Pád Třetí říše

Film, kde hrstkou antihrdinů jsou jedny z nejvíc zvrácených existencí, co 20. století poznalo, je nepříjemný už jen tím, že celou dobu vidíme události z jejich pohledu. Jak jsou zkroušení, zoufalí, vyčerpaní a přitom máme tendence s nimi snad soucítit, protože pořád to jsou "hrdinové" filmu. A takhle nějak to klidně mohlo tehdy vypadat, takže je film nasáklý beznadějí a depkou, kterou umocňuje vědomí neodvratného zániku. (Samozřejmě že si to většina zasloužila). Nicméně je to hodně dlouhý a bohužel ne tak skvělý, aby to po celou tu dobu strhlo, nepočítáme-li několik víc než mrazivých scének (netřeba zmiňovat jakou hlavně). Pochvala jde ale hlavně výběru herců - Bruno Ganz, Corinna Harfouch, Ulrich Matthes a Juliane Köhler jako Eva Braun - všichni typově skvěle obsazení a předvádí výborné výkony. Stará známá písnička - být to kratší, výsledek a dojem by byl mnohem silnější. (03.03.2012)

Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... (21.01.2006)

Jedním slovem úžas. Německá kinematografie mnoho perel neskrývá (hlavně za poslední léta), ale toto je jedna z nich. Nejlepší je, když tvůrci točí filmy o svých slavných rodácích, než někdo jiný. Ale v tomto případě mne velmi potěšil fakt, jak si dokážou Němci sypat popel na hlavu. Po "Ponorce" a "Stalingradu" je "Pád Třetí říše" dalším filmem, zabývajícím se národním traumatem. Naprosto natvrdo a bez skrupulí zobrazuje poslední dny fašistického Německa a zkázu v plném proudu. Film neoplývá bitevními scénami, ani naturalistickými scénami z boje. Je hlavně o zvrácenosti, fanatismu a psychologii postav. Herecké výkony jsou numero uno. Bruno Ganz coby Hitler byl naprosto famózní, dokonalý a nevím co ještě. Ovšem ostatní, typově přesní herci, nijak nezaostávají. "Pád Třetí říše" není jen a pouze zobrazením posledních dnů největšího válečného zločince všech dob. Zobrazuje celou zkázu říše na pozadí bombardování Berlína. Atmosféra je tak shnilá a hustá, že se až tají dech. Kupříkladu při scéně, kdy frau Goebblesová s chladnou tváří a láskyplným úsměvem na rtech tráví své děti, snad běhají vzduchové bubliny vzduchem, jak je atmosféra dusná. Moje pocity jsou jasné. Dokonalý válečný film. (10.05.2007)

Herecký koncert Bruno Ganze, jedno z nejlepších ztvárnění Adolfa Hitlera, jaké se kdy na plátna dostalo, a pro mě také jeden z nejlepších válečných filmů. Mrazivé a silné scény a perfektně ztvárněni ti nejvyšší představitelé Říše. Zejména Thomas Kretschmann je výborný. Atmosféra tak sugestivní, že jsem měla pocit, jako bych tam, ve Vlčím doupěti byla také. Při tomto filmu jste součástí historie. Říkala jsem si, "tak takto nějak, se to tehdy stalo..." Sledujeme nejen pád Třetí říše, kterou se tak šíleně snažil Adolf vybudovat a která měla být novým, lepším a "čistým" impériem a budoucností nového Německa, ale také pád jednoho malého chlapíka s knírkem a pronikavýma očima, který se svými činy zapsal jako jedna z nejzásadnějších, největších a nejkrutějších postav dějin. Film zachycuje jeho poslední chvíle a pád jeho moci a velikosti, když vidí, jak se všechno, co po léta budoval, ztrácí kdesi v dáli a lidé, do kterých vkládal naděje, ho dle jeho, zradili, nebo padli. Film je ještě autentičtější díky jeho osobní sekretářce, Traudl Jungové, díky jejímž zápiskům vůbec mohl takto vzniknout. Jaký vlastně Adolf Hitler byl? Takový, jak ho různorodě prezentují v mnoha filmových a literárních dílech, nebo takový, jak sám sebe znal jen on? (11.05.2007)

Není to zase až tak o Hitlerových posledních dnech jako spíše o spíše o lidech kolem něj během jeho posledních dní a jeho posledním zvěrstvu; tentokrát na vlastním národu. Vynikající, ne že ne, ovšem nenatočit to právě Němci, tak kolem toho takový humbuk (opravdu je "polidštění" Hitlera, že poděkuje kuchařce za jídlo?) není (což čas potvrdil; zubu času odolal jen ten meme). Přesto je dobře, že si ho natočili zrovna oni. (06.05.2005)