Návštěva staré dámy

Güllen za vraždu, konjunktura za mrtvolu. V rámci původního trojdílného cyklu televizních inscenací věnovaných hereckému umění Jiřiny Bohdalové zastává Zelenkův přepis Dürrenmattovy divadelní hry Návštěva staré dámy jedno z nejčelnějších míst. Miliardářka Zachanassionová přijede do bídou a nezaměstnaností sužovaného městečka s jediným cílem: věnuje městu miliardu, když kdokoli zlikviduje jejího někdejšího milence Alfreda Illa. Oznámí svůj požadavek a čeká. Ví, že se dočká a že bída společně s vidinou obrovského bohatství změní mírumilovné güllenské občany ve vrahy. Bohdalová postavě miliardářky Claire Zachanassionové poskytla ještě jiný, poněkud lidský rozměr. Její hrdinka není pouze chladnokrevným monstrem prahnoucím po pomstě, ale citově zraněnou ženou, jejíž láska sahá až za hrob. O výjimečném hereckém výkonu lze ale hovořit jedině u Aloise Švehlíka, jehož obraz štvaného Alfreda Illa patří v rámci televizní obrazovky k nezapomenutelným okamžikům. Švehlíkův Ill je velká herecká kreace, která rozžívá postavu z mnoha úhlů, obdařuje ji protichůdnými charakteristikami, jež se ve výsledku skládají v ucelenou figuru, s níž divák prožije tragiku jejího osudu. Švehlík má pro vyjádření Illova strachu mnoho podob - od nejistého pohledu a předstírané pohody k hysterickému křiku, od chvíle opilecké sebeironie nad vlastní ubohostí po zvířecí úzkost, s níž je zahnán do kouta svého hokynářství. Alois Švehlík získal v roli Illa výjimečnou příležitost přesvědčit o svých mimořádných hereckých kvalitách i mimo divadelní jeviště. Na jeho postupnou proměnu z uctívaného občana v zoufalého štvance se jen tak nezapomene. V širším kontextu převyšuje Návštěva staré dámy běžný televizní standard a zcela nepochybně náleží k uměleckým vrcholům Zelenkovy tvorby. Slavila-li Jiřina Bohdalová nezvyklý návrat na televizní obrazovku, pak Aloise Švehlíka čekalo teprve velké objevení. Lze jen litovat, že od tohoto "objevu" uplynulo dalších patnáct let. (18.05.2014)

Návštěva staré dámy aneb kronika ohlášené smrti. Město za mrtvolu, prosperita za vraždu. Bohatá podnikatelka uskuteční zajímavý sociální experiment. Budou obyvatelé provinčního městečka ochotni popravit jednoho ze svých řad za miliardu? Ona sama o tom ani v nejmenším nepochybuje a jak podotkne ke svému personálu, dlouho se určitě v místním hotelu nezdrží. Dürrenmatt s ní souhlasí a výchozí situace je základnou pro spoustu jízlivého sarkasmu a hodně černého humoru. Zdeněk Zelenka v 90. letech ještě čerpal z pokladnice toho nejlepšího, co nabízí světová literatura a divadelnictví, takže jeho tehdejší televizní inscenace měly nezpochybnitelnou hodnotu. Zvlášť, když se mohl opřít o tehdejší hereckou špičku. Jiřina Bohdalová svoji Nemesis a ženu, která už dávno přivykla tomu, že může manipulovat a přikazovat bez omezení, sice hraje spolehlivě, ale to opravdu zajímavé po herecké stránce obstarávají především pánové Švehlík, Němec a další. A v miniatuře utahané ženské ze sousedství dokazuje Simona Stašová, že není malých rolí. Celkový dojem: 80 %. (03.05.2014)

„Kdepak, pánové, první láska se nezapomíná. Tu s sebou člověk nosí celý život.“ Jenže vzpomínky 2 lidí se mohou poněkud lišit, když si jeden z nich chce pamatovat jen to, co se mu hodí…Možná nenápadný, ale o to co do vyznění silnější film. Splnění podmínky, která by mohla udělat ze zchudlého a zašlého místa znovu prosperující město, je fatální, a brzy se začnou odkrývat charaktery jednotlivých postav. Jakože reakce městečka je vskutku jednotná a krásně připomíná supy kroužící nad raněným zvířetem, kterému už nezbývá příliš mnoho sil. A to vše objímající pokrytectví („Přesto si dovoluji jednoznačně prohlásit, že v tomto případě vůbec nejde o peníze.“) vyvolává hořký úsměv stejně jako potřebu zvracet. Ale hlavní pozornost na sebe strhává Bohdalka, pomstychtivost její postavy skloubená s tvrdostí, dávnou bolestí a výsměchem lidskosti („Já počkám.“) je více než autentická. Dávám solidní 4*. „Věnuju 1 miliardu a koupím si za ni spravedlnost.“ - „Promiňte, ale…spravedlnost se přece nedá koupit!“ - „Všechno se dá koupit.“ (01.05.2022)

Když někdo nabídne celému městu miliardu za vraždu člověka, všichni to striktně odsoudí. Pak ale začne hlodat červ, nikdo to nechce udělat, ale co kdyby to přece jen někdo udělal, vždyť je to vlastně čin pro obecné blaho....Film krásně ukazuje postupný rozklad morálky obyvatelstva, samotu předem odsouzeného od nejž se odvrací i vlastní rodina, zločin povýšený na veřejně prospěšné zabití. Dokonalý výkon Aloise Švehlíka coby oběti a zejména Františka Němce coby starosty, politicky myslícího v každém okamžiku. 85% (03.08.2014)

Slusny film z tunajsich koncin, ktory stoji a pada na Jirine Bohdalovej /Svetaci, Chalupari/. Rezia na urovni, a pani Bohdalova vie hrat, ale to je asi vsetko z pozitiv tohoto filmu. Hranice siveho, sediveho priemeru tento film nema sancu opustit. Za rok 1999 by som dal urcite vyssie Hrebejkove Pelisky. 60 % (03.05.2014)