Oscar Wilde

Oscar Wilde určitě patří mezi nejznámější (nejen) britské spisovatele. To se však z tohoto filmu nedozvíte. Zato se dozvíme, že Oskárek byl teplej jak dobře uvařená brambora a i když měl doma ženu a děti, muže střídal s gustem neřízené nymfomanky v nejlepších letech. Mě osobně dost vadilo, že se snímek zaměřil jen na tuto část jeho osobnosti a dvouhodinnové sledování nahých zadků Michaela Sheena a Judea Lawa mi nepřineslo nic objevného nebo snad dokonce zajímavého. A to, že se Wilde zkouší obhajovat mu nesežeru. Prostě byl prase a basta. P.S: Všem vášnivým čtenářům se omlouvám. (24.03.2009)

Oscar Wilde v místě a čase, kdy homosexualita byla hluboce nemorálním a trestným činem, ač ženatý a již slavný a sledovaný, napochodoval na večírek a sbíral pěkné kluky jak známky a oni se o jeho zájem mohli přetrhnout. Žádné dlouhé přemlouvání a Oscar je odkládal jak fusekle do té doby, než potkal Bosieho, kterého hrál Jude Law a já chci věřit, že to, jak Jude svoji roli se vším všudy a úžasně zahrál, byla opravdu jen poctivá herecká rachota. (28.10.2005)

Několikrát jsem si říkal, že Fry je reinkarnovaný Wilde, a vida - ono se ukázalo, že Stephen si střihl roli Oscara v biografickém snímku. Sehnal jsem, zhlédl jsem, nelitoval jsem. Dostal jsem všechno, co jsem čekal - solidní řemeslo a hudbu, tunu informací, skvělé herecké výkony (Fry, Wilkinson). Možná by neškodilo zkrátit stopáž o 20-30 minut, ale co... Je jen jedna věc, která je horší než příliš dlouhý biografický film - a to příliš krátký biografický film. Pchá. (19.07.2015)

Jedna z životních rolí Stephena Frye, který tentokrát mohl těžit z postavy, jako by mu psané přímo na tělo. Pokud si totiž přečtete jeho autobiografii Moab Is My Washpot, zjistíte, že Oscara Wilda obdivuje od dětství. A pokud se podíváte na některá z jeho mnoha veřejných vystoupení, naskytne se vám pohled na muže, který, narodil-li by se od 150 let dříve, mohl být Wildovým dvojníkem. Oba pocházejí z vážených, akademicky založených rodin, oba mají obrovskou slovní zásobu a vytříbenou rétoriku, oba si zakládají na poměrně nemainstreamovém stylu oblékání, oba jsou homosexuálové, oba mají staromilsky romantický pohled na vztah mezi dvěma muži, oba si potrpí na výrazně mladší partnery, oba se v Anglii proslavili především svými literárními schopnostmi a jejich knihy se staly bestsellery. Neexistuje tedy pravděpodobně herec, který by se na Wilda hodil více; a neexistuje ani role, která by se více hodila pro Stephena Frye. Bohužel ze scénáristického a režisérského hlediska si dokážu představit film, který by z podobné látky dokázal vytěžit mnohem intenzivnější zážitek. V konečném důsledku je to ale film, který vás přímo nutí vzít si z knihovny vše, co tento známý irský spisovatel kdy napsal, a to nehledě na to, zda jste jeho díla četli stokrát anebo nikdy. Velkou zásluhu na tom má i podmanivý hlas Stephena Frye, který v průběhu celého filmu cituje ukázky Wildova díla a který z každou vyřčenou větou jasně ukazuje, proč se v Británii jím namluvené audio knihy těší obrovské oblibě veřejnosti. (04.10.2012)

Rozlomenost nesporně nadprůměrného, ale nikoliv špičkového díla spočívá poněkud překvapivě právě v tom, co je jeho největší silou: ve vůli demýtizovat wildovskou báj a v současné nezastírané úctě k dílu muže, který byl nesporným nadčasovým géniem své vlasti i světového lidstva. Prvoplánová reakce by ráda nenapravitelného, trochu rozmazleného, ale rozhodně ne bezcharakterního dandye, který, pokud byl ochoten, byl i skvělým otcem svých dvou synů, viděla jako revolucionáře nebo revoltníka své doby a jejích plochých konvencí. Důkladnější pohled postaví do popředí tragickou, předčasně zesnulou Wildovu ženu, která se rovněž projevila jako nekonvenční. Nekonvenční tím, že se vdala z lásky, že svého manžela milovala z hloubi srdce, nikdy ho nezradila, s odevzdaností a asketičností, budící úctu, hájila ze všech svých skromných sil jeho dobré jméno, jméno jediného skutečného muže svého nešťastného života. A snažila se zvládnout to, na co Wilde ve své nezodpovědnosti postupně zcela rezignoval: výchovu dvou synů, které spolu přivedli na svět. Podobně pozoruhodnou a statečnou ženou je Wildova matka, irská spisovatelka-revolucionářka. Alternativou tohoto soustředěného, duchaplného pokladu ctnosti a oddanosti takřka biblické se stal posléze rozmazlený sebestředný šlechtický fracek, který těžil ze svého fyzického zevnějšku, o nějž se nijak nezasloužil a jehož největší činem byly "homoorgie", ve kterých se posléze vyžíval nejen on, ale i sám Wilde. Ne homosexualita (obdobné stavy znají také pedofilové a incestníci, kteří rovněž mohou poukazovat na antické paralely jako to činil ve své obhajobě Wilde), ale právě tato charakterová a osobnostní rozlomenost z Wilda činí osobnost až tragickou. A jsou důvodem rozporuplné rozštěpenosti, kterou na sobě při zhlížení tohoto díla pozorujeme (ne náhodou filmem prochází jedna z nádherných Wildových pohádek o sobeckém Obrovi). Kritizovat ovšem v tomto případě není totéž co zatratit. Režisér Gilbert při svém vedení filmu dbal na co nejminucióznější vedení dějových ploch-epoch, víc než funkčně využíval neopakovatelnou Wildovu řeč, jejíž kouzlo je založeno na literátových uštěpačně rozpustilých paradoxech. Předností Gilbertova přístupu je i důraz na kvalitu výpravy a dokonalé vykreslení i sebemenších detailů podstatných pro vytvoření přesvědčivého obrazu viktoriánské monarchie. Výkony všech hlavních představitelů počínaje skvělým Stephenem Fry (mírou svého hereckého ztotožnění s postavou připomíná Cotillardovou v EDITH PIAF) jsou další mocnou oporou jeho režisérského ztvárnění. Divák při sledování tohoto filmu kritického myšlení tak nic nedostane zadarmo. Plody takovéhoto trávení času se nejvíce projevují na diváku samém: otázky, kladené Wildovi, se postupně mění v dotazy věnované sobě samému. V dotazy po mezích konvence, ideálu a lidského - byť nezavrženíhodného - selhání. (06.04.2008)