Pret-a-Porter

Altman zábavné filmy vždycky uměl. Tento mu možná má leckdo za zlé. Nevím, bizarní svět módního návrhářství je mi vpravdě cizí, ale věřím, že je v něm možné cokoliv. Díky nezaujatému pohledu jsem se bavil velmi dobře. Už jen tím, jakou kolekci hvězd nám velký alchymista opět naservíroval v překvapivých rolích (nejvíce mě pobavil F. Whitaker). No a uznejte, že ta scéna, kdy Mastroianni (hrající jednu z nejtrapnějších a nejsměšnějších rolí své fenomenální kariéry) usne při "striptýzu" babičky Lorenové, je prostě báječná. Nemluvě o nesourodém hotelovém páru Robertsová - Robbins. (14.05.2015)

Tenhle film rozhodně stojí za podívání. A věřím, že publikum jednou Altmanovu rafinovanou propletenost doslova desítek drobných příběhů z nejvyšších pater vládců módní říše docení. Už jen castingem je tenhle snímek neuvěřitelný. Jako kdyby se zvedly přední řady hlediště oscarových ceremoniálů roku 1993-94 a vrhly se do společného projektu. A i když je hlavních hrdinů nejméně do dvou desítek, každý z nich v pravou chvíli vynikne, zazáří a následně ustoupí v ději dalšímu herci, aniž by si překáželi. Režijně je to prostě naprosto mistrně zvládnuté. Jednotlivých drobných jemných vtípků jsou ve filmu stovky…a nemusejí být ani řečené… Výraz ve tváři Julie Roberts, když zaslechne za svými zády lupnutí špuntu od šampusu, nebo Forest Whitaker jako gay návrhář, nebo Marcelo Mastroiani, plížící se Paříží jako ruský komunista. Svět haute-couture mi opravdu nic neříká, radši bych měl levou kulku přivřenou ve svěráku, než abych kupoval značkový drahý hadry. Ale ten bizardní mikrosvět vládců světa módy vás na ty dvě hodinky může bez problémů pohltit. Dávám 80% a možná po letech ještě přidám. U poctivé filmařiny, točené na dlouhé záběry v přelidněných scénách a s vynikajícími herci se to může klidně stát. Zejména, když si jednu celou hvězdu ponechává Sophia Loren, pravá královna evropské kinematografie minulého století. I v babičkovském věku z ní vyzařuje tolik šarmu a elegance, že zastíní i modelky, které vedle ní postávají… (04.01.2019)

Myslím, že tohle docela pěkný příklad toho, jak z na první pohled vcelku hvězdně obsazeného filmu udělat... no úplnou sračku asi ne, ale takovou nemastnou-neslanou podívanou. Je to vpodstatě dvouhodinový report z týdne módy v Paříži. Přišlo mi, že kdyby tam nebyly postavy Julie Roberts a Tima Robbinse, tak by se vlastně až tak moc nestalo, nicméně v tom případě by to bylo asi ještě nudnější a možná že by se na to nedalo koukat už vůbec. Myslím, že jednou bohatě stačilo. Něco mezi dvěma a třema, no za závěrečnou pointu dávám 3 hvězdičky. (24.01.2015)

Když Woody Allen točil Celebrity s tím, že chce natočit sarkastický film o "společenské smetánce", naříkal, že ví, že to stejně nedovede tak, jak by chtěl - což je jeho syndrom, může ho však těšit to, že to před ním o čtyři roky dříve zvládl dokonale mistr nad mistry, který v jízlivém pohledu na Dolce Vita tohoto druhu lidí složil další nemilosrdnou mozaiku, která groteskně sleduje hemžení a pinožení této havěti, zvané celebrity. Tento film je taková dlouhometrážní podoba VIP zpráv, akorát nahlížená sarkastickou optikou, která odhaluje pravou tvář světa, který je blýskavý na povrchu, ale uvnitř je stejně "špinavý" a banální jako životy nás obyčejných smrtelníků. Myslím, že Altman to natočil i za Wůdyho. (30.10.2011)

Málokterý svět je mi tak cizí jak svět módy. Všemožný, abych neurazil, tak místo "šílený" apod. napíšu specifický styl oblékání, který se mění s každým otočením okolo zemské osy. Rozpaky měly ale možná příčinu v tom, že Roberta Altmana jsem znal jen podle jména. Velká chyba. Sice povídková (což zpravidla mému prožitku jen přitíží), ale předně pečlivě vybroušená černá komedie, shlížející na toto domnělé pozlátko s velkou mírou sarkasmu - počínaje názvem, přes všudypřítomný tělesný výměšek (nečekaně vkusné využití!), konče suverénně nejvíce sympatickou módní přehlídkou v závěru. Sympatickou ani tak ne pro předváděné, jako spíš pro fakt, že tahle kolekce - nejstarší ze všech nových a nejnovější ze všech starých - nikdy z módy nevyjde. :-) Velkým břemenem pro mě byla také účast hned několika mých oblíbenců, kvůli kterým jsem si coby seznámení s Altmanem vybral právě tento méně známý snímek z jeho tvorby. Nakonec to dobré zvítěžilo, Altman daroval Marcellovi Mastroiannimu velmi sympatickou komediální kreaci domnělého škůdce (pro MM nebyla klasická komedie ve svých nejplodnějších dobách ničím výjimečným, tento part je ale čistě humorný) a okořenil skrze různé kličky znovuzrozené vzájemné souznění s věčnou krasavicí Sophií Loren. Pochvalu mám i pro další moji filmovou lásku Julii Roberts, byť musím uznat, že na kvalitě jejího výkonu měl podíl i zemitý sportovní žurnalista Tim Robbins (pod Altmanovou taktovkou se mi líbí víc, než v jiných filmech) - aneb protiklady se přitahují a divákovo srdce plesá. Julia mi navíc potvrdila moji ojedinělou domněnkou, že z romantických hereček je - zásluhou lehkého odkazování na zlatá léta vrcholící filmy s Audrey Hepburn - právě ona tou pravou. I přes trefnou mušku tvůrců však musím být s hodnocením celkem přísný, jelikož snímek trpí tradičními neduhy povídkových filmů - řečeno lidovou slovesností, někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Mě zaujal výše zmíněný kvartet, vaše srdce si možná získá jiná hvězda (Lauren Bacall, Kim Basigner...), možná se najde i hrstka těch, kteří se budou soustředit na vztahové peripetie. Nestranně vzato, toto naladění je pro konečné hodnocení ošemetné, na druhou stranu Altman své úkoly zvládl o třídu lépe, než dejme tomu komerčně úspěšnější Richard Curtis. Víc než moje hodnocení je ale důležitější si u sebe poznamenat, že se s největší pravděpodobností na mém filmovém nebi rozzářila nová kometa v podobě pana režiséra - jeho režie není až tak uvolněná, jak se často dočítám a pokud se tento kousek skutečně řadí mezi ty slabší chvilky, jsem zcela zvědav na ty honorované. 80% (03.01.2011)