imaginer21

Sice vesměs biznisová konverzačka, jejímž středobodem je role jak ulitá pro minimalistického Damona, ale to srdíčko tam prostě je. Samotný konflikt mi coby těžkému antikapitalistovi nepřišel tak nosný, aby na něm stál celý film, ale forma (a hlavně lehkost, střih a hravé dialogy) ve mně onen kýžený dojem zanechaly. A tak jsem z kina nakonec odcházel s blaženým výrazem na tváři, i když jsem si po pár minutách už ani nedokázal vzpomenout, o co vlastně šlo... jo, o Michaela Jordana... jehož tvář jsme uviděli až v titulkách.

Někdy Netflix opravdu potěší a tady se mu to podařilo. Sympatické a vesměs neokoukané obsazení umožnilo si vychutnat v té nejcivilnější podobě onu zázračnou pouť mladé dívky, která v roce 2012 dokázala na svůj věk nemožné - obeplout celou Zeměkouli na své jachtě, a to skrze ty nejdrsnější překážky, které jí oceán připravil. Cliff Curtis se v poslední době už objevuje vesměs jen v rolích starostlivých dobráků a tady mu to kupodivu dost sedlo. Nádherná výprava, obecně úžasný vizuál a ve finále i celkem pěkně odehrané emoce činí z tohoto Netflixu po delší době konečně opravdu podařený filmový zážitek.

Videohry, videhory, někdy výhry, jindy prohry... Ale vážně. I přes pro kino někdy až moc uspěchaný střih bych Gran Turismo označil za příjemné překvapení roku, které sice ani z upoutávek a už vůbec ne z prvních minut filmu nedává naději, že bychom se mohli těšit na nějakou solidní podívanou. Opak je ale pravdou. Resp. hlavně druhá polovina filmu. Zatímco ta první se nese v duchu teen filmů ve stylu "from zero to hero", ta druhá šlape na plyn někdy až k podlaze a tahá to k vysokým otáčkám plnohodnotného sportovního dramatu, byť ještě zdaleka nedohání ani u finální čáry své filmové konkurenty Le Mans a zbožňované Rivaly (a to přitom na oba dva důstojně pomrkává). A když i ta lepší druhá půle filmu je pořád jen ukázka melodramatického klišé, oproti první půli stopáže působí mnohem vyzráleji a ve finále u citlivějších i kapka dojetí se vyroní. Potěšil i nápaditý vizuál (neustále připomínající, že sledujeme mistra herní konzole na skutečné trati) i nezvyklý, ale vlastně o to příjemnější casting. Jednapadesátiletou "spajsku" Geri Halliwell bych na IMAXovém plátně nečekal, a i když hrála vesměs jen podpůrné křoví, vůbec mi nevadila. Ovšem všechny do kapsy svým charizmatem strčil David Harbour, jehož dobrák Jack se šrámem na srdci strhával pozornost i před ostříleným Orlando Bloomem, ač ten se snažil hrát svého "Nissiňáka" jak o oskarový závod. Čím dál víc mám pocit, že "based on true story" se v poslední době stává zárukou na srdci hřejivé podívané, což ostatně prokázal i letošní Air nebo neméně zdařilý letošní příspevěk od Netflixu s názvem Dívka a moře.

Tak trošku neuvěřitelná cesta nesourodé čtveřice povahově ne nepodobné té z Madagaskaru, která ovšem na své pohádkové společníky ve filmovém světě zvedá tvrdý prostředníček a jde si nekompromisně, trefně a vulgárně necenzurovanou cestou po vzoru Deadpoola, Pařby ve Vegas, anebo Dexterovy sestry Debry (a samozřejmě Médi nebo Paula). Není nad to si uch*at při vzájemně se pomočujících psech, kteří při vší té značkovací parádě ještě stíhají trousit (psí) moudra, probírat sexuální praktiky čtyřnohých i dvounohých a ve finále tahat i za srdíčko. Vlastně na to, jak težce nekorektní tenhle úlet je, má fakt blízko k rodinnému filmu, který ještě umí dojmout (a to nejen psíma očima). Potěšilo cameo Dennise Quaida, který si kromě dalšího ptáka mohl odškrtnout i další psí příběh a ještě si u toho udělat prču sám ze sebe. Viděno se slovenským dabingem, v němž si Douga střihl Tomáš Maštalír, Rega Peter Sklár a Huntera Peter Marcin, a upřímně jsem ani netušil, kolik zvukomalebných nadávek ve slovenštině může papule na jeden nádech vytřískat. Fakt dobré!

