imaginer21

Asi jsem od přesgeneračního setkání rivalů, později přátel čekal něco víc, silnější pouto, emotivnější rozměr. Očekávaný Creed mě nechal chladnější i přes výsostně citlivě a s úctou uchopenou Rockyho postavu. Herci jsou fajn, výstavba podle šablony, ale navázat na kult se podařilo tak nějak z půlky. Možná to měl režírovat sám Sly anebo se tam mohly objevit flashbacky s Creedem Sr., aby to mělo ten správný dopad na náročnějšího diváka. Ostuda to ale rozhodně není. Vidno, že ze značky se pořád dá něco těžit a není to jen prvoplánová snaha nasbírat více zlatek zbytečným natahováním jinak úctyhodné série.

Je k nevíře, jak se jedna z počátku ne až tak úspěšná komixová postava mohla po letech dočkat v rukách několika zručných nadšenců transformace v něco tak divácky dráždivě lákavého a s každým dalším projektem jen kvést a nechat rozrůstat své vlastní univerzum. Po rocích avengerovských filmů tu máme další potenciálně mohutnou sérii, která se pro svůj smysl pro kreativitu může vydat prakticky kamkoliv. A zatím se zdá, že tvůrci to zvládají vkutku umně využít. Trojka bude jistojistě v top 10 nejočekávanějších filmů roku 2024.

Asi půjdu proti proudu, ale pro mě zatím nejlepší "Creedovka". Tvůrci zde vytasili skvělý vztahový propletenec, využili vhodných mostů mezi sériemi, jak Creedovi tak Rockymu dali patřičné charakterní motivy, které počítaly i s nedokonalostí jejich postav a tedy s lidskými chybami a chybnými úsudky. Lundgren fajn, jeho Drago je stále démon, navíc ještě silněji motivovaný pro svou pomstu. Temný i decentní nádech krásně umocňuje geniální Göranssonův hudební podkres a potěší celkem milá i citlivá linka s Tessou Thompson. Oproti prvnímu Creedovi se jde hlavně cestou fyzického trápení a s ním přichází i výrazně extrémnější tréningová pasáž. Chybělo mi jen jakékoliv zakončení linky mezi Rockym a Dragem starším, který coby nejdrsnější antipostava celého Rockyovského univerza jistě mohla napáchat větší zlo a nabídnout tak oběma hrdinům příležitost pro silnější katarzi. Namísto toho změkla a stala se jen bezduchou karikaturou. Stalloneho příspěvek ve scénáři je ale znát, zejména v první polovině stopáže a na samotném konci.

Still: Příběh Michaela J. Foxe je intimní zpověď člověka, který se navzdory svému krutému osudu nezapomněl smát a především rozesmívat ostatní. M. J. Fox je úžasná bytost, člověk si vedle něj uvědomí, jak slabý a malicherný vlastně je, když v porovnání s ním řeší dennodenně vlastně většinou jen úplné hlouposti. Vedle poselství je dokument i technicky unikátní: Tvůrci si dali tu námahu, že se probrali všemi filmovými a seriálovými záběry s hercem a použili je pro zachycení skutečných chvil života MJF. Takže pokud hercovu tvorbu neznáte, máte kolikrát pocit, že štáb natáčel dokument už od hercova dětství. Prostě dokumentární paráda plná nevtíravých ale skutečných emocí.

Ted Lasso je v současnosti asi to nejlepší v rámci žánru "dramady", co běží. Jen mi trošičku začíná vadit, že se odklání od svého původního směru, tedy od modelu "jak se optimistický chlápek ve fotbalovém buranově našel a dovedl vše a všechny změnit k lepšímu". Ted je tu prakticky upozaděn, koukáme hlavně na problémy i radosti z odlišné sexuality vedlejších postav. Asi fajn, jistě to k tématu pořád patří, jen bych chtěl zpátky tu hlavní linku. Citlivé a moc povedené to každopádně je, to beze sporu.

Myslel jsem, že Ted Lasso se už moc odklonil od svého původního kouzla, kterým osvěžil současný seriálový svět (LGBT mi líp sedělo na jiný projekt tvůrců, tedy neméně zdařilou Terapii pravdou), ale tento (předposlední) díl byl pravděpodobně nejlepší, co zatím vznikl. Tolik emocí, prozření, jednoduchých, ale funkčních mouder, skvělé herecké výkony, žádná zbytečná linka a hlavně fotbal. Konečně fotbal! Teď už jen doufat, že zakončení seriálu bude stejně silné jako tahle předehra. Našlápnuté to je víc než slibně.

