Bullittův případ

Frank Bullitt se jednoho dne v jednom rozstříleném bytě rozhodl raději mlčet, než by vytruboval do světa, že dnešního dne po krátké přestřelce zemřel korunní svědek Ross, kterého měl Frank chránit do roztrhání těla. Frankovu detektivnímu čumáku se totiž leccos nepozdává a dobře si rozmyslí něco plácnout dříve, než se mu jednotlivé indicie složí v hlavě ve smysluplný celek. (10.12.2008)

Dobre, nedá sa ako prvé nespomenúť úžasná scéna automobilovej naháňačky centrom San Francisca. Je to jedna z mojich najobľúbenejších filmových scén. I keď je pravda, že obsahuje aj chyby, v podobe opakujúcich sa záberov a preto viac krát vidíme napríklad zeleného chrobáka a po opakovanom pozeraní to kazí dojem. Ale pri prvom zhliadnutí som bol naozaj unesený. Aj vďaka skvele vybranej hudbe. Čo však nemôžem veľmi pochváliť je dej a nudnejšie pasáže. Film je ukážkou starej filmovej školy so všetkými svojimi kladmi i zápormi. Bullittov prípad si na nič nehrá, a len nám ukazuje ako má vyzerať pravá a nefalšovaná kriminálka. Len čo ma veľmi mrzí na tomto snímku, je scenár. Je síce pravda že McQueen hral policajta ktorý toho veľa nenahovoril, ale keď niečo povedal tak to bola perla a nielen on ale všetci. Všetky dialógy a rozhovory boli nemastné neslané, vlastne by sa dalo povedať že veľmi suché a len vďaka tomu dávam menej než by som čakal. (15.09.2019)

To pomalé (a tiché) tempo tomu neskutečně sedí, užíváte si tak každou jednu scénu. A ty jsou všechny do jedné jednoduše řečeno skvělé, nejen ta legendární automobilová honička (o to spíš, když tam Steve jezdí v nejkrásnějším autě, jaké kdy sjelo z výrobní linky). Zkrátka hollywoodský film, kdy 'hollywoodský' ještě nebyla urážka. (21.11.2020)

V podstatě tu jde jen o ty dvě dlouhé honičky (jedna svým neotřelým způsobem dost pěkná v autech, byť místy zpětně i nechtěně komická, druhá ještě trochu vydřenější po letišti) a o podezřele jednoduchý Bullitův morální kodex v tom ošklivém světě padouchů a naivních milenek a politických kompromisů a zároveň od počátku i o jeho zpochybnění: neboť i Bullitt je svolný za zprávy od informátorů přímluv nad tresty pro různé zlodějíčky – a kde je pak hranice jeho kompromisů, když je sám omlacuje o hlavu Chalmersovi? Slibné počáteční náznaky, že Bullitt odhalí, že tu svoje vlastní pikle kul sám politik Chalmers (jediný věděl o úkrytu, sám vybíral hotelový pokoj, který se ukázal být pastí, atd.), mizí do ztracena jak pára nad hrncem a film pro svou prostou zápletku postrádá kloudné vysvětlení: proč byl tedy nepravý Ross v tom hotelovém pokoji a proč byl srozuměný se svým hlídáním policisty a proč odemkl vrahům ten pojistný řetěz? – ne že by ho navíc nemohli střelci vykopnout, když už vykopli dveře – a co skutečně věděl Rossův bratr? Scénář taky jaksi zapomene na postřeleného Bullitova kolegu, kterého opouštíme s šancemi padesát na padesát, a už se nedozvíme, jak dopadl. Chm. Připadá mi, že si sice hodně lidí všimlo, že film má až neřestně či nudně jednoduchou zápletku, ale možná jen jedna z mála, kdo si dal práci zaznamenat, že ji vlastně ani nedovede k žádnému vysvětlení... diváci se spokojí s poznáním, že hlídaný muž byl zaměněn, ale jaksi se nepotřebují dozvědět jak, proč a kým a jakou roli v tom Chalmers hrál, a stačí jim, že pro politika významný svědek skončí tak jako tak zabitý, takže tady jaksi hodně varchlatě vítězí policistův (kompromitovaný) morální kodex nad nejasnými a možná dobrými úmysly politika Chalmerse. Chm. Nebo mi logika věci unikla, ale zdá se mi to být na začátku až příliš jednoduché – a na konci až příliš zamotané a nedotažené. Tři hvězdy jsou možná přehnaně moc, ale zase ty honičky, byť ta letištní byla trochu prkenná a přihlouplá (uvědomují všechna stanoviště, aby zkontrolovala pasy, pak mobilizují ostrahu, ale padouch stejně pokaždé proklouzne, aniž by byl kdovíjak rafinovaný, ale budiž, možná je to povzdech, že policejní realita je taková pitomoučká) byly relativně chytlavé. Dvě a tři čtvrtě z nostalgie. *** Ale Peter Yates je nevyvážený režisér s širokým záběrem, a i když tenhle film rozcupuju, kupříkladu na křehkou, vzácnou, intimní krásu procesu sbližování Johna a Mary v podání Dustina Hoffmana a Mii Farrow v jeho režii nedám dopustit ani po osmnáctém shlédnutí. *~ (11.09.2017)

Film, ktorého hodnota spočíva v opätovnom stretnutí s húževnatým Steve McQueenom, slizkým Robertom Vaughnom a krásnou Jacqueline Bisset. Strmé ulice San Francisca nemohli ostať nevyužité na efektnú naháňačku automobilov, ktoré už dnes nazývajú veteránmi. Inak sa v ňom veľa chodí a jazdí bez toho, aby sa divák počas hluchých miest mal nad čím zamýšľať. Jedine ak nad tým, ako si scenárista zjednodušoval svoju prácu. Dnešní mladíci sa budú asi čudovať, čo vlastne na tom filme príslušníci staršej generácie videli. (25.02.2011)