Čas vlků

Zatím nejslabší Haneke, co jsem viděl. Nesympatické postavy v nezajímavém postapo světě řeší nezáživné životní strasti a do toho se občas nudně filozofuje. Nejde mi do hlavy, proč měl Haneke potřebu tohle natočit. Od tvůrce jeho formátu bych čekal, že když už se pustí do žánrového filmu tohoto ražení, tak má v rukávu něco, co jeho záměr opodstatní. Pokud měl v plánu natočit anti scifi, jak jsem někde slyšel, tak se mu to rozhodně nepovedlo. Když bych to srovnal například se Solarisem, ve kterém Tarkovskij využívá vesmírnou sci-fi k rozehrání motivů jemu vlastních, tak jde o hrubý nepoměr. Tarkovskému se povedlo vymanit se z žánrových mantinelů – i když on sám tvrdil, že nedostatečně – a vytvořil něco výjimečného. To samé se mu pak později – dokonce ještě lépe – povedlo ve Stalkerovi. O Hanekeho Čase vlků se podobná superlativa říct nedají. Najdete tu některé jemu typické prvky, ale ve své podstatě film ze žánru postapokalyptických filmů ničím nevybočuje a stal se jeho součástí jako další z mnoha obyčejný příspěvků, což je prostě v případě Hanekeho obrovsky promarněný potenciál. „Postapokalyptický film Michaela Hanekeho“ zní na papíře opravdu lahodně, ale výsledný pokrm je značně nedovařený polotovar. Viděl jsem mnohem lepší postapa od mnohem horších režisérů. Ale tak co, i mistr tesař se někdy utne a já tohle klopýtnutí mistrovi odpouštím. (04.08.2019)

Plyne to odnikud nikam, ale to docela dává smysl. Co má taky matka z města se dvěma dětmi dělat. Prostě spoléhá na druhé. Vadilo mi, že nebylo řečeno v čem je přesně se světem problém. Pochopil jsem, že měli nedostatek vody, ale to je vše. Celkové živoření mi přišlo vyobrazeno dobře a události, které přerušovaly obecnou apatii byly většinou neradostné. Nejradši jsem měl dceru a jejího kámoše výrostka. Účel posledního záběru z okna vlaku mi zůstal skryt. (27.09.2014)

Opravdu moc pěkný film! Velmi jistě a realisticky podává vizi apokalypsy, v níž se Anna a její rodina snaží přežít a najít opět nějakou jistotu. Velmi mě potěšilo jak s filmem Michael Haneke zachází. Vypráví ho pomocí minimalistických akcí a vždy si vystačí jen s jednoduchou scénou, ne které dokáže demonstrovat velké věci. V příběhu pak pomocí určitých scén vypichuje hlavní témata této vize. Haneke zde nepoužívá hudbu a nechává své dílo žít svůj vlastní život. Některé scény jsou nezapomenutelné, stejně jako pocit, který máte když odcházíte z kina... Výborná režijní práce, která potvrzuje Hanekovo mistrovství. Ovšem tenhle film není pro každého:) Děkuji festivalu Film Sokolov, že mi dali možnost toto shlédnout, nejlepší film festivalu... (25.10.2007)

Nie som si istý, že postapo je ten pravý subžáner pre pána Henekeho. Minulosť mu ide, s deckami to taktiež vie. Atmosféra ale nie je až tak skľúčujúca, peniaze v rozpočte boli asi tiež značne obmedzené. A psychológiu to Haneke nedobehol. Klasické situácie, aké od žánru čakáme, každý hrá na svojom piesočku. Skrátka k postapo tu veľa nového povedané nie je. Ale potešili jednotlivosti ako aj otvorený záver, respektíve budete mať dojem, že tu žiaden začiatok, stred ani koniec nie je, rovnako ako by to bolo aj v realite. No a čas vlkov je predsa na Zemi neustále... (21.01.2020)

Nízkorozpočtové a rádoby psychologizující postapo od misantropa Hanekeho na mě zapůsobilo jedině tím způsobem, že mi otrávilo náladu. Až na Huppertovou (a dvě tři další výjimky) hnusní a nesympatičtí herci, naprosto nezajímavé postavy, nezáživný děj, snaha o syrovost a realističnost, a přitom zjevná intelektuálská vyumělkovanost. Každé druhé béčko v sobě skrývá mnohonásobně víc zábavy i hlubší poselství, než takovýhle banální pseudoart s bezradným scénářem. Kdysi dávno předávno v Ponrepu jsem film shledal docela zajímavým jak si matně vzpomínám, dneska už ani trochu. (20.03.2018)