fek fem zek." Originální zpestření filmu přinesly kresby a stylizace do Saudkových komiksů, ze kterých je cítit erotický nádech, všude samá sexbomba - i ta, co dělala reklamu na pěnu Ozamex a pod paží měla huňáče. Celkově se divím, že komunisti vůbec něco takového dovolili, a to včetně toho, jak moc amerikanizované to bylo. Komiksy a sexbomby - úplné Sin City. "Ten člověk nevraždí sám, je jich víc. Asi 17." K tomu všemu je složená fakt parádní hudba, to se v českém filmu taky moc nevidívalo. "Budete-li mít chuť vraždit, přijďte. Tady se vždy někdo najde." A samozřejmě nesmím zapomenout na: "My jsme všichni Gogo."

plakát

Vaterland - Lovecký deník (2004) 

... aneb jak udělat celovečerní film po poslechu písně Jožin z bažin. Vůbec netuším, v jaké době by se to mělo odehrávat - veteránská auta a lovecké vybavení, ale přesto i moderní věci. A to není jediná záhada - co nebo kdo jsou to kostrouni, co nebo kdo jsou zač ti vesničani mluvící záhadným jazykem a co nebo kdo se tam bude dít dál? Srší z toho na mě mystično a budí ve mě zvědavost a hlavně proč je tam pořád všude tolik much? Obzvlášť postava Karla Rodena je nezapomenutelná (pleška a vous, potažmo kňour plus ten oděv), stejně jako jeho bratři Zach, Fridrich, Daniel, ale i takový František Řehák byl boží (a to ani nemusel Říhat). Nevím, chvílema jsem se u toho cítil jak u Twin Peaks, chvílema jak u Jedna ruka netleská, pak zase Hory mají oči nebo Na vlastní nebezpečí. No, nevím, kde jsem k tomu přišel. Každopádně jsem doufal, že tam ty kostrouny nakonec neukážou, aby si to uchovalo tu fantaskní atmošku. Ukázali, ale né moc, takže docela dobry. Možná to chtělo trochu víc propracovanější, ale já jsem nakonec spokojenej. Je to taková česká ujetost, která si ale asi moc příznivců nikdy nenajde. Tak alespoň mě, částečně.

plakát

Stopař (2007) 

Kdo viděl originál, musí vědět, že tento remake je docela zbytečnej. Sice dobře vyplní mezeru s ženskou postavou (v původním filmu to byla náhodná servírka), ale nejpodstatnější scény, nebo alespoň jejich základ, zůstaly vlastně stejné. Rutger Hauer nebo Sean Bean? Těžká volba, beru oba. Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale prostě jsem viděl už viděné. Navíc logika s tím, že John Ryder vždy ví, kde a jak a co a kudy a vždy mu všechno vyjde a vždy je o krok dopředu a vždy je tam, kde být má, je i v tomto remaku stejně nesmyslná. Během filmu jsem vytáhl asi jen 2 šušně, což není tak špatné, chch. PS: jo a toho digitálního králíčka hned na začátku, si mohli ušetřit. Né kvůli tomu roadkillu, ale proto, že bylo hned poznat, že je digitální...

plakát

Šňup (2002) 

Tak tohle se moc nepovedlo. Děj je plochý jak raketová střela s plochou dráhou letu poslaná faxem a vůbec ničím to nezaujme. Hlavně tam nejsou žádné postavy, se kterýma by se dalo sympatizovat. Samej vyšlehanej mozek nebo mrduchtivá závislačka, permanentně do sebe ládující syntetické drogy. Nejvíc na nervy mi šlo to neustálé, pořád se opakující "šňup", záběr na oko, zornice se zúžuje, rychlé střihy, sluchové halucinace (chápej jako opakující se věty/slova), probliky, prostřihy, barevné a jiné vizuální filtry, schíza. Ale hlavně to nikam nevede. Řeší se tam nesmyslné emotivní výlevy ubohejch fetek a jeden policejní zátah dvou pochybnejch poldů. Nůdá. Škoda, že Schwartzman, Leguizamo, Rourke a Stormare se nechali do něčeho takovýho uvrtat. Soundtrack se taky moc nepovedl, protože ho má na svědomí Billy Corgan ze Smashing Pumpkins, kterej mě nikdy moc nebral, a tady to vše jede na úplně stejné vlně).

plakát

Monty Python's Flying Circus: Live at Aspen (1998) (pořad) 

Pánové jsou vtipálci, to je patrné z jejich vystupování od začátku do konce. Ale! Srandičky kolem urny se daly tak trochu předpokládat a mám dojem, že rozhovory zabraly strašně málo času. Hostitel, Robert Klein, mě neznámý, mě nebavil vůbec. A když se mluvilo, byly to většinou stará známá fakta a historky. Pak tu jsou ukázky, které příznivec taky dozajista zná. Náhodný čumil, který přišel s Pythony do styku poprvé, podruhé, bude možná pobavený, ale mě to nic moc nového nedalo.

plakát

Monty Python živě (převážně) (2014) 

Když pominu, že těch hudebních a tanečních čísel tam bylo na můj vkus až moc, musím ještě započítat docela dost starých (viděných) promítaných sekvencí z předchozí tvorby Pythonů... a dostanu minimální množství hraných scének, které jsme už však stokrát viděli, navíc podaných mnohem lépe. Ano, bylo tam pár obměn, ale ne nic extra vtipného. A i když starci tam pobíhají, hrají, tančí, zpívají a snaží se, co to dá, nemá to ve starobním podání ten správný efekt. Nejsou už holt mladí, není tam téměř žádný originální nápad. Snad jedině na choreografa, kterej se vyřádil až po strop, ale zrovna tohle není to, co bych od takového představení chtěl. Ale měli plno! A rozzářené rozesmáté tváře mluvily za vše, takže očividně ten vadnej jsem já. PS: a nezdálo se vám to celé takové jakési dost přiteplené? Nevědět, že to má kvalitní základ v předchozí tvorbě, měl bych to za pěknou sračku.