Ikarův pád

"Když má člověk někdy někoho doopravdy rád, je to ta nejkrásnější věc, která ho může v životě potkat." Poslední věta Vladimíra Menšíka před odchodem do protialkoholní léčebny mluví za celou tuto nesmrtelnou inscenaci z pera znalce lidských srdcí Jiřího Hubače. Opravdu mistrovské drama a nejen Menšíkův lidský a civilní projev herectví. Tohle by se mělo pouštět na katedře FAMU všem hercům, kteří chtějí v životě něčeho dosáhnout a zahrát. A měli by se podle toho učit i dnešní rádoby herci, kteří elitě, která zde hraje nesahají ani po kotníky. Ikarův pád zapůsobí o něco více hlavně na ty, kteří se s démonem alkoholem seznámili blíže, ať už jakkoliv. (12.05.2018)

Když geniální komik přejede dlaní po své tváři a z úsměvného šklebu se stane naprosto geniální tragická studie. Pan Menšík nízkou kvantitou svých vážných rolí naznačil své možnosti a kvalitou ztvárnění těchto nemnohých postav naprosto vyvrátil dosavadní předpoklad, že jeho tvůrčí předurčenost byla dostatečně využita v převážně komediálních rolích. Vladimír Menšík mohl totiž být králem na všech polích. Co říci k dalším? Jana Hlaváčová 100%, Jaromír Hanzlík 100%, Čestmír Řanda 100% +plus taktéž i jeho životní role. Doslovný vrchol televizní tvorby. 100% (28.01.2011)

Umělecké i lidské setkání scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k zásadním okamžikům televizní dramaturgie sedmdesátých a osmdesátých let. Neobyčejná jednoduchost, s jakou Hubač psal své náměty, se promítá zejména v hluboce lidském vykreslení hlavních postav, které vytvářejí pouhý prostředek k vytvoření skutečného obrazu. Hubač ve svých dramatech, ať už televizních, filmových nebo divadelních, vystavuje hrdiny velkým životním zkouškám s nemalou dávkou empatie a porozumění pro jejich lidské slabosti a zaškobrtnutí. Přitom jim dokáže velkoryse odpouštět, a když už se na postavy žene veliká životní katastrofa, snaží se i v té nejtrpčí situaci najít něco povzbudivého, někdy i úsměvného. Tento bohatý rejstřík plně zastupuje i původně zamýšlená trilogie, z níž byly nakonec realizovány pouze dvě části (druhá nese název Tažní ptáci, třetí - nazvaná Zima poutníků - byla pro televizní obrazovku adaptována až v současnosti jako Hodina klavíru). Hubač napsal titulní roli barového klavíristy a notorického alkoholika Káry přímo pro konkrétního herce s velkým H. Pro Vladimíra Menšíka. Přestože Menšík již předtím v několika celovečerních filmech prokázal, jak sugestivně dokáže zahrát velkou charakterní roli, jako by to, překryto komediálním figurkařením, vždy znovu někoho překvapovalo. Jen výjimečně mu byly svěřovány jiné než komediální role, vnucenou jednopolohovost svého herectví zřejmě cítil i on sám, když krátce po dokončením Hubačovy inscenace prohlásil: "Ty mé role, to je většinou jako bych na zeď jen házel písek. Teď jsem snad dokázal víc než dělat šaška." Ovšem byla by velká chyba zastiňovat další zúčastněné, především hrubě nedoceněnou Janu Hlaváčovou, která se tu dokázala s až dechberoucí skromností vcítit do role stále zrazované manželky. Jednu ze svých nejzdařilejších postav tu vytváří skvělý Čestmír Řanda v přesně padnoucí masce mefistovského strýce; špičkové výkony, byť na nepoměrně menším rozsahu, odvádějí i Hanzlík, Vinklář, Janžurová a Hanus. Dnes, s odstupem více jak třiceti let, je ústřední téma Hubačova a Filipova filmu stále nepomíjející a nepomíjivou záležitostí a šanci oslovit má i další přicházející divácké generace. Komorní drama milujícího a milovaného otce, neovladatelně zabíjeného démonem alkoholu, už nikdo nebude schopen zopakovat a zahrát tak, jak to dokázal jenom Vladimír Menšík. A to je bezesporu ta nejvyšší pocta. (07.06.2010)

Vladimír Menšík počas svojej dlhoročnej kariéry stvárnil množstvo postáv v mnohých filmoch a televízych seriáloch. Väčšinou sa jednalo o komické úlohy. No ja si ho vždy budem pamätať a vážiť hlavne kvôli tomu ako zahral tragických hrdinov v alkoholických drámach - "Ikarov pád", "Tažní ptáci" a "Dobří holubi se vracejí". Snímok "Ikarov pád" natočil v roku 1977, podľa scénara Jiřího Hubača, režisér František Filip. Je to silný príbeh o človeku, ktorému závisloť na alkohole zničila život. Vladimír Menšík podal obdivuhodný, mimoriadne presvedčivý herecký výkon. **** (28.10.2016)

Kam se na to hrabe Dobří holubi se vracejí. Vynikající bezútěšné drama, jak závislost na alkoholu pomalu naleptává člověka, a pak i jeho rodinu. Napsal bych, že Vladimír Menšík tady snad ani nehrál, ale svou roli přímo žil, jenže to by zavánělo neúctou k jeho mistrovství. V československém filmu je jen málo postav zahraných tak opravdově, jako Menšíkův pan Kára. A jestli mu k tomu pomohly těžké životní zkušenosti, tak buď. Koneckonců, není to jediný snímek, ve kterém byl přirozený až k neuvěření. (20.09.2013)