imaginer21

Spíš na vlně temnějšího Falloutu než hravého Národa Grázlů. Všechna čest stále svižnému Cruisovi, který se po vydařeném Maverickovi může bez obav věnovat své akční frančíze a spolu s McQuarriem servírovat divákovi jednu prvotřídní akci za druhou. Navíc, dívčí trio bylo pastvou pro oči, Bondi mohou Ethanovi jen těžce závidět. Jen mírně jsem ale cítil jakousi prázdnotu ve vývoji celého příběhu, všechny ty honičky, cirkusácké kousky, přesdržky, výstřely, kopance i bodance se tentokrát děly jen kvůli kouskům kovu a já předpokládám (doufám), že mnohem více špionáže vs. AI nám naloží až druhý díl. Možná až kvůli celkovému výsledku tady přihodím. Hayley Atwell je jednoznačně nejzajímavější (a pro mě nejžhavější) ženskou celé M:I série!

Pixar umí. Tahle pohádka je ale ve svém živlu jen částečně. Prvně totiž musím říct, že ač sledujíc film v publiku plném 7-10 letých dětí, byl jsem jediný, kdo jej vydržel nepřetržitě sledovat. Děcka to po půlhodině-hodině přestalo bavit. Mezi živly totiž nenabízí onu komplexní hravost, která rozesměje nejmenší a dojme jejich větší dozor. Je to spíš dojemná záležitost pro citlivky milující pixarovskou nápaditost. A mezi ně se - naštěstí pro film - řadím. Vše podtrhuje decentní a opravdu za srdce chytající soundrack Thomase Newmana, kvůli kterému jsem před plátnem zůstal do posledních titulků, zatímco znudení "caparti" už dávno opustili jejich popkornem zasypané a limonádou olepené sedačky.

Jak se zdá, komixárny se vesměs všechny vydaly multiverzním směrem. Ono proč ne, dává to druhé šance a smysl nezdařilým či dokonce nevzniklým projektům, umožňuje to tvůrcům se nápaditě utrhnout ze řetězu a neposledně ospravedlnit případné budoucí fúze či jinak nepravděpodobná hrdinská setkání na plátně. Flash si jede zcela svou, a to hlavně díky nespoutanému Ezru Millerovi (snad mu po tomto kousku Hollywood aspoň trošičku odpustí jeho osobní průšvihy) a především velkým návratům, které by nikdo bez čtení spojlerů nečekal. Z těch multiverzních děl, která se za poslední roky objevila, Flashe řadím jednoznačně mezi ta lepší, neboť ústředního motivu nezneužívá pro prvoplánová ale bezduchá camea, nýbrž opravdu s tématem i s camei celkem citlivě pracuje. Jen škoda, že DC i přes nějaký náznak napříč filmy od Muže z oceli až po současného Flashe nepracuje s komplexním konceptem jako konkurenční Marvel, ale jen využívá postav napříč svými filmy k rozradostnění svých příznivců z alespoň nějakého fanservisu. Uvidíme, jak vše uchopí Gunn.

Dobyvatelé mi svého času přišli jako nafouknutá bublina, Chrám zkázy byl prozměnu příliš hororový a málo "pokladový", stál za to hlavně pro účast krásné Spielbergovy manželky. Nesporným vrcholem byla proto Poslední křížová výprava, a to jednak díky nezapomenutelné chemii Forda s Connerym, ale také pro největší odkrytí Indyho minulosti. Jako tečka za původní trilogií nemohla být lepší. Křišťálové lebky Indymu dopřály důstojnou rodinnou satisfakci a díky plné Spielbergově invenci spolu s vycizelovanou Kamińskiho kamerou jde pořád o nesporně zapamatovatelné dílo (pro mě ze všech Indyovek to vizuálně nejpropracovanější - jedna epická scéna střídá druhou, atomovka, obří mravenci, vodopády...). Nástroj osudu se proto řadí někde mezi lebky (z hlediska námětu) a Chrám zkázy (z hlediska přínosu i příběhu). Mangold není Spielberg, přesto ale postavě překvapivě celkem rozumí a umí s ní pracovat, obzvlášť s ohledem na věk i vnitřní šrámy. Co ale nedokáže, je dát Indymu nápaditou akci. Po dvou a půl hodině jsem tak odešel z kina s mírným nadšením, které ale způsobil především bezchybný hudební podkres a poslední zhruba půlhodinka filmu, která se spolu s úvodní sekvencí asi nejvíce přiblížila atmosféře přechozích Spilebergových děl. Novému Indymu sic nechybí akce, ale je jí přespříliš. Je sice přehledná, ale naprosto bez oné vizuální opojnosti, kterou tahle legendární frančíza jinak oplývá. Bič, klobouk, Marion ani neochvějný Ford nedokáží utáhnout téměř bezduché dílo, které vychází z motivů série, jež kdysi definovala nový žánr. Ne, že by to bylo vysloveně špatné, člověk se ani chvilku nenudí, jen zkrátka (poslednímu?) Indymu měl být dopřán více atmosférický a uvědomnělý rozměr namísto mnohdy zbytečné a povrchní akce a trestuhodně nevyužitých vedlejších postav (především Banderas). Apropro: Když už finální kapitola, asi jsem doufal v epičtější archeologickou "vykopávku". Zvěsti o tom, že Indy bude hledat legendární Atlantidu, se nepotvrdily. Nástroj osudu je fajn, ale legendární archeolog si rozhodně ke své rozlučce zasloužil výrazně zajímavější "případ".