Óda na Rocketa. Vážnější tón Strážcům prospívá jen napůl, a to tam, kde Gunn představuje pohnutou minulost nejdrsnějšího mývala ve vesmíru. Gamora a StarLord nemají prakticky žádný prostor pro vývoj a v minulých filmech sázka na jistotu v podobě Groota je taky upozaděna. O humor se tak stará vesměs jen duo Mantis-Drax, a to je setsakra málo. Strážci jako koncept vyvrhelů jdoucích proti svému osudu na pohodu s kvérem v ruce a nějakým tím lůzrovským moralizovaním mezi sebou jsou tatam, hlavní zmetek je zmetkem hlavně proto, že týrá zvířátka (a přesto, či právě proto fakt trojka GOTG není pro děti) a StarLordovi chybí jeho ikonická kosmická výbava. Všechno ale plně zachraňuje opět velmi vytříbený soundtrack a miloučké osazenstvo Kontra-Země ve své epizodní chvilce. A závěr, který se nejvíc blíží tomu, co jsme měli vždycky rádi. Nevyčítám Gunnovi vážnější tón ani občas už přemrštěný absurdně černý humor (který je tak typický pro Sebevražedný oddíl nebo Peacemakera), ale člověk se na Strážce holt těší z nějakého důvodu, pro tu všeobecnou punkovskou pohodu, a té je v téhle části fakt málo. Jako uzavření ságy ale vskutku funkční podívaná. Silnějších 65 procent.

Ne, tudy cesta prostě nevede. F&F série zažila úctyhodný testosteronový i vývojový vrchol v pětce, po ní následoval už jen sešup ve snaze ságu natahovat, z diváků ždímat ještě víc zlatek do prasátka a nepomohlo ani (šroubované) rozšiřování "mytologie" (tedy nabírání nových postav i oživování těch starých zesnulých) s trapnou snahou navodit dojem, že všechno, co jsme viděli, je jinak. Dokud Dom a Brian sváděli boj o vzájemný respekt na hraně zákona (přičemž tomuto sblížení jste fakt fandili, protože nic nebylo morálně černobílé), mělo to své kouzlo, šarm a člověk rychle pochopil, proč se z F&F stává jistý kult. Od šestého dílu se ale do té doby nesdružená parta snaží jen zachraňovat svět před více či méně debilními padouchy, a to více či méně debilní (rádoby velmi chytrou) týmovou prací ve stylu Dannyho parťáků, akorát na rychlých kolech, v letadlech, ve vesmíru... A prostě jim to nejde, protože to k nim zkrátka nesedí. Jediné, co Fast X nabízí nového, je ultimátně šílený záporák, kterého se s chutí zhostil Jason Momoa (a stává se tak nejlepším antihrdinou celé série). Bez Briana to není ono a superman Toretto je prostě někde úplně jinde, než kde byl v časech, kdy série F&F měla důvod stát se kultem. Nevadí mi přitom ani to, že fyzika jde stranou (jízda střemhlav dolů po hrázi wtf?), ale to, že tvůrci nemají žádnou soudnost ani sebereflexi, aby pochopili, že jejich sága se ubírá naprosto dementním a vlastně už ani ne zábavným směrem.

Kupodivu dobré. Třetímu Ant-Manovi jsem se vyhýbal kvůli nevalným recenzím, ale jako naprostý neznalec komiksového univerza mi bylo jedno, zda to či ono má svůj silněji či slaběji uchopený základ. Démonický Kang si premiéru odbyl už v Lokim, přičemž jeho devíza být větším smrťákem než louskající fialová kozí bradka jménem Thanos si jistě svou osudově temnou úroveň ještě stihne střihnout v nějaké budoucí týmovce. Třetí Ant-Man není o Kangovi, ani neměl být. Kang jen prostě někde musel dostat prostor pro nástin svého konfliktu divákovi, na plnou sílu ve Scottově světě nemůže mít prostor v rámci klasické MCU výstavby. Navíc je třeba si uvědomit, že zatímco u Thanose jsme se paralelně s kameny nekonečna a motivy Thanose seznamovali s úplně novými hrdiny, tak tady se nová kapitola píše už s těmi známými, jejichž předchozí epický zářez byl pečlivě budován po několik let. Takže divák tak trošku ztrácí trpělivost pro odkrývání faktů o dalším ultimátním zlu, zvlášť když je představen v sequelu už (vyčerpaného) Avengera z předchozí éry. Takže ne, třetí Ant-Man pro mě není o Kangovi, nýbrž o milém rozšíření mravenčího/kvantového světa, který jsme tak trošku chtěli poznat hned po tom, co se v něm Scott utopil na konci prvního dílu. Navíc jsme tu měli vlastně všechno - zmenšování, zobření, mravence, Hanka Pyma, celkem milou barevnou zábavu a pár těch citlivých (zejména rodinných) momentíků. Jednohubka, ale pořád s ucházejícím Marvelovským snadardem. Chyběli mi jen ikoničtí sidekickové, zejména ukecaný Michael Peña.

Dobrej biják. Vše šlape jak zlodějské hodinky při dobře naplánované loupeži. Je vidno, že Hugh Grant se definitivně našel v rolích ukecaných slizkých záporáků, zatímco Chris Pine ve své prakticky standardní poloze lišáckého outsidera, který hledá cestu k respektu. Režisérské duo vsadilo na marvelovskou podobu velkovýpravného děje, který se ani za mák nebere vážně a dokáže s vhodnou kadencí solit jeden dobrý flák humoru za druhým. Hru neznám, ale jestli tohle má být potenciální začátek nové frančízy, rozhodně sem s ní!