peetriss

Nepatřím sice mezi masivní požívače exploitation filmů, ale z toho, co jsem viděl patří Storm Warning k tomu nejlepšímu. Atmosférická nahuštěnost násobená výborným soundtrackem, izolovanost australské samoty, slizští oplzlí křupani v ní, prostředí neudržované špinavé farmy a pár, který v tomto infernu zabloudil, což byla největší chyba jejich života. A přesně dle pravidel žánru: nastartování vzdoru v pravý čas, kdy ženská polovička páru srší krvavými nápady a patřičnou adrenalinem dopovanou agresivitou směřující k nevyhnutelnému krvavému finále.

Takové zjevení jsem v béčkových vodách viděl naposledy snad v roce 1986 (Stopař). I po vícerém shlédnutí můj zážitek a spokojenost neztrácí na lesku. The Guest je stylová a řízná podívaná, která s obrovskou úctou, a současně s nadhledem, pluje na nostalgické osmdesátkové vlně. Ostatně, taková Maika Monroe jako by z nějaké té osmdesátky vypadla (zejména v závěru), Lance Reddick taktéž svými ostrými rysy a (úmyslně) úsměvně vykulenýma očima dává vzpomenout na některé své osmdesátkové předchůdce. Titulní postava v podání Dana Stevense je ideální kombinací gentlemana a psychotika, který v případě potřeby nemá problém "nahodit" nějaký ten komický ksichtík. Režisér Wingard si s The Guestem opravdu pohrál a s bravurou střídá prvky akční, ochranářské, chladné, syrové i vtipné, a to vše namixoval za doprovodu naprosto skvělého soundtracku. Vrcholem je však desetiminutovka v halloweenském bludišti, která je famózní audiovizuální lahůdkou vyvolávající nostalgický orgasmus, napětí, ze kterého trne krev v žilách a současně díky preciznímu nadhledu i úsměv na tváři (skon záporáka ve stínu náhrobků R.I.P. dokonce výbuch smíchu). Ano, The Guest není uměleckým dílem, ale pro mě se stal neskutečnou srdcovkou, která baví a těší.

Po poměrně povedených Pozdravech ze spermabanky jsem nečekal, že další spolupráce režiséra Scotta a herce Vaughna přinese něco tak nepovedeného, nevtipného až trapného. Při sledování Nepovedeného kšeftu jsem nevěřícně vrtěl hlavou, zda pánové tvůrci myslí vážně, že tomu mám smát!? Křeč od začátku až do konce, a nic na tom nemění snaha zakomponovat vážnější a současné téma internetové šikany. Z pohledu Vince Vaughna ještě větší průšvih, než jeho nedávní Stážisti, a to je co říct! Ani nevím, proč jsem nešel rovnou na odpad!

Příjemná rodinná záležitost držící se v striktně v šablonách svého žánru, ale obohacená o charakteristickou britskou preciznost a vtipnost, která dokáže roztomilým způsobem hrát na city. Záporačka v podobě Nicole Kidman patří mezi ty zbytečnější články příběhu.

Další z řady remaků úspěšných evropských filmů, na kterém si hollywoodští tvůrci natloukli nos. Myslím, že víc není třeba dodávat.

Jeden z posledních dějově slabších filmů, který dokázal Bruce Willis svým charismatem a snahou o herecké emoce povytáhnout o něco výš. Siri tlačí až příliš na efekt atmosférické ponurosti a poněkud ztrácí kontrolu nad mírně překombinovaným scénářem. Na první pohled se Rukojmí snaží vypadat jako chytrý dynamický thriller, ve skutečnosti je nápaditost omezena jen na určité sekvence a tempo je drženo jen na půl plynu. Přesto se jedná o solidní průměr.

Honeymoon je důkazem, jak lze z dějového minimalismu vytvořit atmosférické maximum, a jak lze s nízkým rozpočtem nakontcentrovat patřičné dusno. Jen ten závěr mohl být údernější.

Šablona různých filmových "akademií" té doby uchopená patřičně chlapsky po eastwoodovsku. Tajným kořením této přeměny "holek" v tvrdé vojáky je sarkasmus, bez kterého by tento film zkolaboval, kombinovaný s typickým Clintovým tvrďáctvím a kamennými ksichty. Bojové nasazení je nadopováno zdravým nadhledem, na druhou stranu se to s tím testosteronem až přehání (možná úmyslně) a občas se zachází do zbytečných dějových odboček, čímž atraktivita dění značně kolísá a stopáž se nepatřičně natahuje. Závěrečná válečná akce navíc zavání průšvihem. Zábavné, ale uvízlé někde na půli cesty.

Etalon průměru - nemohu říci, že je to špatné, ale ani dobré. Duchařina, která funguje více po šablonovité romantické, než po komediální stránce, a ve které lepší momenty střídají ty slabší a nudnější. Rickymu Gervaisovi padla role dobře na tělo, Téa Leoni je tradičně mile sympatická. Není-li do čeho píchnout, jedná se o okamžité vyplnění času, které však žádné dlouhodobé stopy v divákovi nezanechá.

Taková směsice mnoha dříve viděného (viz komentáře ostatních, tituly nebudu opakovat), jejímž motorem je líbivá, občas možná až příliš vyumělkovaná, retro atmosféra, výborná kamera a výborné herecké obsazení dětských rolí, stejně jako těch dospělých (Milan Lasica, Ondřej Vetchý, Szidi Tobias), snad s výjimkou Libuše Šafránkové, která se (při vší úctě) na stará kolena herecky stále hledá. Dějově se jedná o pohodovou záležitost, která dokáže pobavit, potěšit, udržuje si poctivý nadhled, na druhou stranu dokáže také zvážnět. Vcelku příjemná záležitost, které ke čtvrté hvězdičce chybí trocha hloubkovosti a preciznosti v ději.