Pyšná princezna

Blížia sa Vianoce, čas repríz. Záujmom je reprízovať úspešné diela a Pyšná princezná úspešnou je. Len doteraz neviem prečo. Napchať obludnú ideológiu všemocnej strany ešte aj do klasickej rozprávky a vykresľovať kráľa, ktorý vládnutie berie ako bokovku popri oberaní čerešní a princeznú, ktorej prevýchova spočíva v pracovnej terapii je zvrátené. Preto považujem Pyšnú princeznú za protipól filmu Byl jednou jeden král, napriek tomu, že ich nakrútil rovnaký režisér v rozmedzí dvoch rokov. A nelíšia sa iba farbou. Aký priepastný rozdiel je medzi Werichovým a Neumannovým kráľom, Vránovej a Dvorskej princeznou, medzi trojicami Kopecký, Effa, Dedek a Kopecký, Horníček, Lipský a najmä medzi vtipom s múdrosťou v jednom filme a šaškárňou s propagandou v druhom. (20.12.2010)

Budovatelská pohádka o pyšné šlechtičně napravené poctivou prací je sice ideologicky jasným reliktem 50. let, ale je to prostě nadčasová klasika, u které nad všemi těmi paralelami mezi socialistickou a kapitalistickou zemí klidně mávneme rukou a budeme se bavit romantickou pohádkou, ve které pro jednou všechno dobře dopadne a zlo bude po zásluze potrestáno. (29.12.2019)

"Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil." Nikdy jsem nepotkal nafrněnou slečinku, se kterou by mne bavilo hledat pod tlustou slupkou její povrchnosti tu její zlatou a upřímnou povahu. Asi jsem měl vždycky málo času, protože král Miroslav se dokázal na pár chvil vzdálit ze svého skleníku, věnovat pár výchovných lekcí protivné feudálce a hle ... ono to vyšlo. Já jim to přeju, zejména kvůli skvěle zákeřným rádcům, nádherně senilnímu králi a nadšené budovatelské oslavě práce. Takže i já slibuju, co jsem slíbil, odvolávám, co jsem odvolal a pokud někomu není jasné mé rozhodnutí, tak trubte na poplach. (26.12.2014)

50. roky a ich prekrásny príbeh s krásnou premenou a ideálnymi myšlienkami a ideálnym životom založeným na skutočných hodnotách. Pôvodne som danú rozprávku nemal až tak rád, ale postupom času jej musím to hodnotenie proste zdvihnúť. Hudba a naša Krasomila proste fantázia. Na tento náš historický bombónik ťažko hľadám slová, ale proste som si ho užil, má posolstvá, myšlienky, poučenia, je o láske a premene na dobro. Lahôdka pre uši, oči a nás celých. Bravó, Fantázia, Áno. (06.09.2012)

Klasické a navíc špičkové provedení jedné epochy poetik českého pohádkového filmu. Je samozřejmé, že lze rozeznat prvky budovatelské éry, ty jsou však právě tak patrny i u jiných klasických českých filmů té doby (CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ, DOVOLENÁ S ANDĚLEM), aniž by to patrněji ovlivnilo jejich kvalitu uměleckou i řemeslnou. Poetiky v pohádce není nikdy dost; tady se čerpala ne po vědrech, ale přímo dolévala ze sudů. V tomto rámci nevadí ani mravoličnost (tak se kdysi říkalo tendenčnosti) a mravopoučení; naopak, v mnohém jsou vlastní i literární předloze Němcové. Ústřední melodie se stala skutečným evergreenem (mj. nazpívaly Iveta Bartošová nebo legendární, předčasně zesnulá Laďka Kozderková). Postavy jakoby samy vedly své predestinované představitele (Ráž, Alena Vránová). To "samo" je pochopitelně režisér Bořivoj Zeman. A "samo" se to také po pětapadesáti letech poslouchá. Jakbyne, když je to ta PYŠNÁ ... (20.10.2007)