Hlas moře

Chtěl jsem původně začít chvalozpěvem na Alejandra Amenábara za několik obrovských kusů práce, které na svém filmu odvedl. Ale pak jsem si uvědomil, že kromě hudby (a střihu) mají ty kusy nějakou tu vadu, která jim v mých očích brání vytvořit dokonalý celek - hudba je úžasná a obrazová stránka Hlasu Moře místy bere dech; co se obsahu týká, tak Amenábar dokázal tuto nesmírně složitou část práva na život uchopit citlivě a přitom bez citového vydírání a vykreslil snad každý aspekt života člověka v Ramónově situaci. V některých momentech ale podle mě šlápl vedle a výsledek jeho snažení by bez těchto epizod byl ještě lepší než jaký je. Tleskám tomu jak umně režisér/scénárista vystavěl okolo svého hrdiny ty peripetie, které díky předvedeným hereckým výkonům drží diváka v takovém zvláštním napětí, že si svůj dojem něčeho k dokonalosti scházejícího nebo spíše přebývajícího uvědomí až poté, co se západ slunce nad mořem promění v noc. Světská ocenění jsou pro snímky takovéhoto kalibru nedostatečná, důležitější je jak působí na každého z nás. Zřejmě i proto, že své odpovědi na v průběhu filmu vyvstávající otázky mám už nějaký čas rozmyšlené, nepodlehnu síle Hlasu Moře zcela. O to víc ho mohu doporučit ostatním, i když sám dávám "jen" 80%. (22.07.2008)

Čekal jsem lehký průměr, dostal se mi těžký nadprůměr :-). Výborný a zajímavý film s originální myšlenkou, dobrými hereckými výkony, citlivou hudbou, srdečními scénami, inteligentními dialogy, lehce dojemným a zvláštním koncem a ještě malým úkolem pro samotného diváka-přebrat si to, co viděl a třeba trochu poupravit svůj vlastní názor/postoj na toto téma. Ten jsem nezměnil, spíše upevnil. Hlavnímu hrdinovi jsem rozumněl, ale stejně tak i ostatním postavám, které prezentovaly své/ostatní názory se stejnou uvěřitelností. Původně jsem se tu chtěl rozepsat o tomto tématu více, ale vlastně proč, každý si to přebere po svém. Ano, i mně zde některé scény úplně neseděly, navíc ta kamera mi přišla (sám nevím proč) nějaká místy trochu divná (nebo jsem měl umatlaný brejle? :-)), ale těch 5* si tento snímek zaslouží, dlouho jsem neměl tak blízko k slzám. (22.07.2008)

Javier Bardem v hlavnej depresívnej úlohe Ramona Sampedra, ktorý je už viac než 32 rokov kvôli pokročilej chorobe pripútaný na lôžko, a hýbať sa dokáže len vo svojich snoch. A tak sníva, snaží sa vyhýbať vzťahom so ženami a čaká na vykúpenie z večného utrpenia - smrť. Jeho voľba však nie je každému po chuti a stretáva sa s porozumením aj odmietaním nielen v rodine a medzi známymi, ale aj verejnosti, vďaka súdu o možnosť voľby eutanázie. Psychologicky aj emocionálne hlboký, precítený a ľudský film, na ktorý treba mať náladu, ak človek nechce skončiť v labyrinte depresií. Javier Bardem je, ako som vždy tvrdil, výnimočný herec. (25.12.2013)

Herectví Javiera Bardiema, jenž mě oslovil již v jiném biografickém snímku Než se setmí, je odzbrojující i tehdy, představuje-li hrdinu nanejvýš tělesně indisponovaného, jakým je Ramón. Ze záběrů na jeho tvář, ze znění jeho hlasu by se nezasvěcený mohl domnívat, že jde o drama nesmírně vitálního a otevřeného muže, laskavého a bdělého a úspěšně překonávajícího tragický životní otřes, a ne o studii hluboké tragédie trhliny mezi představou o životě a jeho krutým darem. Kdo by se zde odvážil soudit? Na to režisér odpovídá jednoznačně a naneštěstí dosti tendenčně a právě všechny hrdinovy střety s jinak smýšlejícími vyznívají hluše, předpokládatelně – nikdo nedokáže hrdinovu přesvědčení smysluplně vzdorovat, a ten tak nemusí své rozhodnutí znovu přehodnocovat. Nepodněcují jej k tomu ani nová hluboká přátelství. Především komorní scény niterného sblížení s advokátkou Julií se přitom zdají osvěcovat nové životní cesty, ale i kamarádská a vitální Rose má ve své spontaneitě a prostotě sílu něco nového začít. Lze litovat, že obě ženy vstoupily do jeho života příliš pozdě – v čase, kdy mu vtiskla formu ona nevůle setrvávat nadále v nesvobodě, ve vězení vlastního těla. Amenabár vypravuje citlivě a decentně a například způsob, jakým integruje Ramónovy sny a představy do reality, napovídá, že by býval mohl příběh dovést i k opačnému konci, aniž by oslabil jeho jímavost. Nebýt ovšem holé skutečnosti, kterou film tlumočí. (04.03.2024)

Další působivé existencionální drama z takřka bezedné truhly filmových lahůdek španělské kinematografie. Tenhle film vám nedá žádnou konktrétní odpověď. Jen vás nechá v klidu hloubat, přemýšlet a soucítit s hlavním hrdinou, který dokáže, i přes své pevné odhodlání ukončit svůj život, dávat lidem novou chuť do života. Líbí se mi, že pohled na tak citlivé téma, jakým je eutanazie, je podán nenásilně, srozumitelně a hlavně z pohledu obou stran. A ani u mě se to nakonec neobešlo bez několika slz. 75% (22.07.2008)