Mně by jenom zajímalo, jak se podařilo tak pestrý áčkový herecký ansábl narvat do takové pitomosti. Proti tomuto jsou všechny poslední Emmerichovky seriózními sc-fi bijáky!

Asi jsem od přesgeneračního setkání rivalů, později přátel čekal něco víc, silnější pouto, emotivnější rozměr. Očekávaný Creed mě nechal chladnější i přes výsostně citlivě a s úctou uchopenou Rockyho postavu. Herci jsou fajn, výstavba podle šablony, ale navázat na kult se podařilo tak nějak z půlky. Možná to měl režírovat sám Sly anebo se tam mohly objevit flashbacky s Creedem Sr., aby to mělo ten správný dopad na náročnějšího diváka. Ostuda to ale rozhodně není. Vidno, že ze značky se pořád dá něco těžit a není to jen prvoplánová snaha nasbírat více zlatek zbytečným natahováním jinak úctyhodné série.

Je k nevíře, jak se jedna z počátku ne až tak úspěšná komixová postava mohla po letech dočkat v rukách několika zručných nadšenců transformace v něco tak divácky dráždivě lákavého a s každým dalším projektem jen kvést a nechat rozrůstat své vlastní univerzum. Po rocích avengerovských filmů tu máme další potenciálně mohutnou sérii, která se pro svůj smysl pro kreativitu může vydat prakticky kamkoliv. A zatím se zdá, že tvůrci to zvládají vkutku umně využít. Trojka bude jistojistě v top 10 nejočekávanějších filmů roku 2024.

Asi půjdu proti proudu, ale pro mě zatím nejlepší "Creedovka". Tvůrci zde vytasili skvělý vztahový propletenec, využili vhodných mostů mezi sériemi, jak Creedovi tak Rockymu dali patřičné charakterní motivy, které počítaly i s nedokonalostí jejich postav a tedy s lidskými chybami a chybnými úsudky. Lundgren fajn, jeho Drago je stále démon, navíc ještě silněji motivovaný pro svou pomstu. Temný i decentní nádech krásně umocňuje geniální Göranssonův hudební podkres a potěší celkem milá i citlivá linka s Tessou Thompson. Oproti prvnímu Creedovi se jde hlavně cestou fyzického trápení a s ním přichází i výrazně extrémnější tréningová pasáž. Chybělo mi jen jakékoliv zakončení linky mezi Rockym a Dragem starším, který coby nejdrsnější antipostava celého Rockyovského univerza jistě mohla napáchat větší zlo a nabídnout tak oběma hrdinům příležitost pro silnější katarzi. Namísto toho změkla a stala se jen bezduchou karikaturou. Stalloneho příspěvek ve scénáři je ale znát, zejména v první polovině stopáže a na samotném konci.

Still: Příběh Michaela J. Foxe je intimní zpověď člověka, který se navzdory svému krutému osudu nezapomněl smát a především rozesmívat ostatní. M. J. Fox je úžasná bytost, člověk si vedle něj uvědomí, jak slabý a malicherný vlastně je, když v porovnání s ním řeší dennodenně vlastně většinou jen úplné hlouposti. Vedle poselství je dokument i technicky unikátní: Tvůrci si dali tu námahu, že se probrali všemi filmovými a seriálovými záběry s hercem a použili je pro zachycení skutečných chvil života MJF. Takže pokud hercovu tvorbu neznáte, máte kolikrát pocit, že štáb natáčel dokument už od hercova dětství. Prostě dokumentární paráda plná nevtíravých ale skutečných emocí.

Ted Lasso je v současnosti asi to nejlepší v rámci žánru "dramady", co běží. Jen mi trošičku začíná vadit, že se odklání od svého původního směru, tedy od modelu "jak se optimistický chlápek ve fotbalovém buranově našel a dovedl vše a všechny změnit k lepšímu". Ted je tu prakticky upozaděn, koukáme hlavně na problémy i radosti z odlišné sexuality vedlejších postav. Asi fajn, jistě to k tématu pořád patří, jen bych chtěl zpátky tu hlavní linku. Citlivé a moc povedené to každopádně je, to beze sporu.