Příjemná a vcelku podařená snaha o tuzemský good-feeling movie, která místy připomínala i zlaté časy dobrosrdečných komedií Marie Poledňákové. Hodnocení sráží zejména prakticky zcela nevyužitý komediální potenciál vedlejších rolí (Sokol, Tabáček, Stárková) a na plátno nepříliš kvalitní kamera. Celkově jsem ale z kina odcházel fakt mile naladěný, obzvlášť s vděkem za vřelou srdečnost a laskavost, které z filmu sršely a přitom nebyly nějak viditelně šroubované. Braňo Mišík natočil opravdu hezký lidský film, který zas jednou připomněl a zužitkoval i česko-slovenské přátelství. Maštalír a Kostková byli skvělí. (Kinostar Eperia, Prešov, předpremiéra 2. 8. 2023)

Na původním seriálu jsem vyrůstal a velmi mě potěšila i první hraná verze. Digibordel s hororově zhnusenými tvářemi našich želvích hrdinů z roku 2014 jsem vyslověně protrpěl a nespravilo chuť ani o něco přívětivější pokračování. Tahle novota je někde mezi. Kouzlo původních želv to fakt nemá, od tuposti z roku 2014 je to zas přeci jen o kus blíže k té srdcové verzi a někomu fakt může přijít po chuti ten na želvy převedený infantilní humor Setha Rogena. Já nevím. Předně úplně nevím, komu je tohle vlastně určeno. Skalní fanoušci původních želv z 80. let se tu prostě z ničeho moc nenadchnou, mladší generace zas nepochopí, o čem želvy jsou, a když už o tomhle nefunkčním puberťáckém špičkování, tak je to vlastně taky tolik nenadchne. Animace opravdu skvělá, ale s tou se před několika týdny už stihl pyšnit druhý Spider-Man, který byl o poznání vyzrálejší i po příběhové stránce. Když jsem jako malý chtěl být mazák Rafael a za každou hranou baráku, kde na mě nikdo nedohlédl, jsem cvičil svoje dětské umění neviditelnosti s rozvětveným klackem v ruce, ale teď jsem se jen za Rafaela (a za své dětské iluze) styděl, je asi fakt něco špatně.

Velmi zajímavý futuristický přispěvek v artové sci-fi kinematografii, který zraje tím víc, čím je téma AI ožehavější. Krom emocí a dosti pěkného Joaquinova hereckého výkonu nelze opomenout i fakt vytříbenou kameru Hoytemy. Nebýt příliš rozvleklého děje, šel bych i výš. Jak ale říkám, téma je to čím dál více ožehavější, možná jednou z filmu bude vzor pro řešení reálného stavu civilizace.

Ono je to hodně o sympatiích k hercům i o aktuálním naladění. Pokud jedete ve víru single/oťukávání/nezávaznosti, tohle vás bude vysloveně iritovat. Pokud ale už máte pár let s někým za sebou, ideálně s tím partnerem si dát pár dílů je k nezaplacení. Chlámete se, vzájemně do sebe šťoucháte souhlasně s vyzněním dané scény a slovy "to je jak u nás" a ještě zavzpomínáte na léta, kdy jste se ještě jen poznávali. Střídmá stopáž a opět skvělý Maštalír (Mórovou poznávám poprvé) v milých epizodkách ze života páru dokážou při správné náladě udělat den. Asi jsem fakt takový úlet potřeboval, protože jinak nechápu, že pálím pětihvězdu mezi tolika odpady. Ale proč ne. "A tu službičku chcem dopredu." :)

Odlehčená verze Tenetu s perfektním závěrem. Jedna z nejlepších epizod Trpaslíka vůbec.

První dvě třetiny jsou úplně top. Potom se ale v příběhu přehodí výhybka směrem k tíživé osudovosti a i když chápu to hype okolo ladění zejména závěrečné části filmu, radši bych nějaký optimističtější závěr. Už právě proto, že ty první dvě třetiny k němu diváka úspěšně vedou, tak proč ta zrada v podobě konce, jaký jsme dostali. Herecky i dialogově ovšem vycizelované až na kost a pevná režisérská ruka Eastwooda je patrně na vrcholu, nebo krátce před ním (toho dosáhla dějově ve všech ohledech smysluplnějším Gran Torinem o čtyři roky později).